Memento
Radek John
Slovenské vydání. Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze.... celý text
Přidat komentář
Velmi silný děj. Barvitě popsaný život těch co berou drogy. Kniha se velmi dobře četla, i když nebyla veselá. Tohle by měla být povinná četba k maturitě.
Velice mi vadilo všelijaké skákání a pokračování dějů jako odprostřed. Špatný způsob psaní, takový chaotický.
Bylo to tak rušivé, že ani potenciálně zajímavý obsah to pro mě nemohl zachránit.
V pubertě čtený a částečně zapomenutý kousek, který jsem jako dárek dostal coby audioknihu namluvenou Richardem Krajčem. Skvělé! Opravdu parádní dramatický přednes.
Poslechnuto jako audiokniha s přednesem Richarda Krajčo - musím konstatovat, že to byla výborná volba - nemělo to chybu. Jinak je až zarážející, jak je kniha stále aktuální i přes časový odstup. Narkomanie bere vše a v této knize je to velmi dobře zpracováno.
Před mnoha a mnoha lety jsem se s panem Johnem děsně porafal. Byl jsem onehdá na "vojně". Utrpěl jsem tehdy takový 3.měsíční exkurz do absurdistánu, než jsem se "zbláznil" a "oni" mne raděj vyhnali do civilu, abych jim nedejbože nedělal v zákopech ostudu. Ale zpět k pointě. Pohádali jsme se s panem J. z toho důvodu, že už v tom idiotském roce 1990 jsem byl přesvědčený o tom, že by se drogy měly sakumprásk zlegalizovat a problémy s narkomanií a drogama by pak společnost mohla řešilt podstatně pružněji, a s alespoň "nějakým" výsledkem. A jak vidím, historie mi dává za pravdu. Knihu jsem četl a nasrala mne, protože šlo o jen odporný, poměrně dobře napsaný, kalkul.
Nepatří do mých oblíbených žánrů a přesto ji hodnotim jako výbornou . Styl psaní byl skvělej, přečetla jsem to jedním dechem.
Knihu jsem četla podruhé kvůli letošní čtenářské výzvě. Pamatuju si, že když jsem ji četla před lety jako dospívající, byla jsem z ní nadšená a zároveň lehce znechucená. Teď při druhém přečtení převažuje znechucení a naštvanost. Rozčiluje mě, že takového člověka tolikrát sundali hrobníkovi z lopaty, aby nakonec začal drogy sám produkovat a pomáhal pak ničit životy jiných lidí kolem sebe. To se však nevztahuje az tak ke knížce, jako k nespravedlnosti společnosti a světa. Co se týče knížky.. nevim, asi ji nedokážu úplně objektivně zhodnotit. Čím jsem se blížila je konci, tím mi kniha přišla ukňouranejší, místy se autor snažil hrát čtenáři na city a to mě štvalo. Nicméně pro mladé čtenáře jako negativní příklad toho, kam může braní drog zajít je skvělá.
Jeden z našich nejznámějších novinářů v jedné z našich nejznámějších knih o narkomanech.
Vyposlechnuto jako audio s fenomenálním přednesem. Tolik emocí dokáže do poslechu přenést jen málokterý člověk. Díky Richarde. Ale ke knize. Před lety jsem si přečetl Děti se stanice Zoo a chtěl jsem znát i českou "verzi". Že je i film jsem netušil. Během celého příběhu, který je psán pěkně syrově, vidíme duševní a fyzicky rozpad jednoho mladíka. Sledujeme jeho pády až na dno, postupné snahy o návrat a zase pády. Jak se z relativně obyčejného člověka vinou drog stane paranoidní schýzák. Vybavil se mi film Trainspotting, který považuji za naprosto geniální. Drsné, realistické, depresivní, bez možnosti návratu. Všichni náctiletí by měli mít povinnost tuto knihu přečíst, avšak spousta lidí ji pochopí až o spoustu let déle.
Naprosto zoufaly a bludný kruh narkomana. Příběh je čtivý, těžko se knížka odkládá. Je úplně jedno, že jde o 80.leta, protože toto téma je a bohužel stále i bude aktuální...
Četla jsem jako mladá, tehdy to bylo pro mě nové, celkem neznámé téma. Měla jsem úplně první vydání knihy. Šla jsem ve čtvrtek ráno do front (a předtím se domluvila v práci, že asi přijdu o něco později), vystála jsem jich více, neb ji vyprodali, než na mě přišla řada. Ale - knihu se mi podařilo sehnat. Takže jsem měla radost a měla jsem ji brzy přečtenou, bavila mě, líbila se mi, ale opravdu pro mě tehdy vše neznámé a dost děsivé. Knihu pak po hodně letech ještě četla dcera, když byla -náctiletá, taky se zájmem. Chtěla jsem, aby si ji přečetla.
Kniha Memento od Radka Johna mě úplně rozsekala na maličký kousíčky a její vliv ve mně rezonoval ještě několik týdnů po přečtení. Příběh mě vtáhl do temného světa plného ztráty, viny a hledání identity a poslední dávky. Johnova schopnost zachytit lidské emoce, konflikty a motivace feťáků ve mně vyvolala upřímnou pozornost. Tato kniha je jedním z těch vzácných (či šokujících) děl, která dokážou zanechat trvalý otisk ve čtenářově duši.
MEMENTO
Hodnocení Knihánkova: 4,5 hvězd
Úžasná kniha o feťácích, kterou všem doporučuji. Drsná a (za mě) velice realistická. Konec byl jiný, než jsem čekala, ale teda mrazilo z něj ještě víc...
Doporučuji všema 10! Vynikající čtivo a takové knihy do povinné četby, prosím! Paráda, paráda, paráda...:)
Více v mém povídání na YouTube, kanál Knihánkov - video Přečteno 3/2023. :-)
Drsný příběh ze života narkomanů. Sem tam jsem se trochu ztrácela co je přítomnost, co minulost a ten drsný nejen Michalův konec a nezapomenutelná věta dost často zmiňovaná "ještě jednu poslední dávku"...
Kniha je těžkopádně napsaná a nějaká taková celkově citově vyděračská. Vzala jsem jí do ruky po předlouhých letech a moc nechápu, co se mi na ní líbilo, když jsem byla teenager. Tentokrát nedočteno, tenkrát ano - proto zařazuji do přečtených. Kdyby to někoho zajímalo.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
2008 | Memento |
1990 | Džínový svět |
1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
1995 | Drogy! |
1984 | Začátek letopočtu |
Kdysi v pubertě jsem kníhu četla a nyní jsem se k ní znovu dostala docela náhodou v podobě audioknihy namluvenou Richardem Krajčem (skvělý přednes, doporučuji). Věděla jsem, jak kniha skončí, ale závěr knihy, kdy Michal už trpí silnou paranoiou, je velmi dobře vykreslený, až mě to překvapilo. Zároveň jsem si uvědomila, jak jsem soucítila a bylo mi bylo líto "těch druhých lidí", kterých se závislost dotkne - rodičů, kamarádů, partnerů nebo prostě lidí, kteří k danému člověku, který spadl do závislosti, měli nějaký vztah a pomalu musí sledovat, jak se člověk potápí do hlubší a hlubší závislosti, ze které mu nelze pomoct, pokud závislý nechce. A oni bohužel většinou nechtějí.
Kromě pár detailů, jako povinná vojna pro hlavního hrdinu nebo vězení za příživnictví, jelikož nemají práci, je podle mě kniha stále dost aktuální.