Mechanický pomeranč

Kniha má 2 nástrahy.
První je jazyk týnů. Je dobré si dát záložku ke slovníčku na konci. Tento slang je zprvu nestravitelný, posléze se čtenář naladí, aby po přečtení psal kámošovi, jestli to taky nečetl (četl!) a mohl si s ním v oné týnštině k pobavení obou psát.
Druhou nástrahou je explicitní brutalita. Avšak lépe se mi o ní čte, než když sleduji Kubrickův film.
Odměnou čtenáři jsou 3 kontrastní části knihy, překvapivá porce humoru (cat fight na konci 1. části), lehce dystopický svět a spousta etických otázek ohledně zla, dobra, trestu (zprostředkovaná třeba vězeňským čárlím, tj. kaplanem).
Prima, prima, prím knížka, originál každým coulem. Po přečtení cítím prázdno, už teď mi chybí.

Můj výběr do ČV.. no, sáhla jsem úplně vedle. Asi stejně, jako při koupi.
Nechala jsem se zlákat hodnocením, všude samá chvála.. a já pak, hned u první stránky, věděla, že nedočtu. Zvládla jsem těch srran 23 a omlouvám se všem, ale tohle se vůbec nedalo. Slang spojený z několika jazyků, ok, ne všechny jsem dala, a nebavilo mě si neustále, skoro každou větu, vyhledávat význam slova ve slovníku na konci knihy. Tak jsem to zkusila bez toho vyhledávání slov a skončila, kde jsem skončila. Bylo to nechutné, zvrácené.. nic pro mě.
Tohle už nedám. Ani stránku.

…ale ta babooshka… mě drápla do fejsu. Takže sem vyskrímnul: „Ty hnusná stará sumko,“ a trochu sem bitkově nadzvednul tu stříbrnou sošku a zasadil jsem jí parádní tolčok na gulliver, a to jí fakt chorošně a krásně zavřelo hubu.

Tak co teda jako bude, he? Tenhle grežnej smelovatej svět je fakt na dvě buči. Ale noci, noci patří mně a mejm frendíkům. To si tak drajvujeme po městě, tolčokujem ty sily hjumaníky a kartáčujem chorošný čajiny, dokud neskrímujou těma svejma remkovejma lipsama. Tu něco robnem, stoulnem, rozripujem babooshkám ty jejich ancintní fejsy a luknem se smelovatejm ouldanům na cány.

„Pokud jsou píply dobrý, tak si proto, že se jim to líbí, a já jim jejich potěšení nemíním brát, tak ať se do tý druhý stránky taky nemíchaj. A mně se prostě tahle druhá stránka zamlouvá. Ba co víc, špatnost je tím, čím sme vy i já odinočkový, a tuhle naši podstatu stvořil Bog nebo Bůh a sme jeho velkou pýchou a pležrem.“

Miluju. Prostě tuhle klasiku miluju a je jedno, kolikrát ji budu číst, nebo poslouchat. Alex je zkažený, přestože vyrostl v milující rodině. Miluje násilí a nemá výčitky svědomí. Mechanický pomeranč tak trochu černá komedie, co vás donutí zpochybnit vlastní zdravý úsudek a morálku. Protože kdo by se smál tomu, že patnáctiletí sráči znásilňujou holčičky či starý báby a mydlí lidi na potkání? Autor konfrontuje čtenáře se zlem, ale nemá potřebu jej trestat, napravovat, či snad přinášet poselství a rozhřešení.

Násilí plodí násilí. Je v pořádku, mučit ty, kdo mučí ostatní? Jak naložit s nenapravitelnými zločinci? Rychlokurz terapie antisociálního chování, kterému se Alexovi je vše, jen ne humánní. Jenže jak jinak odpovědět na jeho počínání? Tahle kniha a Růže pro Algernon jsou za mě luxusní sondou do útrob lidstva a především jejich lidství. Za mě navždy 5/5* a už se musím podívat na film od Kubricka, to jediné mi chybí!

„Bog vám zakruť krkem, vy smelovatý smradlavý bračny. Kde sou ostatní? Kde sou mí smradlavý zrádcovský frendíci? Jeden z těch mejch gražnejch brotků mi vyčejnul ajka.“

No, píši to snad poprvé v životě, ale je to tak. Tohle snad ani za čtení nestojí. Ne proto, že by to bylo špatně napsané (ačkoliv nadšen jsem nebyl), ani ne proto, že by to nebylo kulturně významné. Ale ta knížka není lepší než film. Naopak, je po mém soudu horší než on. Přitom zabere více času, trochu to bolí a autor to navíc na konci kardinálně posral. Takže postupně.

Mechanický pomeranč se stal jakousi obecně známou ikonou. Ale díky knize? Ne. Protože to zfilmoval jeden z nejgeniálnější (ne-li vůbec nejgeniálnější) režisérů všech dob. A jako se Stanley Kubrickovi povedlo vylepšit Kingovo Osvícení, povedlo se mu vylepšit i Mechanický pomeranč. Pohleďme třeba na prostou estetiku. Burgess se zdaleka nezabýval vizuálem svého světa tak, jako to udělal Kubrick. Z téhle knížky si odnesete dojem mírné obskurnosti. Film se vám svou stylizací vryje do mozku a nepustí. Nadto, poslouchat Devátou je jiný prožitek, než číst o poslechu Deváté (a číst Devátou víc než poslouchat Devátou si může užít snad jen Vetinari). Alexovo vyprávění je sice divné i ve filmu, ale alespoň vás z něj nebolí oči (protože prokousat se tím jazykovým zvěrstvem, kterého se Burgess dopustil je mimořádně nepříjemné) a, přiznejme si, McDowellův hlas je kouzelný. V těchto všech aspektech je film lepší, nehledě už na technické zpracování, které je bez chyby.

Nadto Kubrick měl obrovské štěstí. Film postaršil. Důvody byly patrně zcela praktické (představte se, jak by v tom hrál patnáctiletý kluk), ale Kubrick se tím vyhnul kulce. Jak to? V okamžiku, kdy se dozvíte, že tomu supernásilníkovi ke patnáct a pere se s dalšími patnáctiletými kluky, popíjí při tom mléko (libovolně modifikované) a znásilňuje desetileté holčičky, stane se z rázu celý děj neuvěřitelným a směšným.

Nu a co kniha přináší navíc? Snad jen hlubší erotizaci násilí stran Alexe, dvě násilné scény navíc a kardinálně debilní konec, který nejenže devalvuje hodnotu díla, ale je navíc morálně vzato zvrhlý a odporný. Nevidím tu plusy. Vidím jen promarněný čas.

Během četby jsem hodně myslela na Růži pro Algernon, i když pro to samozřejmě není žádný důvod, ale taky je k tomu rovnou několik důvodů. Doufám, že už se k četbě nebudu muset nikdy vracet. "Alexovo vyprávění" je příliš do sebe uzavřené a ploché na to, abych v něm viděla nějaké opravdu nadčasové kvality, zrcadlo společnosti nebo nahlížení do duše. Burgess jako by to ze sebe vychrlil na jeden zátah a stopy nějaké další autorské práce (či záměru) jako by tam nebyly. Není divu, že je to takový one hit wonder. (Anglicky.)

Co teda jako bude, he? Rozporuplná kniha, která člověka rozhodně donutí se zamyslet a dovolí nahlédnout do mysli násilnického Alexe. Ze začátku pro mě byl problém si zvyknout na styl psaní, který je míchaninou hned několika jazyků (a jenž se dost blíží modernímu slangu) a potom i na samotného vypravěče (ten ale v mé nelibosti zůstal až do konce). Celkově mě pak zklamal konec, který byl prostě nějak málo a za mě trochu ochuzený o nějaké morální ponaučení...

Přečteno v rámci letošní výzvy (hodí se hned do tří kategorií: AB, inspirace hudebního díla, Gilmorky), jinak bych se k tomu asi nedokopala (protože jsem kdysi viděla malou ukázku z filmu a míra agresivity a odpornosti mě úplně přemohla). A to by byla škoda, nepřečíst si to, protože vážně výborně napsáno (a přeloženo!) a vážně velký otazník, co nám vlastně říká, a to je vždycky krásná výzva.

Kolegové čtenářky a čtenáři mají v komentářích spoustu postřehů, s některými se ztotožňuji (zábavný jazyk, etické problémy, jen možnost volby dělá člověka člověkem atd.). Samotnou mě spíš trápí jiná otázka: do jaké míry je vypravěč člověkem ještě PŘED zákrokem, protože se chová NELIDSKY, absolutně bez empatie, psychopaticky. Opravdu je základem lidskosti možnost volby? Když mě by se chtělo, aby základem lidskosti byla schopnost konat prosociálně...

Zdá se mi, že význam tohoto románu roste v posledních letech, protože se zdá, že mnoho lidí ztratilo morální kompas a velmi tápeme v tom, co je správné a co ne. Příběh otevírá v tomto smyslu podněty k diskusi (jak omezit kriminalitu, jak vychovávat v komplikovaném světě, jak dosáhnout toho, abychom zachovali svobodu a přitom sdíleli morální kritéria). Doporučuji k tomu velmi zajímavý článek https://www.respekt.cz/kontext/proc-si-tolik-lidi-mysli-ze-trump-je-dobry-clovek nebo https://www.respekt.cz/tydenik/2024/51

Co si takhle poslechnout devátou od Ludwiga van ?
Volkovat a dát si do pusy šnápku,potom se slípnout,volkovat a po cestě potkat nějakej známej fejs.
Jen tak lukovat po čajinách,co je krasnějšího než se společně lubilubikovat a vášnivě při tom skrímat.
Tak už kapírujete poněvadž tohle není žádný físíz,dygujete ?
Jestli se budete kapánek topit,jako záchranný kruh poslouží slovníček.
Není důvod k hysterii,vše spíše i pochopíte v kontextu odstavců sami,jednoduše přivyknete.
Hemží se to tu anglicismy,germanismy,rusáckismy i jinými ismy.
Kapánek toho nechutnýho násilí,hlas Vašeho věrného vypravěče Alexe v satirickém,téměř sureálného výletu ve výtryscích nepopsatelných orgasmů plných myšlenek,utápěných v utopistických vizích ne příliš vzdálené budoucnosti ?
Devátá symfonie doznívá,přítomnost klepe na dveře.
Už se to děje.Poslední slušná generace.Už je čas.
Rozšiřte si obzory vnímání,hodte nákou synágu,vemte kartáče s bresty,poněvadž lajf je lajf !
Moji milí frendíci,pomeranči mechaničtí,věrní posluchači ...
Klíčové dílo 20 století a nejenom století dvacátého :)

Výjimečná kniha, i když pro mě příliš brutální. Ale její poselství je silné.

Pro mne je tahle kniha žádná sláva. Moc se mi to nelíbilo. První polovina za moc nestála a nelíbila se mi. Pak v druhé půlce jsem čekal nějaké vylepšení, ale za moc to také nestálo. Proto tak nízké hodnocení.

Pojednání o bujarém mládí a následcích, které přinese. Kniha se mi jak dějem, tak i způsobem líčení, velmi líbila, ale absolutně chápu, proč to nebude šálkem čaje každého. Alex je prostě přesně ten typ malého nesnesitelného přechytračelého výrostka, který by zasloužil cihlou po hlavě.

Kniha, pri ktorej si hovorím, že tam veľa vecí úplne nefunguje...aj keď má v názve "mechanický." a aj keď v knihách nemusia určité veci fungovať, nemalo by mi to ako čitateľovi tak často napadnúť. v podstate to do istej miery zhrnul vo výbornom doslove slovenského vydania profesor Heretik, za ktorého pridávam hviezdu.
A aj keď ten príbeh je celkom pútavý, slang je otravný a napísať do anotácie "jazykový koncert"....ten si predstavujem nejak inak, nie argotom v dystopickom románe. a musím povedať, že ma neudivujú ani pôvodné slová, ktoré si Burgess vymyslel, až na výnimky.

Knihu jsem chtěla číst už před lety, ale až teď na ni došlo.
Nelíbila se mi. Příběh mi přišel naprosto zbytečný.

Poslechnuto jako audiokniha. David Novotný ji namluvil přímo skvěle a smekám před ním. Stejně tak před překladatelem. Výborně odvedená práce. Poslouchal jsem ji nadvakrát. Napoprvé mě to nezaujalo. Ale dal jsem tomu znovu šanci za pár měsíců a tentokrát mě to zcela pohltilo.

Kniha - mimo jiné díky perfektnímu překladu včetně závěrečného slovníku - skvělá, film - díky Kubrickovi - snad ještě lepší.

Po prvej kapitole mam dost, ani nie z deja, aj ked ten je tiez riadne drsny, ale zo sposobu reci, kazde druhe slovo skomolenina z anglictiny, ze netusim, co rídujem, ani wo co go

Když jsem odinočky před ouldaným časem lukovala a hírovala film od Kubrika (na doporučení od frendíků), tak mi u toho gražny bolel gulliver, bratři moji. Jako normální hjumaník jsem u filmu bolšácky trpěla, bratři moji. Tak byla jasná buč, že si musím přečíst i knihu. Takový chorošný físíz, bratři moji. A teď vážně. Je pravda, že film jsem viděla před mnoha lety a nevím, jaké emoce bych měla dnes, určitě stále ne moc pozitivní. Kniha mě od začátku vyvolávala podobné emoce a zároveň šokovala, nejen svým obsahem, ale hlavně slangem hlavního hrdiny. Ze začátku jsem musela koukat do slovníku, o čem to sakra mluví, pak mě to začalo bavit, jak je to kniha originální, ale v půlce se originalita změnila v otravnost. Úplně se vytratila snaha nějakého příběhu a jen dokola čteš lukovat, hírovat, skrímovat, hjumaník, frendík, ouldaný apod. Nemůžu popřít, že kniha je svým způsobem geniální,.. a i přes otravně opakující se slova, mě druhá část "léčení" docela bavila. Ale jsem ráda, že už mám knihu přečtenou a už ji nebudu muset nikdy číst :D

Jedna z knih, co jsem četl několikrát. Alex jako vypravěč, jeho obdiv Beethovena, ten slang... geniální. Pro mě osobně obrovský kult, který skvěle zfilmoval Kubrick.

Tak to nedám, po první kapitole končím. Slang v knihách obecně ráda nemám a tohle byla extra hrůza...
Radši si znovu pustím film.