Most Svatého Ludvíka krále

10. března

Náhoda nemá dobrú povesť. Akosi nesedí s našou túžbou po kontrole. Ach, aké by to bolo krásne držať volant pevne v rukách a umne manévrovať na ceste životom. Zastaviť sa pred mostom, ktorý sa čoskoro zrúti... Ale bola to náhoda, že päť ľudí vkročilo na most pred bratom Juniperom. Skláňam sa pred princípom náhody, pred tou presilou, ktorej však nie som ochotný obetovať. Bôžikov a modiel už bolo dosť.
Je čas dospieť.

2 19.07.2021

Malá velká záležitost - přečteno za jedno odpoledne, ale popsat dojmy v několika větách nelze...
Těch rovin! To, co se autorovi podařilo nacpat do obyčejných příběhů oněch "vyvolených (?)"! Navíc čtenář je postaven do pozice, kdy si je plně vědom Damoklova meče přechodu přes most Svatého Ludvíka krále a během nasávání osudů ho vnímá více a více. A k tomu ta téměř veselohra s Juniperem, která je vlastně veskrze ďábelská...
Je to asi dva měsíce, co jsem tuto knihu zhltnul, ale rezonuje ve mě stále. Asi bude muset přibýt v knihovně.

4 31.03.2020

Nejdříve jsem obdivoval originalitu uspořádání textu a pak jsem se dočetl, že se vlastně jedná o uspořádání tradiční už od Šeherezády a Dekameronu :-). Určitě však dílku nelze upřít originalitu spočívající v jeho hutnosti a kompaktnosti. Je obdivuhodné, kolik děje, emocí a myšlenek se podařilo - bez újmy na čtivosti - autorovi do knihy dostat. Jak se také zmiňuje v doslovu, vypadá to, jako by každičkou větu cizeloval do dokonalosti. Doslov (mého vydání) je poplatný době vydání díla u nás (raný socialismus), autorovu inklinaci ke křesťanství či prostě k něčemu, co nás přesahuje a nejsme s to ovlivnit, ironicky shazuje, pro vnímavého čtenáře je to ale další přidaná hodnota.

1 10.09.2018

Náhoda, nebo řízení?
Hlavním tématem tohoto románu, jehož struktura připomíná složitou mozaiku nebo tapiserii se vzájemně se prolínajícími vzory, je otázka, co řídí osud a život člověka. Františkánský mnich Juniper se náhodou stane svědkem zřícení mostu, na kterém se právě nacházelo pět osob. Dotazuje se těch, kdo oběti znali, a snaží se sestavit jejich portrét. Dochází k závěru, že každý z nich trpěl osamělostí, nemohl být s tím, koho miloval, byl na cestě k novému chápání lásky (od lásky sobecké k lásce vznešenější) a toužil začít nový život.
Ani jednomu z tragicky zahynulých se nepodařilo dosáhnout vytčeného cíle (jako ostatně ani sv. Ludvíkovi, který uspořádal dvě křížové výpravy, a přesto nedokázal Konstantinopol dobýt). A konečně i práce samotného mnicha Junipera byla prohlášena za heretickou a byla i s autorem spálena na hranici.
Odpověď na otázku – náhoda, nebo řízení – v knize není zodpovězena a čtenář si na ni musí odpovědět sám. Vždy totiž ze své perspektivy vidíme jenom část mozaiky, nikdy celek, a proto jsme odsouzeni k pouhému subjektivnímu výkladu. Emocionálním centrem románu je výzva k činorodé, nezištné lásce, románu, který Wilder zakončil větou: „Je země mrtvých a je země těch, kdo žijí, a mezi nimi láska, to je most, který všechno přetrvá a všemu dává smysl.“

5 01.04.2018

Veliké čtenářské potěšení, krásně vyprávěný propletenec mikropříběhů, jejichž společným motivem je očišťování lásky, cesta od vášně k lásce. Taková slova potřebují slyšet lidé každé doby, taková slova moc potřebujeme slyšet i my dnes.

10.02.2018

--V Peru sa zrúti most z vŕbového prútia nad riekou a zahynie päť ľudí. Františkánsky mních Juniperus hľadá odpoveď, ako ich osud priamo vyplýva z predchádzajúceho života. Nádherne vykreslené postavy s tichým láskavým humorom. Oboje poskytuje pôžitok pre pozorného čitateľa klasiky.
--Aj keď je kniha zamyslením nad tajomstvom ľudského života, nič tam nie je nastrčené v prvom pláne v hlbokomyseľných monológoch. Ja som si pochutnal. Po rokoch znova - druhýkrát.

14.04.2017

V příštím roce (2018) to bude 100 let, kdy tato kniha získala Pulitzerovu cenu a je to samozřejmě znát. Jak na stylu, tak na jazyku - vydání z roku 2001 je reprintem překladu z roku 1958. Ale psychologický podtext je velmi zajímavý a podle mě stojí za přečtení.