Milostný dopis klínovým písmem
Tomáš Zmeškal
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5922/bmid_milostny-dopis-klinovym-pismem-IdR-5922.jpg
4
220
63
Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. Součástí románu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Román nabízí čtivý, nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor. Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze a vystudoval anglický jazyk a literaturu. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem začala číst na doporučení a nelituji... Zažila jsem u ní doslova celou paletu pocitů od nebaví až po slzy a tím si mě dokonale získala a podmanila a rozhodně na ní jen tak nezapomenu... Je to prostě hodně zvláštní kousek, který za přečtení stojí třeba i proto, že obsahuje tolik hezkých slov a obratů, že jsem někdy až žasla, jak krásně a rozvitě se dá popsat úplně obyčejná věc... Autor mě závěrem hodně překvapil, čekala a přála jsem si ten konec úplně jiný a to nejen pro Josefa a Květu, ale třeba i trošku jasnější a rozvinutější pro Alici a Kryštofa s Lucií... a taky ten Hynek, ten mi tedy sakra leží v žaludku...
Zvláštní příběhy, zvláštní knížka, ale pro mě rozhodně nezapomenutelná a dokážu si představit, že se k ní třeba někdy příště zase vrátím a najdu v ní zase něco nového, co jsem mohla přehlédnout a nebo mi uniklo...
Nevím, jaký význam mají cukrářovy vize, ani pojednání o historii výstav, ale jinak fajn kniha. Zvláštní je také opakující se téma zloděje, který se dá do řeči s majitelem bytu, který právě vykrádá...
Dechberoucí. Vyvolávala ve mně velmi silné pocity, většinou lítost, smutek, depresi, hněv a hnus. Díky bohu, že má naše země totalitu za sebou. Můžeme na politickou situaci lkát jak chceme, ale dříve lépe rozhodně nebylo.
Poslední kapitola mi nejprve zkazila celý dojem z knihy a měla jsem chuť ji prostě nedočíst. ALE! Když jsem dočetla poslední slova, pochopila jsem, že i ta divná poslední kapitola měla smysl a bylo mi opět dobreku.
Většinou se u knih moc nerozvášním, ale u téhle jsem jednou slzy prostě zadržet nedokázala. Úžasné příběhy a čtivý styl, jen mi trochu chyběla nějaká ta pomsta, odplata či snad spravedlnost pro Jánského.
Kdyby se mě někdo zeptal, o čem ta kniha je, tak bych jen těžko dokázal říct, co a jak. Pomůžu si tedy anotací z Kosmasu:
Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. Součástí románu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Román nabízí čtivý, nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor. Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze a vystudoval anglický jazyk a literaturu. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel.
V podstatě se s tím dá souhlasit, ale zase tak "dramaticky" bych to neviděl, i když to téma tam samozřejmě je, nicméně že by to bylo něco fakt jakoby drsnýho, to ne, ale ne proto, co se stalo, nýbrž proto, jak to jaksi neuměle autor zpracoval. A rozhodně nejde o nějaký "velký český román", to je dost přehnané. Ale čte se to docela dobře, koho to nebude bavit, ten to odloží. Pro mě je to kniha, která mě nijak zvlášť neobohatila, ale zároveň ani nelituju času, který jsem jí věnoval. Jen mě dost otravovaly takové ty zdánlivé blbosti, které mi ale kazí celkový dojem, jako třeba to, když autor popisuje, jak pouliční prodejce zabije kapra ranou do zátylku, a když ho rozřízne, tak se mu kouří z břicha. Nevím, jak by bylo možné něčeho takového u studenokrevného živočicha dosáhnout. Nebo pustit z bomby kyslík a nasadit si šnorchl.
Knihu jsem četla na doporučení a rozhodně nelituji. Jde na mě smutek z toho, jak si s Josefem a Květou osud zahrál. Jak několik nevyřčených slov ovlivnilo jejich vztah a život. Před rozluštěním dopisu jsem doslova hltala stránky a po odchodu z nemocnice se mi chtělo brečet spolu s Alicí. Tolikrát mě autor přiměl prožít emoce hrdinů velmi naplno. Jen jsem doufala, že Boží mlýny namelou něco pro Jánského. Cukráře Svobodu jsem si oblíbila hned od prvního setkání a jeho vize byly pro mne náladu povznášejícím kořením.
Autor knihy se dokázal až neobvykle silně vcítit do pocitů hlavních hrdinů. Velmi citelně se mne jejich osudy dotýkaly ačkoliv žádnou podobnou zkušenost nemám. Když už k sobě Josef s Květou konečně našli cestu, tak to dopadlo nešťastně. Prožívala jsem takový pocit marnosti. Kniha mi připomínala vynikající film Životy těch druhých o německé Stasi. Těším se na další autorova díla
Hlavní děj románu se mi velmi líbil, co mi však vadilo, byly odbočky od tohoto děje. Upřímně, většinou jsem se u nich nudila. Přesto jsem je pozorně přečetla s nadějí, že než knihu dočtu, pochopím, proč ty odbočky. Bohužel, můj intelekt na to nestačil.
Zvláštní, když jsem knihu četla, připadala mi roztěkaná, neorientovala jsem se v ní příliš, ale zpětně mě překvapuje, kolik si toho z ní vybavím. Nestává se mi to u každé knihy. Má silné momenty. A v knihovně už na mě čeká další Zmeškalovo dílo, jsem zvědavá.
Tahle knížka výborně ukazuje zrůdnost komunistického režimu (a vlastně jakéhokoliv totalitního režimu). Hodmě mi připomínala tvorbu Milana Kundery, moc mi ale neseděly Cukrářovy "vize". Vždycky mi chvíli dalo, než jsem knihu znovu otevřela, obzvlášť kvůli depresivnímu příběhu.
Je to na české poměry opravdu výtečný román. Ale přece jen se neodpustím malou kritiku a to, že mi přišla první polovina více propracovaná. V druhé polovině mi trochu chyběly ty fantastické vize cukráře svobody. Ale i přes to tahle kniha s kunderovskou poetikou stojí za přečtení
Na debut hodně vyzrálé. Stylisticky, myšlenkově i kompozičně vrstevnaté, přitom čtivé a přístupné. Takhle sebevědomě napsaných románů u nás moc nevychází. Nejsem z toho nadšený od začátku do konce, ne všechny meziřádkové souvislosti mezi dějovými linkami jsem pochopil, ale to je právě ono - když knize zůstane trochu tajemství.
Román mě naprosto uchvátil! Já jsem ho pochopila jako studii zla. Zlo je nazíráno z mnoha úhlů a boj dobro-zlo není nikdy tak černobílý, jak se zdá. Přitom autor využil v knize každý řádek, aby ukázal, jak různě se s ním lidé vyrovnávají - a nevyrovnávají. Ústřední téma rodiny Černých je báječně autenticky popsané, ale doprovodné příběhy nejsou o nic méně silné. Fantazie o naklonování Hitlera, aby se přišlo na anatomii zla, a jak se nevyvedla. Příběh Kláry, které to samé zlo potkává od divokých vlků a pak v léčebně od komunistických pohlavárů. Vánoční vraždění kaprů v Čechách. Domácí násilí od Maxe. Veletržní palác v Praze, který sloužil jako shromaždiště židů pro transporty a možná jednou poslouží jako shromaždiště jiných etnických menšin. Najdou se tam i filosofické úvahy s tím související - musí být dobro stejně tak agresivní jako zlo, aby zvítězilo? Jak je to s nesmrtelností? Co víra a jak je to s Bohem?
Ústřední téma milostného dopisu klínovým písmem je naprosto exkluzivní. Jako by dobro muselo být tisíckrát zašifrováno a vyjít na povrch až po smrti všech a tudíž zvítězit? Metafora lotosu - žádné bahno na sebe nikdy nenabalí, přestože z bahna vyrůstá. Taky se mi líbila charakteristika Čechů z dopisů bratránka. Hezké a s nadhledem. Tomáš Zmeškal v současné české literatuře NAPROSTO VYNIKÁ!!!
Zmeškal je jiný než tolik propíraná soft produkce jistých autorů, jejichž knihy kolem proletí a my si ani nevšimneme... Občas jsem se nechytala, občas mě to nudilo, ale z knihy cítím silnou výpověď, do které možná musím dorůst (taky jsem jiný ročník), prostě snahu uchopit ten život nějak hlouběji. Už jsem to psala u Životopisu - Zmeškal je důkaz, že zamýšlet se nad životem není možná zas tak staromódní a ne každý vyznává carpe diem. Budu se k němu vždycky vracet, i když mi dá zabrat.
Štítky knihy
totalitní stát milostné romány česká literatura Československo socialismus politická perzekuce historické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Milostný dopis klínovým písmem |
| 2009 |  Životopis černobílého jehněte |
| 2013 | Sokrates na rovníku |
Mohu ji číst stále znovu a znovu. Pokaždé jsem okouzlena. Některé pasáže jsou psány s nevídanou lidskostí a empatií. Nikdy by mě, mimochodem, nenapadlo, že může muž porozumět ženské věci s takovou něhou. Doporučuji.