Měděné pole

24.03.2022

Jako se přemisťovat z životu do životu. Velmi zádumčivé, velmi melancholické, velmi islandské. Zvláštní nálada, kterou kniha vytváří. V celku tísnivá, zvláštní, lehce mrazí.
Mně se moc líbilo vidět skrze útržky jiných životů.

20.01.2022

Melo to stoupajici tendenci.
Zpocatku jen udiv - nad tim, ze to nekdo vydal. Pak udiv nad sebou, ze to vlastne ctu.
Ale treti tretina byla uz konecne alespon prumerne cteni. Nakonec bych snesla asi i vice.

02.07.2020

Krátké povídkové miniatury, které zaznamenávají malé situace, zdánlivě bazvýznamné okamžiky, které jsou však schopny vyvolat silný dojem, často až tísnivý. Na mne osobně Měděné pole působilo jako jedna z nejsmutnějších knih, se kterými jsem se v poslední době setkal, ačkoliv nedokáži přesně říct, proč.
Do takových malých příběhů však často zasahuje nějáký prvek, který je přesahuje. Něco neobyčejného, magického nebo prostě neinterpretovatelného. Jako například tvář pod víčky, záhadně vítaný cizinec, vystřižený Výkřik nebo portugalské úmrtní oznámení.

27.08.2019

maximálně třístránkové povídky, jednohubky. Skoro jako poezie. Dýchá tu prostředí Islandu, párkrát odkaz na něco českého. Jako jediné mi snad vadilo časté používání všeříkajícího slova "to". Nevím, zda šlo o autorův nebo překladatelův záměr.

26.02.2019

Další skvělá kniha od Elíassona (islandského Raymonda Carvera). Pečlivé vážení slov a každé věci, stínu a světla, které se v povídce objeví. Vše jsou to jen takové výseky a části nějakého polozapomenutého celku, snad románu, který se snaží postava z první povídky napsat, ale nedaří se jí to. Rozmlžené osudy postav a krajina, která svádí k úvahám o času a pomíjivosti, o životě a smrti. Časté je také prolínání reality a snu. Zádumčivá a někdy i trochu misantropická společnost jeho postav není rozhodně pro každého. Miniatury s velkým přesahem. K Elíassonovi je dobré se vracet. Doporučuji.