Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2573
2573
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
Silný příběh nejen o krutosti, bezcitnosti a o tom co se stane s člověkem, když mu dáte moc, ale i úctě, respektu a lásce ke svým nejbližším. Příběh o tom jak skromný člověk uměl být a z jakých maličkostí se dokázal radovat a vážit si života. Nikdo z nás si nedokáže představit jak moc musela Violka a ostatní trpět, protože my bychom se podělali už jen z toho, že by nám netekla voda, nešla elektřina nebo nedej bože internet.
Knihu jsem dostal 24.12., přečtenou jsem ji měl již 25. I to již vypovídá o tom, jak neskutečně mě tato kniha zajímala, rád bych si přečetl i případné pokračování.
Zajímavá kniha, mrazivá... Opravdu člověku hlava nebere čeho jsou schoní se lidí dopustit na jiných lidech... Jako u všech knih na toto téma musím říct, že by se nemělo zapomínat...Proto by bylo dobré zařadit podobnou literaturu do povinné četby...
Jedna z nejlepších výpovědí o holocaustu. Já málokdy u knížek naplno brečím, u této jsem tedy taky nebrečela, jen mi do očí několikrát naběhly slzy - i to je co říct. Do paměti se mi vryl příběh (pozor SPOILER!) malého Mengeleho chlapečka, ty popisované pokusy, příběh dvojčat Kornélie a Karolínky, děvčátko vhozené do Dunaje před zrakem své matky a koneckonců jsem nabírala i u setkání Violy s jejich pejskem ... No dost silné a několikrát jsem se i přes neskutečnou čtivost knížce normálně vyhýbala s divným pocitem, co tam, proboha, ještě bude za zrůdnosti. Doporučuji vřele všem a spolu s Narodili se, aby přežili je kniha v tomto tématu pro mě TOP.
Nikdy mě nepřestane udivovat, jakých prasáren jsme my jakožto lidstvo schopni. A jak je jednoduché lidi přesvědčit k nenávisti. Mengele byl asi král všech prasat a je mi hrozně líto, že je to jeden z válečných zločinců, co nebyl dopadený - zrovna on měl být potrestaný nejhorším možný trestem.. Ale nejen Mengele byl tyran, bylo jich stovky, tisíce... Chvílemi jsem musela knihu odložit, protože se mi dělalo fyzicky špatně z popisovaných událostí, ale i tak jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Neměli bychom zapomínat, neměli bychom se tvářit, že se nic nestalo. Miliony lidí zemřeli v bolestech a ponížení, opuštění a týraní, s obroskými výčitkami, že neochránili své blízké. Co mě ale asi mrzelo nejvíc, byl popsaný přístup zbytku města k židům po válce. Ta lhostejnost k bolesti druhých, ta zloba, že tito lidé přežili a vrátili se. Příběh Violy nikdy nezapomenu..
Precetla jsem dost desivych knih, ale tahle u me vyvolala deprese a pocit bezmocnosti. Pri cteni kapitoly kde Viola popisuje Mengeleho pokusy se mi udelalo opravdu spatne, musela jsem vystoupit z autobusu a nadychat se cerstveho vzduchu. Mengelemu se dari skodit i po smrti..neuveritelne..kniha vysla i v cestine
Kniha je sama o sobě mrazivá. Rozhodně bych doporučovala přečíst každému, aby si uvědomil, co všechno má. ukazuje pohled nejen do koncentračních táborů, ale i do běžného života před koncentračním táborem.
Knizka nieje velmi dobre napisana, nakolko uvodna cast o rodine zabera 40 percent knihy, je zdlhava a autor pouziva vsade nepochopitelne zdrobneniny. Co sa tyka samotnej desivej casti, ta je opisana velmi zdrvujuco ako to bolo v reali, ale celkovy dojem z knihy je nic moc. Pokial si odmyslim neprijemne veci ktore kazdeho v knihe prirodzene sokuju, kniha je napisala dost slabo technicky aj umelecky.
Neuveritelne... Pre mna je tato kniha velmi silnou kavou. Je hrozne ako sa dokazali niektory ludia chovat... No po precitani som plakala ako mala a vobec sa zato nehambim. Odpocivaj v pokoji Violka
Neskutečně silná kniha. Velmi mě zasáhla. Měla jsem problém ji dočíst, ale ne snad pro to, že by byla nudná, ale že tak detailně popisovala veškeré hrůzy páchanéna Židech za 2. sv. v. Ty lidi museli být bestie zbavené veškerých citů. Je neskutečné, co může udělat jeden člověk druhému. Jsem ráda že do toho paní Fischerová šla a nesmírně si cením, že nám čtenářům dokázala popsat celý svůj život.
Knížka popisuje do detailu koncentrační tábory a život, který za druhé světové války nebyl vůbec snadný.
Nenechte se pomalým a nudným začátkem odradit, jedná se velmi silný příběh, na který by se nemělo zapomenout.
Knihu doporučuji. Kniha obsahuje hodně smutných okamžiků. Nejvíce se mi svíral dech a mrazilo mne po celém těle, když jsem se dočetl, jaké pokusy v koncentračním táboru prováděl Dr. Mengele na lidech, ale i na dětech!!! To snad nebyl ani člověk!!!
V knize se dočteme i o rodině paní Fischerové, její přestěhování do ghetta a následně přesun do koncentračního tábora.
Na počátku knihy se dozvíme také o její první lásce a závěr knihy uzavírá, pro kterého z mužů se nakonec rozhodne.
Paní Fischerová prošla čtyřmi koncentračními tábory, seznámila se se ženou, která ji pomohla a poradila, jaké zásady dodržovat v koncentračním táboře, aby přežila, dočteme se o dozorkyni - bestii, která ubližovala lidem, přitom byla sama Židovka.
Kniha obsahuje hodně bolesti, smutných zážitků, ale i naději. V knize jsem nalezl i okamžiky, které mi vyloudily úsměv na tváři, ale těchto okamžiků je minimum.
V knize naleznete také fotografie.
Velice silný příběh. Trochu rozvláčný popis průběhu její první lásky, ale zase zajímavý pohled na to jak v té době probíhalo namlouvání, rande, jak se chovali studenti na škole ke svým profesorům, jak byli rádi že mohou studovat, jaký měla škola výchovný přesah i do volného času studentů a školáků ( večerka), atd....Přímo o pokusech bylo v ději méně, než jsem očekávala, ale možná dobře. Určitou část jsem měla problém zkousnout. Paní Sternovou každopádně obdivuji, byla silná, statečná a měla obrovské štěstí, že přežila.
Je to silny pribeh, az sa cloveku zastavuje rozum nad tolkou brutalitou. Jedine, co by som vytkla, je styl, akym to je napisane - velmi prostoducho - hlavne zo zaciatku som mala pocit, ze citam roman pre dospievajuce dievcata. Ak by pribeh sam o sebe nebol silny a putavy, styl pani Tothovej by ma asi vonkoncom neoslovil a knihu by som odlozila uz asi niekde v prvej polovici.
Přiznám se, že nevím jak tuto knihu okomentovat. Přečetla jsem si komentáře, jsou dobré, ale já jsem se při čtení této knihy dost zarazila. Vím, že paní Sternová, která svůj příběh vypověděla, prožila si svoje, ale mě opravdu pár věcí zarazilo. Je pravda, že jsem si přečetla mnoho knih s touto tématikou( holocaust , vzpomínky vězňů tzv. arijského původu, studentů).Je pravda, že jsem nejdřív si musela uvědomit, kde se nachází město Lučenec, neboť jsem hned nepochopila, kde se objevili maďaři, když jsme se učili, že byl na Slovensku. Jinak se mi zdá divný, že by lidi byli informovaní málo o světě především o 30. letech(ale asi tam ano). Jinak tohle město mělo štěstí v tom, že si to vzali Maďaří pod patronat( alespoň transporty do koncentračních táborů proběhli skoro v posledních letech války. Jinak Slovensko by je odsunuli dřív. Otázka taky pro mě je zda se paní Sternová chovala mravně, nezměnila se ve zvíře s cílem přežít, možná měla štěstí na jinou vězeńkyni, kterou potkala první den. To nevím. Taky si myslím, že měla štěstí na doktorské pokusy pana Mengeleho. Byla tam jenom párkrát. Je také ovšem pravda, že to odnesla po válce svým zdravím. Ale stejně měla štěstí v tom, že se jí podařilo mít rodinu. To některé ženy neměli ani to.
Téma zaujímavá, no knižka mohla byť lepšie spracovaná a napísaná. Hlavne prvá časť, ešte před koncentračným táborom, mi prišla příliš zdĺhavá. Takže za mňa iba 3*.