Můj život v sovětské armádě

Kniha se mě moc nelíbila je tam hodně míst co v knize nudí a nečte se moc dobře. Kniha popisujete jak se žilo v Rusku bohužel to tak bylo že kdo chtěl slušně žít musel do armády jít sloužit.

Poučné a bohužel stále aktuální.

Zajímavý pohled na rok 1968.
Zaujaly mě tři věci.
1. Obchodování českých občanů se Sověty (chlast za naftu atd.)
2. Kolik divizí po návratu do vlasti muselo na Sibiř
3. Sovětské velení považovalo nasazení slovanských jednotek za chybo a litovalo, že nepoužilo Aziaty. Okupace by s Tatary, Uzbeky, Turkmeny, Čečenci vypadala asi jinak.
V souvislosti s bodem 3 je zajímavé, že po deseti letech udělali sověti stejnou chybu. Do Afganistánu nasadilo sovětské velení nejprve Aziaty.

Čtivé ,až zarážející co bylo v době minulé možno.

Tohle je možné snad jedině v Rusku - ten neuvěřitelný bordel, šlendrián a samozřejmě chlast...

Zaujímavá kniha... je písaná výrazne laickým spôsobom, ale tá neotesanosť tomu dodáva svojský štýl, ktorý sa k Suvorovej výpovedi o zábleskoch zo života v sovietskej armáde hodí. Kniha ako taká pôsobí nanajvýš nekompaktne, keďže jednotlivé "príhody"/spomienky, ktoré tvoria túto knihu, na seba nijak nenadväzujú. Skáče sa v čase, miestach, okolnostiach a pod. Primárne by sa tento kúsok dal rozčleniť na zážitky, ktoré kritizujú/majú upozorniť na nejaké nedostatky armády či systému, a na príhody, ktoré majú zábavný charakter, pričom najväčšiu rolu zohráva ľudský faktor.
Kniha ponúka pomerne široký záber príbehov. Niektoré nie sú až tak dobré, ale valná časť nimi je. Tú simplicitu knihy snáď ospravedlníte.
Nenazvala by som to tak úplne pútavým čítaním a už vôbec nie exaktným, vzhľadom k nenávisti autora k bývalému zriadeniu, ktorá z toho srší. Miestami som mala dojem, že sa snaží ponížiť všetko, čo s tým bolo spojené. Na druhú stranu, práve tieto zosmiešňujúce opisy boli tým, čo na tomto kúsku bolo úspešným a čo upútalo pozornosť západného čitateľa, ktorý prechováva/l podobné pocity (alebo predstavy - u mladších ročníkov) k vtedajšiemu zriadeniu, ako sám autor. Možno, že sa dozviete aj zopár zaujímavých vecí, ktoré ste doteraz nevedeli, vyplývajúcich z rôznych príbehov. Za mňa 3,5/5.

Velmi zajímavé čtení. Hodně toho vypovídá i fakt, že autor je v Rusku stále odsouzen k trestu smrti za velezradu kvůli svým knihám.
Nejvíce jsem se asi "pobavila" u popisu invaze v ´68, kdy si Rusové bílými pruhy označovali své tanky, aby je oddělili od československých, ale v půlce celé té slavné akce jim došla bílá barva a označena zůstala asi jen polovina jejich tanků. Čímž akorát docílili toho, že pálili i po svých vlastních lidech. To bylo vážně ruské. :-)

Opravdu, v sovětské armádě je snad možné úplně všechno. Na jedné straně drsný přístup k vojákům a na druhé straně zase úsměvné a absurdní situace. Zajímavá je ta část, kde autor popisuje invazi do Československa v roce 1968.