Sny Olavovy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Druhá část trilogie jednoho z nejpozoruhodnějších norských autorů pokračuje ve vyprávění nadčasového příběhu mladých milenců a čerstvých rodičů. Asle a Alida utíkají z Bjorgvinu, jak se kdysi jmenoval přístav Bergen. Usadí se v odlehlé zátoce, změní si jména a rádi by zapomněli na minulost i vlastní temné činy. Asle se však musí do Bjorgvinu ještě vrátit a vyřídit jakousi záležitost. Město plné lákadel, otupujících jeho ostražitost, se ale stává pastí. A navíc se zdá, jako by ho obávaná minulost nemilosrdně přitahovala… Sny Olavovy jsou podivuhodně komponovaným textem, který čtenářům předestírá zásadní otázky lidské identity a existence. Co je sen a co skutečnost? A lze uprchnout před sebou samým?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247655/sny-olavovy-DHa-247655.jpg 4.431
Série

Mámení 2.

Žánr
Literatura světová, Novely
Vydáno, Pistorius & Olšanská
Orig. název

Olavs Draumar, 2012

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Sny Olavovy

Přidat komentář
haki34
01.07.2019

po chvilce klidu osud dohání mladou rodinu..jak dlouho se dá hrát si na Olava ? a na Astu ?? jak dlouho trvá na malém pobřeží, než vás dožene minulost ? krutá, nemilosrdná, bez teček..jen čárky opět rozvíjí příběh milenců - spíše sólo pro Olava/Asleho...forma asi ne pro každého, ale já jsem ráda, že jsem to zkusila...

opět nádherně napsáno, baladicky, temně, plné citů...přeskakování z přítomnosti do minulosti, opakování důležitých myšlenek....a jak už psalo několik přede mnou - východiskem se nezdá nic jiného , než tragický konec, ke kterému pomalu spějěme od Mámení...

naprosto famózně napsány části, kdy Alida cítí, že tohle nedopadne...když už ví, že se naposledy dívá na toho, co jí byl vším, matkou, otcem, sourozencem, milencem, otcem jejího dítěte, celým jejím světem, bylo spojeni dechem, každičkou buňkou... a Olav na své poslední cestě ji cítí, cítí její myšlenky, až mi běhá mráz po zádech..

"...No kdž musíš, řekne ona..Musím řekne on..a Asta ho vidí, jak stojí ve dveřích a usmívá se nani a pak dveře rychle zavře, a pak už je sama , ona a malý Sigvald, a cítí v kostech a v celém těle, že Olava už nikdy nespatří, že tam nesmí jít, že nesmí jít do Bjorgvinu, pomyslí si, ale ona mu to řece řekla, řekla mu co ví, jenže on ji neposlouchá, ona si zkrátka může říkat , co chce, ale on stejně neposlouchá, co mu říká, a nechce s ejí ven, nechce se dívat, jak od ní odchází, nechce ho ještě jednou vidět naposledy, protože teď svého muže, svou ládku, viděla naposledy, pomyslí si, a od nynějška se jmenuje Asta a on se jmenuje Olav a naposledy teď viděla svého Olava, bude to s ním jako s tátou Aslakem, ten také odešel a už se nikdy nevrátil. a teď je zase sama, ona a malý Sigvald jdou teď spolu sami, tak tu teď budou, od nynějška zůstanou jenom sami dva, pomyslí si Asta a malý Sigvald se rozpláče a ona ho vezme do náruče a houpá ho, drží ho v náručí a houpá sem a tam a on pláče a pláče a ona houpá sem a tam a neplač už, neplač hošíčku, řekne a houpá sem a tam a neplač už, můj hošíčku, hajej, dadej, můj maličkej, neplakej tu, nenaříkej, na strnisku nesedávej, řekne, nezoufej si, maličkej, tady v domě bude hej, máma s malým Sigvaldem tu budou žít a se životem zápolit, máma může doma šít a SIgvald se vydá rybařit, loďka houpá se na moři, tak přestań už malý naříkat, jednou tu zámek bude stát, zámek tu jednou bude stát, řekne a Sigvald řestane plakat a Olav sebou trhne, a chlapi, kteří ho drží za paže sebou také trhnou....."

JP
29.07.2018

Show pokračuje. V minulých dílech jste viděli... (...) Asle ucítí nutkání se přejmenovat na Olava a Alidu přejmenovat na Åsdu. Myslí si, že je hrozně chytrej a mazanej a tak se i vydá zpátky do Bjorgvinu, na místo činu, aby se tam porozhlídl jako každej vrahoun pyšnej na svoji práci (smart idea), Alidě řekne, že jde opatřit prstýnky, aby oba psanci a jejich škvrně působili věrohodně, jenže zakempí v knajpě a dá si jedno orosený a odmítne na jedno pozvat starce, kterej ho už nějakou dobu otravuje (-Já vím, že jsi Asle. -Už musím jít, dědku.). Něco mi říká, že člověk, který zná vaši pravou identitu a začne vám to troubit do ksichtu si přinejmenším zaslouží pozornost, ne ignoraci. Ale podle všeho je Olav dost starej na pivo, ne na to řešit problémy nebo přemýšlet. Do příběhu se i zamotá koupě náramku namísto prstýnku, jedna náhodná vtíravá šlapka a pan Mazanej si nakonec nedá ani dvě vychlazený a skončí na záchytce a možná i hůř (expelled)... (...) Tok textu tu tak nějak pořád je, dějem už se ale nepřeskakuje, baladičnost textu nahradilo něco, co mi připomíná snové sekvence nočních můr z Maxe Paynea II., kde se pomalu táhnete, vidíte všechny ty hnusný věci, co se vám stali nebo stanou a nemůžete s tím nic udělat. Aisle tu zkrátka přechytračil sám sebe a jestli mě něco dokáže nadchnout, tak je to když je hlavní hrdina blb. Congrats, you played yourself. Obecně trochu slabší, než první díl. Alespoň pokud můžu mluvit za sebe.


petrarka72
22.05.2017

Asle je Olav a Alida je Asta. Skutečnost se mění v sen, sen v noční můru, noční můra v denní probuzení; Stařec je svědkem i žebrákem i popravčím, Dívka známou i udavačkou i zlodějkou nejkrásnějšího náramku na světě; a Stařena a Asgaut a Klenotník a Černí muži a Smrt... smrt? - Téměř barokně laděné pokračování Fosseho drsného i něžného Mámení.

-Pečivo-
29.01.2017

Fosseho krasojízda nekonečných vět pokračuje. Přistihl jsem se dokonce, že už si nejsem jistej jestli mě to irituje nebo je mi to sympatický.

Příběh navazuje na Mámení a hrdinové jsou stále stejní. Jelikož Asle ale v prvním díle odkráglival porodní bábu (toto neni spoiler), protože je nechtěla u sebe nechat bydlet, přejmenoval pro jistotu sebe na Olava a svoji starou na Åsdu.

Když Åsda v prvním díle porodila, tak Olavovi došlo, že by asi neměli zůstat bydlet v domě, kde sundal předchozí nájemnici a odstěhujou se kus za město.

Ve druhém díle Olava vystopuje starej děda, kterej se zda zná jeho minulost. Olav se chystá do města na nákup a děda ho pořád následuje a buzeruje, že ví co udělal. Tak se Olav rozhodne pro jedinou správnou věc a to, že se pude vyndat do putyky. Kdyby šel pařit do hlavního města, tak by si moh řikat Oslav. Lol.

Protože se vyndá a je pozdě, tak musí hledat nocleh a skončí tak u starý báby, jejíž starej je ten starej děděk. A jako v prvním díle zde nastává hořký twist - něco jako banánový split nebo jahodový shake - kdy Olavovi přistanou všechny hovna světa na hlavě a stane se něco hroznýho.

Jelikož se kniha jmenuje Sny Olavovy, tak neni vůbec jistý, jestli nakonec všechno neni Bruce Willis v Šestým smyslu.

Lily28
06.05.2016

5* je na túto knihu málo.

rikke
20.12.2015

Sny Olavovy mě svou podmanivostí, snovými obrazy prolínajícími se se skutečností a hudebností, která vystupuje zpoza opakujících se motivů přenáší do jiného světa. Světa, ve kterém je každé slovo notou a celek tou nejmelancholističtější melodií. Je to svět Jona Fosseho.

Doporučujeme

Petr a Lucie
Petr a Lucie
Smrt v Benátkách
Smrt v Benátkách
Lady Susan
Lady Susan
Čtyři roční doby
Čtyři roční doby

Štítky

norská literatura

Autor a jeho další knihy

Jon Fosse
norská, 1959

všech 14 knih autora

Kniha Sny Olavovy je v

Přečtených40x
Čtenářské výzvě5x
Doporučených7x
Knihotéce17x
Chystám se číst16x
Chci si koupit3x