Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158879/bmid_marysa-158879.jpg
4
2533
2533
Realistické drama z vesnického života. Divadelní hra. Titulní hrdinka dramatu je dcera sedláka Lízala; miluje chudého čeledína Francka. Francek musí na vojnu a mezitím provdají rodiče Maryšu za vdovce, mlynáře Vávru. Manželství, uzavřené jen pro peníze, je nešťastné. Když se Francek vrátí z vojny, dochází za Maryšou a vybízí ji, aby s ním utekla do Brna. Ale Maryša odmítá – jsou v ní zakořeněny mravní zásady vesnice. Poté co však Vávra Francka postřelí, Maryša svého muže otráví.... celý text
Přidat komentář
Děj ze začátku pomalý (do 3. dějství se to začíná rozjíždět), ale dobrý. Příběh o lásce, která není dopřána a je nucená. Na nářečí se dá zvyknout, není to nijak strašné. Určitě to není špatné čtení. Doporučuji k maturitě.
(PS: Verze do Cimrmana také není k zahození. :))
Rozhlasová hra.
Téma tragické lásky a nuceného sňatku, které končí tragédií. Chápu, že už ztratila naději...
Tato kniha mě opravdu zaujmula a byla úžasná. Měla jasný a zřetelný děj což mám rád. Místy bylo i pár vtipných míst. Co nejvíce se mě na této knize líbilo bylo nářečí. Úžasné se hodilo a krásně se četlo. Všem doporučuji.
Sekce povinná četba klasika. Příběh Maryši zná mnoho z nás, buď ho četl, viděl film, divadelní inscenaci nebo o něm možná jen slyšel.
Knihu hodnotím spíše průměrem.
Velkou překážkou pro mě bylo nářečí. Nedokázala jsem se začíst, ale samotný děj se dá pochopit. Za mě nic co bych doporučila k maturitě, určitě se dá v kánonech najít něco lepšího.
Knihu jsem si vybrala k maturitě. Je dost krátká, po nějaké chvilce zvykání si na nářečí se člověk i začte. Líbilo se mi, že se tedy četla dost rychle a děj není na vysvětlování nijak složitý.
Docela jsem se knížky bála, kvůli moravskému nářečí, ale nakonec to vůbec nebylo špatné. Po chvíli si člověk na nářečí zvykne a má knížku za hodinu přečtenou. Knížka se dá i dobře rozebrat, takže k maturitě určitě dobrá volba.
5 bodů z 10
Co se týče jazyka, jímž byla celá kniha napsána, jedná se o nářečí a jeho pochopení mně připadalo po celou dobu čtení dosti složité. Nemohl jsem si na způsob této knižní mluvy zvyknout, moc mi nechybělo a knihu jsem už málem na začátku vzdal. Na druhou stranu se v příběhu neobjevovalo velké množství archaismů, a tak jsem se přemohl, a i přes pro mě dosti frustrující nářečí jsem knížku přečetl až do konce. Samotný děj nebyl zase tak špatný, ale na tak poměrně krátký příběh se v něm objevilo dost postav. Také bych ocenil, kdyby mi kniha aspoň formou epilogu podala informaci o tom, co se s Maryšou stalo dál. Knihu bych doporučil těm, kteří nářečím mluví obvykle, nebo jim to alespoň nevadí.
Tato kniha se mi strašně líbila. Dokázala jsem se vžít do postav a jejich problémů. Celý příběh mě tak nějak okouzlil a určitě se k němu vrátím.
Maryšu jsem nejen četla, ale i zhlédla v těšínském divadle. Stálo to za to. Maryša je natolik známá, že si myslím , že nemá smysl popisovat dějovou linii. Vybrala jsem ji proto, že zároveň ji dávám do čtenářské výzvy - Vávro nepij to kafe. Vypil ho a stalo se mu to osudným. Příběh je postaven na konfliktech - láska x nenávist, život x smrt, dogmatický
otec , který je hlavou rodiny a rozhoduje o osudu své dcery pouze ze svého pohledu, matka, která nemá odvahu se vzepřít a dcera, která nevidí úniku a nakonec se podvoluje. Cítíme jak toto venkovské realistické drama graduje k tragickému vyvrcholení vynuceného manželství.
Zavrávorá. Z jejich rozhodnutí. Má silně sirné rysy. Na máry. Za šrámy, mor bytí.
Ze začátku se mi do této knihy vůbec nechtělo, ale nezklamala. Po pár stránkách jsem si hezky zvykla na nářečí a četla se sama. Jako maturitní četbu doporučuji!
Jako maturitní četba je Maryša dokonalá. Krátký srozumitelný příběh, navíc historicky celkem věrohodný.
Pro někoho by mohla být překážkou nářečí a dialekt, ale po pár stránkách by to už neměl být problém pro nikoho.
„Bude to život k utopení.“
Četlo se velmi svižně. Člověk si ani neumí představit, jaká bezmoc to musela být, přesto je chování hlavních postav beze zbytku uvěřitelné a do jisté míry pochopitelné.
Občas se v současné literatuře a hlavně ve filmech setkávám se smutkem tak okatě vyjadřovaným - kvílení, pláč, trhání vlasů -, že tohle tiché soužení mělo násobně větší sílu a jako čtenáře mě úplně pohltilo.
Jedamane, no ještěže dnes už je to jinak. Chudák holka, v nikom nenašla oporu a i zastání..a ten její otec, grrr jako hodně jsem se u čtení rozčilovala, ale je to klasika tak mám zase jednu odškrtnutou.
Díky dceřině povinné četbě jsem opět po letech sáhla po klasice, která nestárne. Drama nešťastné lásky ukončené tragédií. Vzhledem k počtu stran a formě divadelní hry se čte dobře a rychle.
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura venkov svědomí moc vesnice realismus (literatura) dramata český venkov
Tato kniha byla jednou z klasik, která mě už dříve zaujala, ale dostala jsem se k ní později. Znala jsem děj a věděla jsem, jak kniha skončí, takže jsem nepozorovala zas tak moc děj, ale spíše způsob, jakým je kniha napsaná.
Již od začátku se mi kniha četla opravdu dobře, utíkala mi pod rukama. Hned od začátku byly postavy ale trochu černobílé. Bylo jasné, že Maryša bude hlavní postava, které nám čtenářům bude líto, protože ji rodiče nutí do svatby, kterou nechce. Skoro nikdo z rodiny jí vlastně nerozumí, maximálně tak babička, která ale před dominantními rodiči nemá absolutně žádné slovo. To, co se Maryše dělo, bylo hrozné. Každou chvilku jsem měla chuť jejím rodičům nějak otevřít oči, aby si uvědomili, co dělají. Ani to by ale nepomohlo. Lízal si to nakonec naštěstí uvědomil, ale to už bylo pozdě. Neumím si asi představit, že by se něco takového stalo mně.
Na druhou stranu Lízal s jeho ženou byli zase od začátku jasní “záporáci“, co nutí svou dceru do něčeho, co mermomocí nechce a miluje někoho jiného. A s tím, koho miluje, jí zakážou se stýkat. Lízalovy narážky, že pro Francka Maryša není a že se má bavit se sobě rovnými, nazýval ho žebrákem… Charakter Lízalovy postavy se mi fakt hnusil, už i jen tím, jak se s Vávrou domlouval na penězích. Také ta tetka Strouhalka, co se Maryše snažila vtlouct do hlavy, že udělá nejlíp, když na Francka zapomene... Její zkušené průpovídky bych být Maryšou asi nevydržela. Snažila se Maryše ukázat, že ji chápe, přitom ji vůbec nechápala.
Vávra si nebyl ze začátku úplně jistý, tak jsem si myslela, že bude trochu jiný a že ho aspoň trochu zajímá, jak se Maryša cítí, potom se ale ukázalo, že mu jde také jen o jedno. Bylo smutné pozorovat postupně Maryšin život, jak se vyvíjí. Jak ji ho její rodiče zničili. Ona od začátku věděla, ze někoho jako je Vávra nechce a že jí udělá ze života peklo. Měla v sobě ale pořád nějakou naději a radost ze života. Ale potom to stejně dopadlo tak, jak předpokládala… Aspoň si její otec uvědomil, jak velkou chybu udělal.
Francka s Maryšou mi bylo líto. Přála jsem jim, aby jim to nějak vyšlo, i když jsem věděla, že nevyjde. Doufala jsem, aby se pak Maryša k němu vrátila, až se vrátí z vojny. Škoda, že odmítla jeho nabídku… A potom se to vlastně vyvinulo tak, že si Lízal uvědomil svou chybu, a dokonce souhlasil s Franckem, což byla celkem ironie.
Tato kniha opravdu dobře a realisticky popisuje to, co se v té době běžně dělo. I když není moc dlouhá, tak lze poznat, že si s tím Mrštíkové dali práci. Není to jedna z těch knih, které mě nějak obzvlášť nadchly, ale celkem mě i překvapila. Doporučuji.