Mateřství

30.03.2024

Dočteno v lednu, kvůli popisku jsem se k Mateřství vrátila bezmála na začátku dubna... Hele, mnou to téma může rezonovat, mi je za dva dny 32, v knize bylo několik myšlenek, který jsem si poznamenala, ale osobně v sobě nemám ten boj a tolik otázek, jako má Heti - to možná přijde za pár let, haha, nebo snad raději ne. Hrozně se mi asi ve třech čtvrtinách knihy ulevilo, když jsem si uvědomila, že ji nemusím dočítat do konce a jen jsem ji prolistovala.

29.03.2024

(SPOILER) 3.5*

soustavná ruminace a cyklení se ve víru myšlenek, velmi osobní. Sheila Heti, která nechce děti, při psaní knihy několik let zkoumá svoje motivy a nemotivy, názory druhých, a očekávání většinové společnosti. nakonec dospívá k přesvědčení, že děti opravdu nechce mít.

extra lehce se mi to nečetlo, ale jsem ráda, že kniha vznikla, protože věrně ukazuje, jakými vnitřními i vnějšími procesy musí procházet ženy, které nejsou pevně rozhodnuty pro mateřství. a jak je to, což autorka dobře pojmenovává, nefér, protože muži takovým tlakům nejsou vystaveni. je dobře, že se o těchto věcech začíná mluvit. a původně tajené, protože shamované (studem a hanbou zatížené) příběhy žen, co nežijí, jak by měly, vycházejí na světlo boží.

Mateřství (knihu) bych coby povinnou literaturu napařila všem, kdo chytli tradicionalistický psotník, když si Daria Kashcheeva dovolila na pódiu mluvit o ženských záležitostech. ještě rádi by vzpomínali na "dělohu" a "vaječníky", zatímco by poznávali pravý oversharing (třeba ve scéně análním se*xem).

14.03.2024

Uf, bylo to silné. Sheila Heti přemýšlí až do krajnosti. Klade si otázky, které některé ženy, troufám si říct, že většinu, vůbec nenapadne si klást. Heti patří k ženám, které promýšlí všechny aspekty mateřství i bezdětnosti. Nasvěcuje je ze všech stran a pitvá je. Autorčino rozhodování mít nebo nemít děti je velmi bolestivý proces... Není to pro ni totiž jednoznačné. Ráda by patřila k těm ženám, které to prostě a jednoduše ví. Chápu, proč tuto knihu napsala. Kniha mi dala některé nové podněty k přemýšlení... Včetně jedné z autorčiných otázek... Kde lidé berou to sebevědomí na to být rodiči?

25.02.2024

Příběh ženy. Ženy váhající, zda se stát matkou či nikoliv. Kniha je místy velmi upřímná a autorka jde doslova na dřeň svých myšlenek. I když já to mám jinak,tak oceňuji její hluboký přístup.

26.12.2023

Doporučuji všem, kterým se při pomyšlení na Mateřství udělá lehce zle od žaludku. Kniha je napsaná jinak, než jak byste předpokládali, vyhýbá se klišé a přivede Vás do specifického světa autorčiných myšlenkových pochodů.

Na konci knihy prožívá autorka katarzi, ve kterou jsem já, jako čtenář, doufala také. Bohužel mi tam Něco chybí. ( ...což teda asi říká víc něco o mě, než o knize)

"A co budu dělat se vším tím časem? Čas ale není cosi, s čím něco děláš - čas něco dělá s tebou."

03.09.2023

"Život jednej osoby nie je politickým ani všeobecným vyjadrením o tom, aké by mali byť všetky životy. Iné životy by mali mať možnosť existovať popri našom vlastnom bez akéhokoľvek ohrozenia alebo odsudzovania."

Súhlasím. Do istej miery. A nielen s touto autorkinou myšlienkou. V jej diele som ich našla viacero takých, ktoré ma oslovili, zaujali, inšpirovali.

Vo všeobecnosti ma však táto kniha sklamala. V anotácii sľubovaná otvorenosť bola skôr fňukanie a sťažovanie sa, originalita sa pomerne skoro vyčerpala a humor sa vôbec nedostavil. Celkovo to nebolo ani tak avizované uvažovanie o tom, čo "žena získa a stratí, keď sa stane matkou" (kým sa ňou autorka nestane, bude len večnou teoretičkou), skôr mi táto kniha pripadala ako taký autorkin "coming out" a jeho prácne obhajovanie.

Nemám problém s tým, že autorka má iný svetonázor a hodnoty ako ja. Tie dve hviezdičky sú u mňa za to, že hoci sa rozprávačka snažila tváriť ako hľadačka pravdy, celá jej výpoveď sa mi zdala plná sebaklamov a egoizmu, s ktorým by som možno nemala až taký problém, ak by sa nemaskoval za šľachetnejšie veci. Asi ako keď niektoré slečny nechcú byť mamami, lebo im vraj na srdci leží blaho planéty... Zatiaľ čo však plienky a spol. sú pre nich passé, ich smartfóny, dovolenky, kvantum oblečenia a pod. už nie. Možno trochu vágny príklad, ale asi chápete, kam tým smerujem.

Nemyslím si, že autorka musí byť matkou, dokonca si cynická časť môjho ja myslí, že by nemala byť matkou (na základe toho, ako sa odprezentovala), ale tiež si nemyslím, že musela napísať toľko depresívnych strán, aby vyjadrila to, čo sa dá povedať jedinou vetou: "Jednoducho mamou nechcem byť."