Malý velikán
Vladimír Neff
Román, který je jednou z prvních autorových prací (1. vyd. vyšlo r. 1935), čerpá děj z 30. let předmnichovské republiky. Ústřední postavou je mladý student Pavel Zuna, synek z bohaté továrnické rodiny, příslušník "zlaté mládeže", zhýčkaný a zkažený slabošskou matkou a otcovými penězi. Poživačný sobec a ctižádostivý žvanil, který se honosí dalekosáhlými plány a sní o budoucí slávě, přitom se však vyhýbá jakékoli práci a jediné východisko ze zmatků hledá v milostných dobrodružstvích, slaboch a zbabělec, nemající nakonec dostivahy ani k sebevraždě, i když ví, že nedokáže žít slušným a čestným životem, je typickým produktem kapitalistické společnosti a výmluvným dokladem její falešné morálky a mravní bídy.... celý text
Přidat komentář
Studie slabocha s velkým psychologickým nábojem mne zrovna moc nenadchla. Ne, že bych zpochybňoval literární kvality, ty jsou ovšem vysoké, nemám však rád knihy o nevyrovnaných zoufalcích - vidím jich okolo sebe poměrně dost. Určitě je to kvalitní retro o chování lidí ve společnosti ČSR za 1. republiky - zajímavé je porovnávat jak dramaticky a ne vždy k lepšímu se společnost změnila. Všechno teče.
První Neffova kniha, která mě zklamala. Nedokončené věty (někdy i slova) přerušené krátkou myšlenkou v infinitivu působily odtažitě a trhaně, na to jsem si nezvykl.. Kniha je o mladém Pavlovi, který se necítí jako průměrný člověk, chtěl by vyniknout nad ostatními a prosadit se, ale chybí mu talent a píle a tak se nakonec jen snaží někde uplatnit a přežít.. Pavel je však stále přesvědčen o své výjimečnosti a v poslední, čtvrté části knihy (která už je zase čtivá) se člověk zasměje a možná se i v popisech Pavlova pracovního nasazení v Bašově hračkářství sám pozná;) PS: Neffovi bylo tehdy 27 let a román sklidil u kritiky úspěch.
Štítky knihy
rodinné vztahy psychologické romány první republika, 1918-1938 klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1997 |  Sňatky z rozumu |
| 2000 | Královny nemají nohy |
| 1979 | Třináctá komnata |
| 2000 | Prsten Borgiů |
| 1986 | Císařské fialky |
Jsem ráda, že jsem si Malého velikána přečetla. Našla jsem díky tomu dalšího skvělého českého autora - Vladimíra Neffa!
Dokonce se mi Malý velikán líbil více než Havlíčkovy Petrolejové lampy (obě díla jsem srovnávala kvůli seminární práci). Bylo to napínavé hned ze začátku a děj utíkal svižně. Řekla bych, že jsem se v některých věcech ztotožnila s hlavní postavou. Také jsem občas snílek s hlavou v oblacích, ale tzv. "skutek utek". Ale abych skončila tak špatně, jak již zmiňovaný Pavel, to mi bude tato kniha dlouho ponaučením...