Maryša
Vilém Mrštík , Alois Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500182/bmid_marysa-vP1-500182.jpg
4
2533
2533
Realistické drama z vesnického života. Divadelní hra. Titulní hrdinka dramatu, dcera sedláka Lízala, miluje chudého čeledína Francka. Francek musí na vojnu a mezitím provdají rodiče Maryšu za vdovce, mlynáře Vávru. Manželství, uzavřené jen pro peníze, je nešťastné. Když se Francek vrátí z vojny, dochází za Maryšou a vybízí ji, aby s ním utekla. Ale Maryša odmítá – jsou v ní zakořeněny mravní zásady vesnice. Poté co však Vávra Francka postřelí, Maryša svého muže otráví.... celý text
Přidat komentář
Kdybych byl divadelní režisér nebo dramaturg a měl dnes realizovat Maryšu na divadelních prknech, dost bych zvažoval, jestli jazyk hry neupravit současnému standardu. Není to nic proti způsobu, jak se v době bratrů Mrštíků na Moravě mluvilo, jen se mi zdá, že použité hanácké nářečí může působit jako trochu rušivý prvek; může v nás podvědomě vyvolávat asociace s bodrýma strejcama z vinných sklípků, mladším čtenářům případně s tlupou lemurů z animáku Madagaskar. Možná je to jen můj pocit, ale zdá se mi, že ten jazyk může zkrátka odvádět pozornost od faktu, že Maryša je nejen hluboce tragické, niterné a skličující dílo, ale že je to také hra stále aktuální. Je totiž nadčasová, tedy je aktuální neustále.
Na osudu Maryši je nejsmutnější její totální osamocenost, fakt, že není nikým milována, nikým chápána, že nikdo z jejího okolí neprojeví snad ani náznak pochopení. Dokonce i když v druhé části hry sousedé vidí tragiku jejího osudu, tak mluví s jistou lítostí o ní, ale nikdy ne s ní.
Maryša se v tom odlišuje od literárně docela obvyklého scénáře „mladí milenci bojují za svou lásku proti nepřejícností okolí“, v takto vyprávěném příběhu by se mohla Maryša spolehnout alespoň na svého partnera a čerpat z něj sílu a odvahu. Jenže Francek ... Francek není žádná opora, nejprve chce Maryšu získat jako cennou známku do sbírky a po návratu z vojny už je jeho motivací spíš soutěživost a jakási vzdorovitost. Těžko si představit, že život s ním by pro Maryšu představoval nějaký přístav klidu.
Ještě jedna věc mi při nedávném čtení Maryši stále znovu přicházela na mysl. Netýká se to tak úplně hry, nevím, jestli to sem vůbec patří, tak zkusím jen krátce: V současné diskuzi o emancipaci žen, feminismu a genderu obecně slýchám často ze strany konzervativně založených lidí, že „se svět zbláznil“ a vzpomínání na časy, kdy muži byli muži, ženy byly ženy atd. Částečně se tomu dá rozumět, přesto si myslím, že je třeba vidět, že nostalgické vzdychání po „starých dobrých časech“ do značné míry znamená oživování společenské mentality, která drastické přehlížení ženské svobody nejen umožňovala, ale považovalo se to za žádoucí a vlastně morálně jediné správné. Ženy prostě byly odkázány na libovůli rodičů a manžela, nebyly vnímány jako samostatné lidské bytosti, neměly svoji důstojnost, nemluvily vlastním hlasem. Ne, to nebyla šťastná doba, kdy byl svět ještě v pořádku.
Maryša je jednoduše "neohratelná" klasika, nádherné dílo, na které se vždy ráda odkážu a doporučím.
„Od koho je káva? Od žida.“
Maryša je devatenáctiletá dcera sedláka, která miluje chudého a mladého Francka. Bohužel její otec Lízal ji provdá za starého a surového Vávru, který svoji předchozí manželku utrápil k smrti. Jak dílo dopadne, snad každý ví.
Opět další kniha, kterou jsem četl k maturitě. Kratičká divadelní hra, kterou máte opravdu za chvilku přečtenou. Co se mi na Maryši opravdu líbilo, bylo Hanácké nářečí. Postav bylo v díle tak akorát, ale důležitých je jich stejně jen pár. Pokud nad knihou uvažujete, tak za mě určitě doporučuji! Ale upozorňuji na to nářečí, určitě to dosti lidem nemusí sednout.
Knížka se mi docela líbila, jen jsem měl problém s nářečím ve kterém je napsaná a četla se mi kvůli němu pomaleji.
Maryša je skvělé drama! Musela jsem se přenést přes to moravské nářečí, ale pak jsem si na to zvykla a naopak se mi líbilo. Přečetla jsem za chvilku, málokdy jsem se setkala se hrou, která by byla tak živá a uchvacující! Tehdejší ženy to neměly vůbec lehké, chudák Maryša.
Dlouho jsem nenarazila na divadelní hru, která by mě takto uchvátila! Maryša je perla mezi ženami i mezi dramaty. Líbilo se mi, že autoři z hlavní ženské role neudělali žádnou "chudinku", ba právě naopak. A to nebylo v jejich době zvyklé. Drama Maryša zcela vybočuje z řady, je originální a hlavně výborně vypracované až do posledního slova.
Když jsem četla, přímo na mě sálal ten pocit frustrace a ponížení, které si Maryša musela zažít.
Mile na mě působilo moravské nářečí.
P. S. Hluboká poklona autorům, ne všichni sourozenci se na něčem shodnou!
Chcete-li si přečíst příběh, který ve vas zanechá silne emoce, pak je Maryša to pravé. Při čtení jsem si častokrát vzpomněla na Vesnicky román od Karoliny Světlé. Je opravdu smutné, jak dokáže jedno rozhodnuti zkazit tolik životu.
Pěkné dílo, hanácké nářečí, folklór, zmínka o Brnu a dalších měst a vesnic okolo Brna, nádherný příběh o Maryši a Vávrovi, konec naprosto úžasný... Chtěla bych i někdy vidět tuto hru naživo v divadle . Absolutně dokonalé.
Tohle mě hodně bavilo. Oceňuju hlavně hanácké nářečí, které mi je hodně blízké vzhledem k tomu, kde žiju. Až budu maturovat určitě si ji přečtu znovu a hodím i na seznam. Tahle kniha není úplně pro každého, ale mě si získala. Jen mě zklamal/naštval konec, který byl na můj vkus moc otevřený.
Jedna z těch lepších knih z povinné četby. Moc se mi to líbilo. Nejvíce oceňuji Hanácké nářečí, kterým byla celá hra napsaná.
Příjemné čtení. Nic náročného na pochopení. Kdyby hra nekončila klasickým Čechovovským koncem, asi bych hodnotila plným počtem. Přidávám do maturitního seznamu. Teď už mě čeká jen rozbor, hurá.
Děj silný, postavy jasné, občas opravdu běhal mráz po zádech, jen mě tam pořád točilo to nářečí. Chápu, že jím to chce autor zasadit do konkrétního místa, ale ten děj je tak nosný, že už to nepotřebuje nutně moravskou vesnici, takže pokud se budeme bavit o divadelní adaptaci, tak bude zřejmě záležet na režisérovi, jak látku pojme a poupraví. A ještě jedna výtka - točí mě otevřené konce a tady tenhle mě taky vytočil, takže ty čtyři jsou spíš jen tři hvězdy ;)
Maryša – divadelní hra o pěti dějstvích a jedné dramatické snídani.
VÁVROVÁ
Chceš bílý nebo černý? Nesu ti černý –
VÁVRA
Černý mně dej…. Sladilas to?
VÁVROVÁ
Zapomněla sem…
Premiéra - 9.5.1894 – Národní divadlo
Drama chamtivosti, necitelnosti, tvrdohlavosti, pýchy, zaslepené poslušnosti, nešťastné lásky
Inspirací pro toto drama byl příběh Marie Turkové-Horákové z obce Těšany u Brna.
Obyvatelé Těšan toto drama přijali s velkou kritikou: „Tak to nebélo“, shodli se.
A jak to tedy bélo?
Kdyby bratři Mrštíkové napsali pravdu, zřejmě by jejich hra skončila v propadlišti dějin. Ale oni příběh upravili a tak napsali jedno z nejvýznamnějších děl českého kritického realistického dramatu.
A tak jedinou pravdu o této hře si přečteme u hrobu Marie a Felixe Turkových v Těšanech:
Napsáno drama – prožito větší
P.S: Odpočívej v pokoji, Maryšo – dcero Lízalova, ženo Vávrova
P.P.S: Z mého pohledu role Maryši byla napsána pro herečku Jiřinu Štěpničkovou, moje amygdala si nemůže pomoci…
P.P.P.S: Audiokniha - dnes poslechnuto 2x. Krása...
Slyšel jsem, že Mrštíkové Maryšu napsali podle reálné osoby, která ale s manželem zůstala a byla snad i šťastná. Neví někdo něco?
Každopádně převod životního příběhu na napínavé a neobyčejné umění skvělý.
Celé dílo je prodchnuto nespravedlností, němým vzepřením se, sňatku navzdory. Dodává to emoční napětí, pocit křivdy napříč celým dramatem. Každé „ale dyť budeš nakonec, děvčico, ráda“ nás ubíjí jako Maryšu a je k nevíře, že se nenajde vůbec nikdo, kdo by jí řekl „NE, hlópost je to, budeš po zbytek života neščastná“.
Maryšu chápeme snad všichni. Její dlouhý zoufalý odpor i její svolení, zoufalství. Velmi zajímavý je ale také její nesouhlas s Franckem, když se vrátí a chce s ní prchnout, kladoucí důraz na její mravní založení, které pak ale vede jen k dalšímu vyhrocení situace.
Mnohem více než, jak se říká,„bohaté hanák“ Vávra mě zaujala, vlastně překvapila krása hanáckého nářečí.
Knížka se četla snadno, i když v tomto případě bych asi radši dala přednost divadelnímu představení.
Kniha psana moravskym narecim coz hezky dokresluje celou povídku. Cte se dobre.
Maryšu jsem viděla jako divadelní představení asi před třemi roky. Až teď jsem se ale dostala k samotné knize a musím říct, že mě rozhodně nezklamala. I po tolika letech od vydání má stále více či méně aktuální téma, které chytne za srdce a s nebohou Maryšou nejde než soucítit.
Tak jako mnoho dalších čtenářů jsem měla strach z nářečí, jakým je kniha psána. Po několika málo stránkách jsem si na něj zvykla a a vůbec mi nevadilo. Naopak jsem si užívala onu zvláštní mluvu.
Zajímavý příběh divadelní hry, o které jsem slyšela ze střední, ale dostala jsem se k ní až teď ... jen to moravské nářečí pro mě bylo chvílemi horší na čtení ...
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura venkov svědomí moc vesnice realismus (literatura) dramata český venkov
Silný a skvěle zpracovaný příběh.