Město
Stella Gemmell
Město je starodávné, mnohovrstvé. Kdysi bývalo prosperující metropolí, nyní se ale rozrostlo za své hranice, vyvolává nesčetné války se sousedními kmeny a vše, co dříve bývalo zelené a úrodné, mění v pustinu. Ve středu Města žije císař. Viděl ho jen málokdo, ale ti, kterým se to podařilo, ho popisují jako muže v nejlepších letech, přestože by měl být stařičký. Někteří lidé ponuře spekulují, že už není člověk, pokud jím vůbec kdy byl. Hrstka pak dospěla k zoufalému závěru, že válka skončí pouze tehdy, když ukončí císařův nepřirozeně dlouhý život. Povstalci v bludišti stok Města, kde chudáci bojují ve tmě o přežití, i na krví promáčených bojištích, kde jen málo hrdinů dokáže vydržet nekonečné obléhání, upínají své naděje k jednomu muži – Shuskarovi. Bývalý císařův generál byl kdysi dávno zrazen a je považován za mrtvého. Pod různými falešnými jmény ale přežil, zřekl se Města a schovává se před svým nesmrtelným nepřítelem. Teď ale nadešel čas, aby se pustil do poslední bitvy za osvobození Města od stvůry, která se uhnízdila v jeho srdci a tahá za nitky, které udržují zemi ponořenou v krvi.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , Fantom PrintOriginální název:
The City , 2013
více info...
Přidat komentář
Za léta své existence se Město rozrostlo do absurdních rozměrů. Doba válečné prosperity však dávno minula a lidé už mají dost bojů, chudoby i bezútěšnosti. A tak je ve vzduchu cítit změna. Jenže ta vždycky páchne krví nevinných...
Stinnou stránkou románu je jeho rozvláčnost a roztříštěnost. Jednoduchá zápletka je zahlcena množstvím odboček, jejichž důležitost není vždy opodstatněná, přičemž hlavní motiv se pozvolna odsouvá do pozadí, aby v závěru vyvrcholil neslanou nemastnou revolucí. Ta je pak pro děj málem až vedlejším efektem, než tím nejpodstatnějším, kolem čeho se mělo točit všechno ostatní. Podobné je to i s hlavními postavami, které sice tvoří zajímavou přehlídku charakterů, ale v důsledku jen málo z nich je pro vyprávění skutečným přínosem. Tísnivou atmosféru zmaru či silné dramatické zvraty tak jednoduše ubíjí stránkový rozsah, jakoby Stella Gemmellová pořádně nevěděla, na co se koncentrovat, a co naopak nechat plavat. Ovšem ideální čtení pro milovníky pomalejších příběhů.
Mám ráda fantazy, knihy od Davida Gemmella mám úplně všechny a přečtené několikrát. Tato kniha se mi ale nelíbila. Něco s tak ponurou šedivou atmosférou plné utrpení a smrti jsem už dlouho nečetla. Než člověk stihl poznat nějakou postavu a oblíbit si ji, za pár stránek byla mrtvá... A závěr, kdy čtenář očekává rozzuzlení celého příběhu, byl opravdu slabý. Mise předem odsouzená k nezdaru nějakým záhadným způsobem a za přispění velkého dílu náhody a ještě většího dílu štěstí sice uspěje, ale nějak se tomu konci nedalo věřit. Co mi také chybělo, bylo závěrečné vysvětlení - třeba k čemu vůbec sloužil závoj rosomáka, nějaký podrobnější příběh císaře... Můj pocit z této knihy: jsem ráda, že jsem se tím konečně prokousala, že ji můžu zavřít a už se k ní nikdy nevrátit.
Příběh docela dobrý, čtivý, patří lehce nad průměr. Co mě dost zklamalo byl konec.
(Pozor spoiler!)
Hlavní záporáci jsou představeni jako velmi mocní se zvláštními schopnosti a pak umírají jeden po druhém jakoby nic. U Raffa to ještě chápu - nechal se vyprovokovat, ale Marcusova sebevražda, to je úplná pitomost. Jak vlastně fungovaly Nesmrtelného odrazy jsem moc nepochopila. Za to jde kniha hoodně dolů.
Kniha moc nepotěší, ale ani neurazí.
Celkem zajímavý příběh, ale něco tomu chybí...
Město
Početná města byla zničena, národy vyhlazeny, generace mladých mužů šly na smrt. Nesmrtelný císař Araeon vysává a drtí prastaré Město svou nikdy nekončící válkou proti nepřátelům říše, že i ti nejvěrnější začnou pochybovat o příčetnosti svého pána a vládce. Z podhoubí bídy, špíny, utrpení a nejhoršího strádání se rodí myšlenka na povstání. Stella Gemmell rozjíždí své ambiciózní fantasy dobrodružství opatrně a s řadou zámlk. Spíše než souvislý děj, připomínají úvodní kapitoly nespojité příběhy, jež mají pouze společného jmenovatele, a tím je ono uhrančivé Město. Teprve později se začnou jednotlivé nitky příběhu zaplétat a vytvářet tkanivo, v jehož uzlových bodech se zkříží osudy jednotlivých protagonistů. Původní myšlenka je bezpochyby dobrá a nosná, ale autorka ji nedokázala dotáhnout do konce a dát ji nějaký smysluplný, ostře ohraničený, význam. Namísto toho si pohrává s nejrůznějšími motivy, které jsou mnohdy na hony vzdáleny základní dějové linii a jakoby bloudí územím nikoho. S postavami je to podobné. Vedle hlavních hrdinů je tu spousta těch, kteří na první pohled hrají úplně jinou ligu a bohužel i na jiném hřišti. Poměrně volný a otevřený závěr mi nevadil, Stella Gemmell nicméně ovinula své Město nelítostně pesimistickým a krutě depresivním nábojem, který tlačí náladu románu do temných podzemních stok.