Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294597/bmid_den-opricnika-j6Q-294597.jpg
4
292
66
Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car, jenž jako hlavní principy monarchie deklaroval: sebeurčení, ortodoxii a úctu k tradicím. Země je obehnána velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 milionů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry na současnou situaci v Rusku, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy – opričniny. Román popisuje obyčejný pracovní den jednoho z gardistů-opričniků, Andreje Komjagy, a čtenáři nabízí grandiózní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Před Ljubjankou, do níž poslušní občané stále přinášejí svá udání, se na místě, kde stávala socha zakladatele NKVD Felixe Dzeržinského, vypíná nyní pomník velitele opričniků Maluty Skuratova. Jsou povoleny lehké drogy, např. kokain, aby se ruští občané cítili lépe. Na Rudém náměstí byly spáleny cestovní pasy a ze země vypovězeni zahraniční diplomaté. Potrubí odvádí z Ruska všemi směry naftu a plyn, ale občas, když se carovi zlíbí utáhnout kohoutek, nemá západní Evropa a Japonsko čím topit (jak si při tom nevzpomenout na energetickou krizi z počátku roku 2009). Noví orpičnici se v Moskvě roku 2027 projíždějí v červených mercedesech, vyrobených v Číně a vyzdobených psí hlavou na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného připomínají každému, kdo se protiví Gosudarovi, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky. Sám o svém tématu napsal: „Myslím, že všechny naše ‚těžké doby‘, revoluce, nepokoje a moře krve prolité v Rusku jsou výsledkem opričnické vlády. Její idea prosakuje celou naší společností, žije v myšlení velkých i malých úředníků. Opričnici – to jsou ti vyvolení.“ Kniha ihned po svém vydání v roce 2006 vyvolala řadu diskusí a rychle dobyla žebříčky bestsellerů. Během čtyř let již byla vydána v jedenácti evropských zemích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Pistorius & Olšanská
Originální název:
День опричника (Děň opričnika) , 2006
více info...
Přidat komentář
Kdyby se mě někdo ptal, jestli znám nějakého zajímavého současného ruského autora, už vím, co odpovím.Vladimír Sorokin. Jeho Den opričníka je vynikající. Naschvál převrácený slovosled připomíná ruské letopisy. Spousta neologismů, zběsilé tempo. Je to realita? Jeto fikce? Spíš to první. Rusko v nejryzejší podobě. Zvlášť závěrečná scéna s housenkou:-)
Komentáře asi nepochopím, už vzhledem k tomu, že je to nejlépe hodnocené Sorokinovo dílo, které se poprvé zaměřuje více na obsah než formu. Jazyk je právě díky spojení archaického a vulgárního hodnocen hodnocen také jako vynikající aspekt. Kniha je záměrně vyvedena do extrému. Stačí si nejdříve zjistit souvislosti jak autora, tak díla a pak teprve hodnotit ;-). Já osobně tedy musím říct, že jsem si dlouho rozmýšlela, jestli si tuto novelu nevybrat jako téma mé diplomové práci, kvůli přehršli neuvěřitelně zajímavých kontrastů. Naprosto doporučuju.
Sex, drogy a buzerácia, tak by mohlo znieť krédo opričníkov. Prostredie Moskvy 2028 nie je takmer vôbec popísané, miesto toho autor venuje zbytočne dlhé pasáže rôznym nechutnostiam. Prasačiny mi obvykle nevadia, tuto to však autor značne preháňa. Rádoby archaický jazyk, ktorým je dielo písané (preložené) mi vôbec nesadol, červené mediaky a podobné slovné zvraty pôsobili hodne rušivo. Vykreslenie nebezpečenstva vzniku novej totality, čo uvádza anotácia, sa úplne stráca v záplave popisov "každodenných činností" opričníka Komjagu.
Zcela souhlasím s předchozím komentářem - závěrečná scéna mi přišla zbytečná a nadsazená až do extrému. Jinak opravdu chvílemi zajímavé čtení a ač jde vlastně o sci - fi, možná je realitě blíž, než se zdá. Jinak mě ale kniha výrazně neoslovila.
Škoda, vypadalo to velmi zajímavě. Navíc satiricky tepat do zoufalého Ruska by bylo třeba jako sůl. Jenže Sorokin jen vyváří staré vzory, především Zamjatina a Burgesse, a přidává málo skutečně inteligentní nadstavby. Řekl bych, že myslitelsky nemá na to vymyslet přiléhavé podobenství zavrtávající se do hloubky společenských nešvarů a zajímavě odkrývající nečekané souvislosti (což výše zmínění autoři uměli). Za jazykovou stylizaci a základní kontrast vznešeného patosu, v jehož jméně se provádí svinsta, už daleko jít nesvede. Proto se uchyluje k nejlacinější možné metodě: stupňovat a vršit zobrazované násilí a sex. Což vrcholí zcela zbytečnou scénou opričnického gruppen-sexu.
Slabé dílo.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ruská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2009 |  Den opričníka |
| 2011 |  Vánice |
| 2014 | Telurie |
| 2010 | Třicátá Marinina láska |
| 2003 | Fronta |
..dalo by se říct, že Sorokinův Den Opričnika jsem musela číst téměř "povinně", nebýt tomu tak ani bych ho nedočetla - zdlouhavé popisné pasáže, kde se nic neděje se střídaly se "zajímavými" akčními scénami velmi málo, vskutku mě to nebavilo. Přesto mám k Opričnikovi velmi silný vztah, a to díky divadelnímu představení ve Studiu Hrdinů, ve kterém hraje Karel Dobrý, a celé je to naprosto nepopsatelně vynikající! Doporučuji! BĚŽTE A PŘEČTĚTE SI OPRIČNIKA TAM! http://www.studiohrdinu.cz/#!den-oprinka/c1jyh