Místa na půl cesty
Rory Stewart
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90760/mista-na-pul-cesty-90760.jpg
5
20
8
Na počátku roku 2002 přešel Skot Rory Stewart pěšky celý Afghánistán. Země měla za sebou více než dvacet let válek, hnutí Tálibán bylo západní koalicí svrženo teprve nedávno, situace zůstávala nepřehledná. Stewart nebezpečnou cestu horskou krajinou uprostřed kruté zimy přežil díky své znalosti perských dialektů, muslimských zvyků a vlídnosti místních lidí. Během dne procházel horskými průsmyky pokrytými třemi metry sněhu, osadami vypálenými Tálibánem, mezi pozůstatky ztracené středověké civilizace, či vesnicemi, v nichž jedinou známkou moderního světa byl kalašnikov. V noci spal na podlahách vesničanů, jedl s nimi a poslouchal jejich příběhy o dávné i nedávné minulosti. Po cestě se Stewart setkal s nevraživými náboženskými fanatiky i laskavými místními pány, kmenovými vůdci a teprve dospívajícími vojáky, tálibánskými veliteli a pracovníky mezinárodních organizací. Doprovázel ho nečekaný společník – bojový pes Bábur, pojmenovaný podle prvního afghánského mughalského císaře, v jehož stopách šli. Afghánistán ležel, obrazně řečeno, v půli Stewartovy deset tisíc kilometrů dlouhé cesty mezi Íránem a Nepálem a byl její nejzajímavější částí. Tato kniha, jež pojednává o jeho pozoruhodných zážitcích, se stala bestsellerem, její autor je dnes jednou z autorit na dění v Afghánistánu. ... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2011 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Places in Between
více info...
Přidat komentář
Abdul Haq se obrátil na mě a zeptal se: "Za kolik se v Anglii koupí manželka?"
"Ale ty už jsi ženatý."
"Chci druhou manželku."
"Nic. V Anglii nemusíš platit."
"Tak proč tedy nezajedu do Anglie a nedostanu jednu zadarmo místo toho, abych tady platil pět tisíc dolarů?"
"Nevím."
Abdul Haq se na mě podezřívavě podíval.
Pokud se vám zdál Lovec draků (Hosseini) dost drsný, nutno podotknout, že Stewartův cestopis je prost romantizujících prvků a la Hollywood. Je to kniha, kde se nejvíc o obyvatelích Afghanistánu dozvíte z četných dialogů: jak myslí, jaké mají představy o světě, jak se chovají k sobě navzájem. Kdepak, ti lidé nemají vůbec pojem o něčem, čemu tady říkáme multikulti.
Dr. Ibráhím, nový guvernér Ghúru, se postavil před mikrofon, aby promluvil o demokracii.
"Nepoužívejte slovo demokracie. Je to neislámské," zakřičel mulla vedle něj.
"Demokracie není arabské slovo, je z angličtiny," odpověděl Dr. Ibráhím.
"V tom případě je to tedy v pořádku, " prohlásil mulla. Nevěřím, že tato výměna pro někoho něco znamenala, všichni se však zdáli spokojeni.
Tenhle člověk ví, o čem píše. Zažil to na své pěší tůře z Herátu (kde slouží i naši vojáci) do Kábulu.
Co vesnice, to snad samostatný kmen, a všechny vesnice jsou se sousedními v neustálém ozbrojeném konfliktu pro křivdy z minulosti, kvůli příklonu k jiné politice, jinému náboženství nebo jen jiné odnoži islámu. Do toho skončila několikaletá válka („skončila“ se hodí dát do uvozovek), krajina je zaminovaná, lidé mají obroušenou morálku a ve většině domácností najdete zbraně. Jako cizinec snadno v tomto nepřehledném regionu zmizíte, třeba jen kvůli tomu, že kluci, co na vás ze srandy mířili puškou a zkoušeli, jestli jim dáte své věci, omylem zmáčkli spoušť. U cestopisů bývám hodně závistivý, tohle je ale první, kdy autorovi cestu vůbec nezávidím. Za čtenáře udělal pořádný kus špinavé práce, protože mnohý si o tom rád přečte, málokdo by však chtěl vyrazit. Kniha také poukazuje na utopení západních peněz v humanitárních projektech řízených z velkých měst (především z Kábulu) a nereflektujících situaci na venkově.
Plný počet bodů dávám především autorovi za jeho odvahu! Ani nevím, jestli jsem někdy nějaký cestopis četl, asi ano, ale už si nevzpomínám. Je to tedy výjimka. Zaujal mne autor. Na YouTube najdete některé jeho přednášky na různá geopolitická témata. A i když s ním ne vždy jsem v souhlase, tak tenhle chlapík mne baví.
Možná to z vlastní zkušenosti znáte, už na první pohled poznáte v knihkupectví nebo knihovně o jakou knihu byste měli zájem, ohmatáte si ji, přivoníte a jen tak z radosti, stereotypu prolistujete několik náhodných stran. Titul sice může působit svoji objemností, že bude trvat než si jej člověk přelouská ale opak je pravdou. Nejedná se o žádný těžko pochopitelný výklad, který si žádá velkou orientaci v datech a kartografii, jen vaši pozornost a trohu zapřemýšlení. Autor, angličan Rory Stewart už z toho pohledu, že k sepsání knihy podnikl strastiplnou a namáhavou cestu je bezesporu je jedním z obdivuhodných lidí. Proto si jej nesmírně vážím. Poznal ve větší míře pohostinost afgánského lidu, kteří žijí ve velmi bídných podmínkách, kde proniká pomaličku vymoženosti západní civilizace, spíše na škodu, protože někteří místní u významných pamětihodností, kde dříve probíhal archeologický průzkum v hledání a sbírání cenných věcí zesílili a prodávají je obchodníkům, kteří za úlomky keramiky, vzácných předmětů utrží na mezinárodní burze několikanásobně víc, než dotyčnému vyplatí za nález. A ačkoli takové to věci nepatří na burzu ale do tamějších muzeíí, roukou místní společnost,i ochuzují se o své kulturní bohatství. Na druhou stranu to co si uchovávají není zakopáno v zemi a ani neuvidíte před sebou, opravdu člověk musí jako je Stewart projít naplánovanou cestu a spolehnout a důvěřovat těmto lidem, jejich známkou je houževnatost, píle a pracovitost k zvládání běžných starostí. Působí to směšně ve srovnání s našimi problémy. Asi není nic krásnějšího když v podání autora můžeme si představit vesničku i když poničenou z válek, s hornatou půdu málo zavlažovanou zato lidmi odhodlanými s krutými podmínkami bojovat a uctívat své předky a sebe samé.
Bezva čtení o úctyhodném výkonu, ale i o nepřehledné situaci v Afghánistánu, o jeho obyvatelích a jejich víře, která je chápána rozdílně, neboť je podávána kmenovými náčelníky a tak se jejich výklad dost liší, což bývá odrazem jejich povahy. Doporučuji ke čtení nejen cestovatelům, ale všem kteří se zajímají o dění ve světě a o islámismus.
Nejlepší cestopis, jaký jsem kdy četl. Prolíná se v něm historie se součastností a vše je servírováno pomocí neuvěřitelného "sportovního" výkonu autora. Jednoduchý a přitom tak silný příběh! Nejsem žádný zarytý pacifista, ale kdyby si tuhle knihu přečetli všichni koaliční válečníci, nespíš by tam nikdo z nich nešel. Nemáme ponětí, jak složitý problém jménem Afghánistán je. Rory Stewart se pod tu skořápku myslím dostal až na žloudek a dal nám nahlédnout. Díky za to!!!
(Překlad je bohužel plný překlepů,vzhledem ke kvalitě obsahu se to ale dá překousnout. )
Knihu jsem přečetl během týdne 15.7.-22.7.2012 a byl jsem opravdu nadšen. Autor píše celkem obyčejným jednoduchým jazykem, o to více je ale zajímavý obsah. Myslím, že pokud se někdo chce dozvědět něco o Afgánistánu, ale i o muslimské kultuře, toto je vynikající zdroj. Rory Stewart mnohdy jen zázrakem přežil, ať už nemoci nebo mohl být jednoduše zabit. Při jeho výpravě mu bylo 29 let, nyní je členem britského parlamentu. Velice zajímavý ovšem je jeho pohled na svět. Různé dobročinné spolky a humanitární organizace vidí dost kriticky, to ovšem platí i o politických aktivitách západních zemí. Všichni se jakoby snaží pomoci, ale neznají místní situaci a poměry do hloubky a chybí jim jakákoliv zodpovědnost. Ale to chce si knihu přečíst.
Překlad Jana Straky je velice fundovaný. V knize se ovšem vyskytuje dost chyb, především záměna jsem za jsme a naopak je prakticky pravidlem.
Hodnotím 95%.
Místa na půl cesty
Zajimavy, mirne nezodpovedny pocin prejit pesky z Heratu do Kabulu v roce 2002. Zvlastni, vysoce vzdelany Rory Stewart popisuje sve kladne i zaporne zkusenosti s beznymi afghanci a pomaha nam tak pochopit, ze demokracie nemuze fungovat tam, kde ji nikdo nechce.