Moskva - Petušky
Venedikt Vasiljevič Jerofejev
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123032/moskva-petusky-123032.jpg
4
115
23
"Pít jednoduše jen vodku, třebas rovnou z láhve, to je marnost nad marnost a trápení duše. Míchat vodku s kolínskou je sice známý rozmar, ale není v tom nic patetického. Ale dát si stakan Balzámu kanaánského, v tom je i rozmar, i idea, i patos a navíc ještě nádech metafyziky," říká Benedikt "Věněčka" Jerofejev v této knize. Rozmar, idea, patos a navíc ještě nádech metafyziky jsou ovšem vlastní nejen Balzámu kanaánskému (na straně 47 se dozvíte co to je), ale i onomu typu humoru, který představuje novela Moskva Petuški zpáteční. Navíc je to humor ruský, takže při něm chvílemi vstávají vlasy hrůzou a samozřejmě končí v slzách. Každopádně je to strhující čtení od první do poslední stránky. Zatímco v Rusku kolovaly "Petuški" v stroj opisných kopiích, v západní Evropě a v zámoří se dočkaly více než deseti vydání a vždy se značným ohlasem. Nyní se tedy dostává i našim čtenářům první české knižní vydání jemuž předcházelo vydání časopisecké v překladu J. Dvořáka).... celý text
Přidat komentář
„Někdo mi kdysi říkal, že umřít je hrozně jednoduchý, že je k tomu potřebí čtyřicetkrát za sebou hrozně zhluboka, co nejvíc to jde, vdechnout a zrovna tak vydechnout, z hloubi srdce, a potom člověk vypustí duši. Že bych to zkusil?"
Táto filozoficko - fantasmagorická novela mi spríjemňovala cestu osobáčikom po južnom Slovensku. Autor, zároveň rozprávač, cestuje prímestským vlakom z Moskvy, aspoň sa mu tak zdá. Cestu mu spríjemňujú tekuté zásoby a pár ďalších spolupičov. Filozofické debaty a rozijímania v takejto spoločnosti a v taktomo stave bývajú zväčša veľmi podnetné, partia preberie kadečo od lásky po grganie, no k mnohým nemenej zajímavým témam sa žiaľ dostať nestihnú, nakoľko Béďa upadá do akéhosi alkoholového sna. Na škodu knižky, jeho zmätené predstavy zahalené alkoholovým oparom už neboli až tak zaujímavé.
Uchvacujúce čítanie. Napriek tomu, že to, s prihliadnutím na dej, lokáciu a osobu rozprávača môže znieť absurdne, mám pocit, že Jerofejev celkom dôstojne, hoci novátorsky a pritom vtipne a nádherne nadväzuje na ruských literárnych velikánov a ich večnú tému zbytočného človiečika. A je jedno či ide o mužika, bojara, alebo veľkoknieža. Vtipné a celkom svieže, ale predpokladá aspoň rámcovú predstavu o "ruskej duši".