Moskva - Petušky

Moskva - Petušky https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123032/moskva-petusky-123032.jpg 4 115 23

"Pít jednoduše jen vodku, třebas rovnou z láhve, to je marnost nad marnost a trápení duše. Míchat vodku s kolínskou je sice známý rozmar, ale není v tom nic patetického. Ale dát si stakan Balzámu kanaánského, v tom je i rozmar, i idea, i patos a navíc ještě nádech metafyziky," říká Benedikt "Věněčka" Jerofejev v této knize. Rozmar, idea, patos a navíc ještě nádech metafyziky jsou ovšem vlastní nejen Balzámu kanaánskému (na straně 47 se dozvíte co to je), ale i onomu typu humoru, který představuje novela Moskva Petuški zpáteční. Navíc je to humor ruský, takže při něm chvílemi vstávají vlasy hrůzou a samozřejmě končí v slzách. Každopádně je to strhující čtení od první do poslední stránky. Zatímco v Rusku kolovaly "Petuški" v stroj opisných kopiích, v západní Evropě a v zámoří se dočkaly více než deseti vydání a vždy se značným ohlasem. Nyní se tedy dostává i našim čtenářům první české knižní vydání jemuž předcházelo vydání časopisecké v překladu J. Dvořáka).... celý text

Přidat komentář

LukasB.453
31.07.2023

zajímavé, temné, fascinující, ubohé, špinavé a veliké. a magické. směs vzdělání a primitivismu, velikášství a fatalismu. ruské a jinoplanetnické.
u spousty literárních, kulturních a historických odkazů jsem se skvěle bavil, spoustu jsem jich asi vůbec nepochopil. ale to nevadí.

Petra1323
20.06.2023 5 z 5

Sto dvacet kilometrů mezi Moskvou a Petuškami, dvacet čtyři hodin na cestě, litry nekvalitního pití, tisíce prázdných opileckých slov, stovky životních mouder, desítky odkazů na díla a životy těch nejlepších spisovatelů a filozofů a samozřejmě Boha. Hutný boršč uvařený z ingrediencí, které nechcete vidět ani jednotlivě, natož tak jíst. Chlast a cigarety. Chlastat a hulit, pokud nechlastáš a nehulíš, tak jsi v bezvědomí nebo mrtvý. A smrdíš ostatním i sobě, pochcaný, posraný a poblitý.
Carský důstojník nebo mužik, přetrvávající chronické problémy s alkoholismem trvající staletí. Nabízí se otázka o slepici a vejci. Co bylo dříve? Chlastáš, proto žiješ v takových sračkách nebo žiješ ve sračkách, proto musíš chlastat, abys to přežil a nezbláznil se, než zemřeš.
V knize se střídá obyčejná realita, nepochopitelné sny, psychedelické myšlenky, fantasmagorické úvahy. To vše se stupňuje a zrychluje. Chvílemi se děj zcela zastaví, aby vzápětí infaustní prognóza nabrala finální zničující rychlost.

Měla to být kniha humorná. Moc jsem se nezasmála, ale pobavily mne měsíční grafikony pijáků (str. 26), recepty na koktejly (str. 49) a pět hádanek od Sfinx (str. 100).

Jerofejev byl v mládí pohledný, charismatický mladý muž s určitou šancí žít normální život. Pokud můžeme normálním životem nazývat život v Rusku v letech 1938 - 1989. Ale jako by ve všem, samozřejmě ruským způsobem, kopíroval svým životem Kerouaca. Myslím, že by si rozuměli.


deirdre
01.05.2023 5 z 5

Pozoruhodné filozofovanie nad vodkou na ruský spôsob.
"A jestli někdy umřu, a to bude velmi brzy, vím, že umřu, aniž bych přijal tento svět, ačkoliv jsem jej postihnul zblízka i zdálky, postihnul zvnějšku i zevnitř, a tak aniž bych jej přijal umřu a On se mne zeptá " Bylo ti tam dobře? Špatně ti tam bylo?" A já budu mlčet, sklopím oči a budu mlčet, ta němota je známa všem, kdo vědí, jaké jsou konce mnohadenní a těžké kocoviny. Neboť není snad život lidský okamžikem ožralosti duše? A jejího zatmění také? Jsme všichni jakoby opilí, jenže každý po svém, jeden se napil víc, druhý méně. A s každým to dělá něco jiného - jeden se jen směje světu do očí, druhý pláče světu na rameni. Jeden se už vyzvracel a je mu dobře a druhému se teprve začíná dvíhat žaludek. Jenže co já? Skusil jsem toho už spoustu, ale neudělalo to se mnou nic, ani jednou jsem se pořádně nenasmál a nikdy jsem se nepozvracel. Já, který jsem toho okusil tolik, že jsem zapoměl seznam a posloupnost, jsem střízlivější, než kdokoli na celém světe; prostě to se mnou nic nedělá... "Proč mlčíš", zeptá se mne Hospodin, obklopen modravou září blesků. No čo mu mám říct? A tak budu dál mlčet a mlčet....

Any26
02.04.2023 4 z 5

Super-bizarní výlet jednoho alkoholika.

ivolginswife
18.12.2022 5 z 5

Halucinogenní výlet do světa jedné ruské duše, která nešetří dobře míněnými životními radami a skvělými kulinářskými tipy (chutí a vůní nepochybně srovnatelnými s ohřátým krabicákem prodávaným na vídeňských trzích za tři eura devadesát), setká se s anděly, Satanem, mluví o bohu, ví sice, na co umřel Puškin, ale neví, dojel-li nakonec do Petušek nebo ne.
Je to kniha plná marnosti, kousavého humoru, ztracených iluzí a protirežimních poznámek, vlastně tedy všeho, co člověk od ruské literatury čeká. Pro umocnění pocitu vřele doporučuji číst při dlouhé cestě vlakem.

LEGACY
29.05.2022 4 z 5

Svoji poslední knihu z dlouhého seznamu ruské literatury 20. století jsem se rozhodl prubnout v podobě audioknihy, jež byla perfektně namluvena frontmanem skupiny Leningrad (S.Šnurov). Jedná se o peprný jazyk, kde si člověk musí hlídat hladinku v krvi hlavního hrdiny, protože se od toho značně odvíjí dlouhá a strastiplná cesta do utopického města Petušky. Potřeboval jsem si během čtení zapamatovat rovněž metodu Stanislavského, a tak jsem se rozhodl, že budu knihu poslouchat a zároveň se postarám o to, abych sám měl trochu alkoholu při ruce. Hádanky se Sfinx, ustavičné rady a připomínky ke čtenáři, kulturní význam vodky jako prostředku sociální interakce a přijetí byl vynikající, stejně tak jako vypichování různých historických postav ve spojitosti s alkoholem. Je to trošku halucinogení pouť, ve které vás alkohol dosti vykoupe, vystřízlivět se ale nikomu nechce. Je to óda na absurdum, které se do jisté míry dotýká nás všech. Chlast je zde vlastně prostředek procitnutí z dlouhého spánku, kdy jsme upadli do jakéhosi transu, ve kterém jsme si zvykli na to, že se přetvářka stala součástí nás samých. Pomatencům patří svět, umírají sice mladí, ale jsou tak opravdoví jak jen to lze. Hold ve světě, který působí vyumělkovaně, se vlastně reakce stát se její plnohodnotnou parodií jeví jako velmi rozumná protiváha a projev vzdoru.

Inutihar
18.05.2022 5 z 5

Jedna velká jízda. První dojem - neuvěřitelně zábavná záležitost. Ale zároveň čtenář stále vnímá tu typickou všeobjímající ruskou chandru a celkovou mizérii, která celému vyprávění dává výrazně tragičtější podtón. Výborné.

MatejHrbolta
30.04.2022 3 z 5

Literárne delírium ruskej (sovietskej) spoločnosti ako sa patrí.

Leyla
07.03.2022 3 z 5

No chudák Veňuška, ani sám nevie, či je opitý, alebo už vytriezvel, alebo je zase opitý ..

vito_s
21.11.2021

Zubrovka - Koriandrovka - Žigulovské pivo - Tesavela - Myslivecká - Kubáňská - Ruská - Růžové dezertní - Hořčák - Vermut - Voňavka Svěžest - Koňak - Třezalková - Citrónovka - Pivo s vodkou - Stoličná - Starka - Kanaánský balzám - Duch Ženevy - Slzy Komsomolky - Čubčí pajšl - Polibek (libovolné červené víno smíchané s libovolnou kořalku v poměru půl na půl) - Pepřovka a Jalovcová.

Hoper14
28.08.2021 5 z 5

Ztracené iluze Rusa, SSSR či Ruska? Může za to rok 1917, že se mužíci do dnešních dnů nedokázali otřepat a říci jasné dost?

warca
21.04.2021 3 z 5

Na mě to bylo příliš zmatené.
Velká intertextualita, obraznost, mlhavost...

Arcticus
22.10.2019 2 z 5

Keď som si prečítal recenziu na knihu tak som mal veľké očakávania, no musím priznať, že mi štýl akým je písaná príliš nesadol. Miestami som sa úplne strácal a veľakrát som sa nedokázal sústrediť na to čo čítam a musel som sa vrátiť v texte.

sika444
28.02.2019 4 z 5

Jedinečná kniha, proud vyprávění, příběhů, reflexí, literárních i jiných odkazů a - alkoholu. Je to tak ruské!

yennda
09.10.2018 5 z 5

Spisovatelova cesta z Moskvy do Peťušek. Při které se postupně ožírá do bezvědomého temna. Ruská zemitá filosofie. Tedy mohutné filosofické pravdy v hávu naprostého hovadství.

kiskuska
22.08.2018 1 z 5

Tuto knihu jsem četla dvakrát, jelikož to byla povinná četba během studia VŠ. Ani jednou jsem asi nepochopila, proč to autor vůbec napsal. Tuto knihu považuji za ztrátu času nejen psaní (autorova), tak i mého při čtení. Nebo jsem do ní ještě "nedospěla"?

Monini
09.01.2017 3 z 5

Vzhledem k tomu, že ruskou tvorbu nemusím, tak jsem čekala, že čtení této knihy nebude zrovna zábavná záležitost, kniha mě proto mohla jen příjemně překvapit. Musím uznat, že s nádechem silného sarkasmu jsem se prosmála první polovinou knihy - velice zábavná tragikomická záležitost. Druhá polovina však ztratila dech i tempo a já už jen toužila po tom, až se dohrabu a konec. Konec ale zase příjemně překvapil a hodil to celé do jiné roviny, takže na knížku nakonec ve zlém vzpomínat nebudu.

Tlapka
20.11.2016 3 z 5

Knížka mě nijak neuchvátila, ale ani jsem toužebně nevyhlížela její konec. Postmoderna holt není moje silná stránka. Každopádně mnohé pasáže jsem si přečetla opravdu s chutí, stržena jejich absurditou (pracovní morálka Veničkovy skupiny ji povyšuje na novou? úroveň :) ), některé možná trošku s odporem, většinu v naprostém zmatení.
V knížce je úžasně využitý jazyk, od nejvznosnějších forem, protože Venička je evidentně velice vzdělaný, po nejnižší vulgarity (to ostatně platí i pro témata, která rozebírá). Autor z toho umí těžit, a tak knížka umí zapůsobit - vtipně, odpudivě, zoufale. Jakkoli. Všecko v té krátké knížce je.

Pink Martini
28.12.2014 5 z 5

(Uwaga spoilery!) Pokud ukradnu kolegyni Koce výraz "totální literární eintopf" (to by mohlo projít, ostatně právě jí jsem věnovala tuhle pidirecenzi), Moskva-Petuški jsou nefalšovaná literární soljanka s čerstvým koprem. Koncentrovaná šleha Ruska vražená profesionálním vrhačem nožů přímo do srdce. Přišpendlí vás na stěnu silou ranního piva Ochota - mužčiny panimajut, omrazí vám tváře inverzním charakterem listopadového počasí a oněmí vás do doby, než se zmocníte flašky prvního alkoholu v okruhu sta metrů.

Četla jsem z ruské literatury kde co, sbratřila jsem se s FMD, LNT, zamilovala se do Lermontova a Jesenina a začíná mě zajímat Dovlatov. Ovšem Moskva-Petuški, to se nedá srovnat s ničím. Unikátní kniha. To takhle vezmete utrpení, které je vpáleno do ruské duše od pradávna, přidáte do skleničky jejich skučnou melancholii, smysl pro utrácení a zároveň osobní bídu, přilejete trochu bodrosti a vášně pro alkohol a pustíte shaker. Získáte tak Veněčku Jerofejeva - diskutujícího bytí a nebytí s litry etanolu, jehož porce by porazila celý český vagon, ale on stále cítí žal na duši. Nevíte, jestli je to, co čtete, jen snůška opileckých kydů sentimentálního ožraly nebo promyšlený text vytříbeného génia se sklenkou Polibku bez lásky (později nazývaných Naděžda Krupská) v ruce. Nelidsky depresivní čtení, které vás rozbije a zbylé kousky poskládá jinak. Už nikdy nebudete Rusko vidět stejně. Doporučuji. Jednoznačně. Nebude se vám to líbit, ale to není podstatné. Veškerá tragika největší země na světě v útlé pidiknize. 5/5

A vůbec, zvu vás všechny kolem na Čubčí pajšl (Сучий потрох). Nápoj, který zastíní vše.

Pište si:
- Pivo Žigulovskoje – 100ml
- Šampon Sadko-Bohatý kupec – 30ml
- Želé proti lupům – 70ml
- Lepidlo BF – 15ml
- Brzdová kapalina – 30 ml
- Insekticid na hubení drobnému hmyzu – 30 ml

"V tomto roztoku týdne luhujeme listy tabáku cigaretových sort a podáváme. To už ani není nápoj, to je hudba sfér. Už po dvou sklenicích tohoto koktejlu se člověk stává natolik oduševnělým, že mu můžete celou půlhodinu ze vzdálenosti půldruhého metru pliva do ksichtu a on na to nic."

Koka
12.10.2014 5 z 5

Když o nějaké knize ruského autora lze říct, že výstižně a nedostižně zobrazuje ruskou duši v celé její šíři a hloubce a nízkosti, tak je to tento blábol opilého cestovatele, kterého bolí, bolí, bolí tělo i duše, bolí všechno co bylo i co bude, jede za svým synkem, ale jak se tam dostat, když cestou číhá tolik nástrah, tolik patoků, tolik zastávek, kterými už projížděl a nejednou je projel, tolik spolucestujících, kteří se také rádi podělí i o poslední kapku, jak jen se dostat tam, kam chce jet, když vykročit je tak těžké, síťovka s lahvemi je také těžká, ta makačka na stavbě také nebyla lehká, jen trefit to správné nádraží - ale jak?!
Geniální. Jedinečné. Vtipné i úděsné. Výšiny světové literatury v močálu alkoholikovy závislosti.
(Četla jsem překlad Milana Dvořáka, který vyšel na pokračování v literární revue Sovětská literatura v roce 1990. Všimla jsem si, že snad každé zdejší české vydání překládal někdo jiný. To by mě zajímaly, ty rozdíly!)