Mandaríni
Stanislav Komárek
Hlavní hrdina PhDr. Jindřich Krottenbacher je mandarínem jaksi hned dvakrát: jednou jako sinolog a v něčem trochu „bílý Číňan“, jednou jako intelektuál a pedagog na „Ústavu srovnávacích studií Západu a Východu“ paralelní Ferdinandovy univerzity v Praze. Zažívá převratný rok 1989 a porevoluční éru až do roku 2001 a na pozadí proměnlivých dob splétá napínavý a místy fantaskní a nejednoznačný děj, v němž je fikce od reality jen velmi těžko rozeznatelná. Podobně jako předchozí autorovy romány i tento je o povaze osudu, křehkosti lidských plánů a ambic i našeho života vůbec a s příznačnou ironií vykresluje lokální a dobové reálie. Ani Jindřich Krottenbacher šachovou hru s osudem v běžném slova smyslu nevyhraje.... celý text
Přidat komentář
Tragikomický příběh sinologa Jindřicha s překvapivě dojemným koncem je protkán bizarnostmi. Některé z nich mě donutily googlit :D
Komárek je sebeironický, zdravě skeptický, jeho humor je inteligentní, i když trochu škodolibý a stěží zakrývá autorovu lidskost. A pro tohle všechno je Stanislav Komárek mým oblíbeným spisovatelem a vědcem.
"... jak divná a přízračná je celá hra světa, to běsné střídání ročních období, let a jednotlivých pokolení za sebou, jako když v zrychleném tempu táhnou mraky nad vrcholky lesa. V šíleném a smysluprostém tempu narůstají a zase opadávají listy, rostou a stářím se hroutí stromy, jedna generace plodí druhou a mizí ve hrobech. Pro koho je celé tohle divadlo, kdo se tím vším vznikem a zánikem baví? Jedna vlna na mořské pláži zase zahlazuje to, co její předchůdkyně do písku nakreslila, a tak až do zbláznění.“
Mandaríni jsou přesně ten typ knížky u kterého si v duchu pomlaskávám:-)
Míchání faktických části s dějovými mi vůbec nevadí, naopak.
Autor v doslovu pěkně dodává, že se psaním neživí a tudíž si může psát co chce jak chce...
Žil v Rakousku a může s odstupem popsat, jak se porevoluční Česko pomalu obrátilo do klidných vod, které znal ze Západu - čím dál více byrokracie namísto čím dál menší svobody, například.
Mandaríni jsou vlastně svérázný cestopis, Komárek sám sebe začlenil jako vedlejší postavu, místy jsem se smál, hodně nového se dozvěděl, prostě plný počet bodů!
Neskutečná knížka! Bohužel asi ne pro každého, když jsem přemýšlela, komu bych ji doporučila, kdo by ji taky ocenil jako já a mohla bych s ním sdílet zážitky z četby, tak jsem mezi svými známými moc lidí nevytipovala. Ale pro mě to byl opravdu nevšední zážitek. Krom jiného jsem ocenila popis doby, kterou jsem prožila jako dítě, z pohledu dospělého neangažovaného člověka.
Pokus o humor jsou sympatické, ale jsou ubity hromadou vložených článků a textů, které odvádějí pozornost. A při té délce textu nejde se nechat ubíjet a znovu vstávat a čekat na další proud smysluplného textu. Akademický text pro akademiky, ale k neučtení pro běžného čtenáře.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2020 | Doba koronavirová |
| 2011 |  Hlavou zeď 2011 |
| 2012 | Muž jako evoluční inovace? |
| 2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
3.díl volné trilogie (Opšlstisova nadace, Černý domeček).
Téma rození a smrt. Hlavní hrdina Jindřich Krottenbacher je sinolog.
Kniha je velmi užvaněná, něco mezi románem a sbírkou esejů.
(2008)