Maminek není nikdy dost - Strasti a slasti pěstounské péče
Petra Suchánková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495586/bmid_maminek-neni-nikdy-dost-strasti-a-s-HlA-495586.jpg
4
23
23
Strasti a slasti pěstounské péče. Knížka umožňuje nahlédnout do života s dítětem v pěstounské péči. Vypráví o radostech i trápeních jedné pěstounské rodiny během deseti let od přijetí Kristýnky z dětského domova do doby, kdy dorůstá v mladou slečnu. První část je „časosběrným dokumentem“ líčícím rozhodnutí ujmout se opuštěného dítěte, přípravnou fázi včetně psychologického posuzování a pak i sžívání se holčičky s novou rodinou, včetně řady nevšedních situací. Druhá část je deníkem jednoho covidového roku, který zastihuje Kristýnku už jako teenagerku.... celý text
Literatura česká Biografie a memoáry Rodina
Vydáno: 2022 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Maminek není nikdy dost - Strasti a slasti pěstounské péče , 2022
více info...
Přidat komentář
Zajímavé čtení, a to nejen pro ty čtenáře, kteří snad náhodou uvažují o pěstounské péči. Kniha se mi velmi dobře četla, text je rozdělený do krátkých kapitol, tak jak plynul čas. Někdy jsou starosti, jindy radosti - vyprávění působí upřímně a otevřeně.
Kristýnce, její mamince a všem členům rodiny přeji hodně štěstí, ať se daří!
Knížka se mi líbila, je čtivá, svěží a problematika pěstounské péče mě hodně zajímá. Mám s ní také osobní zkušenosti a mezi pěstouny řadu známých a přátel. Myslím, že výchova přijatých dětí je vždy velké dobrodružství a veliký úkol. Pěstouni mají můj obdiv a vážím si těch, kteří to berou poctivě s láskou. Tak jako v této knize, která je celá vlastně o lásce a obětování dětem. Na základě zkušeností i od jiných vím, že ty geny jsou u pěstounských dětí velmi silný faktor a musí se s nimi počítat. V tom s autorkou plně souhlasím. Je možná diskutabilní, do jaké míry ovlivňuje děti výchova oproti genům. Geny jsou ale hodně silná věc a vždycky se projeví. A u dětí, které mají genetickou zátěž, je toto riziko vždy značné. Proto je smyslem pěstounské péče udělat výchovou maximum pro to, aby se dítě cítilo v náhradní rodině spokojené a milované. Ústavní deprivace, jak ji autorka popisuje, je další specifický faktor pěstounských dětí a spolu s genetickou výbavou jsou to náročné aspekty, které výchovu dělají o to složitější. Proto má autorka můj obdiv, nejen za knihu, která je prima, ale i za to, že je přes všechny útrapy připravená a ochotná v této nelehké cestě pokračovat. Příhody se synem jsou také psané laskavým a úsměvným způsobem a dýchá z nich pohoda. Na případnou další knihu bych se určitě těšila. Byla super, četla jsem téměř jedním dechem a bavila mě.
Knížku jsem si přinesla včera z knihovny a přečetla takřka na jeden zátah. Moc dobře se čte a pro lidi, kteří uvažují o pěstounské péči, má rozhodně význam minimálně v tom, že si mohou přečíst konkrétní zkušenosti jedné pěstounské rodiny. Já mám do této problematiky trochu vhled, takže mě prakticky nic nepřekvapilo. Jen chci podotknout, že těmi třemi hvězdičkami hodnotím knihu jako literární dílo, v žádném případě to není hodnocení paní Petry jako pěstounky, ba právě naopak, za to bych ji chtěla moc vyzdvihnout a poděkovat, že dokáže přijímat všechny ty strasti, které s sebou náhradní rodičovství přináší. Ale zpátky ke knize: s některými pasážemi ne až tak souhlasím, jednou z nich je párkrát zmíněná otázka genů u dítěte v náhradní rodinné péči. Ano, genetika hraje jistou roli, ale osobně si myslím, že víc než genetika, se na Kristýnce podepsaly ty první čtyři roky života strávené v ústavním zařízení, ostatně jak autorka zmiňuje, ani žádné relevantní informace o biologických rodičích vlastně nemá. Dále mi v knize vadilo určité zobecňování a uvádění jiných případů takříkajíc z doslechu. Možná to jsou většinou příběhy ostatních pěstounů, které autorka zná ze společných setkání, ale proč je uvádět jen v obecné rovině, když nejdou do hloubky a nejsou k dispozici širší souvislosti. Těšila jsem se na všechny ty slasti a strasti pěstounské péče, které autorka slibuje v podtitulu knihy, ale druhá část je z velké části o covidu a životu v době všech těch omezení, které jsme si poslední roky zažili všichni a jsou nám dobře známé z vlastních zkušeností. Teprve až pár stran ke konci se téma knihy navrací zpět k pěstounství.
Tolik můj názor na knihu, doufám, že autorku neodradí od případného vydání dalšího pokračování jejich rodinného příběhu. Přeji paní Petře, aby ty slasti hodně převyšovaly nad všemi těmi strastmi, které určitě ještě přijdou, a také aby měla dostatek sil a hlavně zdraví na zvládání její nelehké životní role matky - pěstounky.
Knížka se hezky čte, je poutavá a dá se zhltnout za dva večery. Hodně dobrý styl psaní, místy jste přímo vtaženi do děje. Problémy které přináší pěstounství nijak neskrývá, je jich tam překvapivě hodně. Přesto kniha vyznívá optimisticky. Nejen pro budoucí pěstouny, ale i ostatní čtenáře je to zajímavé počtení, pravdivé, poučné, ale hlavně laskavé, se spoustou humorných pasáží. Tak trochu otevřený konec vyzývá k pokračování nevšedního příběhu. Určitě stojí za to přečíst.
Je mi to moc líto, ale moje hodnocení knihy nebude příjemné. Kniha ve mě nevyvolala vůbec žádné emoce, nedojala jsem se, nezasmála. Je psána téměř úředním jazykem. Trapasy s chlapcem s LMR mi vůbec nepřišly jako trapasy. Jako článek na internet pro případné zájemce by to asi šlo.
Co mě ale hodně mrzí, jsou některá prohlášení. Autorka je sice podává jako svůj názor, ale ani to ne vždy. Věty (necituji), že pěstouni chtějí děti jen pro sebe a brání kontaktům, mi byla hodně nepříjemná, protože znám osobně pěstounů spoustu a všichni kontakty mají. Nebo že děti pachatelů trestných činů sklony zdědí. To mi přijde opravdu smutné. Možná děti v NRP nekončí vždy podle našich představ, ale to je spíš jejich smutnou historií, poruchou citové vazby, následkem zanedbávání a týraní, než geny.
Lituji koupě.
Podnětná knížka, nejen pro budoucí adepty na pěstounství. Není to nic s medem a není to pro každého. I když to v rodině autorky neměli jednoduché, z textu vyzařuje láska, souznění a velká, velikánská trpělivost.
Kniha mne velmi zaujala - je úžasná. Líbí se mi styl psaní, obálka knihy je krásná a název je zvolen výstižně. Samozřejmě nejdůležitější je téma knihy a to je hodně poutavé, zajímavé a poučné. Kniha je z části velice humorná a z části k zamyšlení. Přečetl jsem ji za jeden večer a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Dle mého názoru je kniha určena široké veřejnosti a ne jenom těm co uvažují o pěstounské péči nebo již realizují pěstounskou péči. Autorka s jejím manželem mají můj obdiv jak situace s Kristýnkou a Mirečkem zvládají. Jsem z knihy nadšen a doporučuji knihu koupit.
K této knížce mám specifický vztah, neboť ji napsala moje kamarádka a já s ní teď při čtení všechno znovu prožívala. Tato kniha je přínosem nejen pro případné zájemce o pěstounskou péči, je zajímavá pro každého, kdo má vztah k dětem. Kdo o pěstounské péči uvažuje, bude mu určitě dobrým průvodcem. Chválím i hezkou obálku.
Tímto jsem zároveň splnila 15. téma Čtenářské výzvy, moje hodnocení bylo uděleno jako první.
Štítky knihy
pěstounská péče časosběrný dokument koronavirus, covid-19
Maminek není nikdy dost - Strasti a slasti pěstounské péče
Knížka moc hezky napsaná, záživná, dobře se četlo. Příběh mě zaujal a bavil, nezastírá problémy a líčí i nezvyklé situace s dětmi. Nepostrádá ani humorný nadhled. Pěstouni mají můj obdiv, není to úplně snadné. V knížce je ale ukryta naděje a doporučení, jak nesnáze řešit a jak se z toho nehroutit. Také z konce, který je trochu otevřený, vyplývá pokračování této cesty, což může být pro další budoucí pěstouny povzbuzení. Knížku doporučuji přečíst.