Vůně ďábla

Ať hledám jak hledám, nikde nenacházím krajtu, která by byla smrtelně jedovatá a neexistoval protijed na její uštknutí. Buď to vzniklo špatným překladem, nebo si autor dělá ze čtenářů už srandu, ale tohle mě strašně štve. Vím, že to je možná pro někoho prkotina, ale to už může rovnou napsat, že Malin si protřepala křídla a vznesla se nad místo činu. V tomto případě doufám, že chybu udělal překladatel, přesto mi to brání brát i další popis thajských reálií vážně. :-(

23. dubna

Moc jsem se těšila na nového Kallentofta a jsem trochu v rozpacích. Ani nevím, jestli se mi kniha víc líbila nebo nelíbila. Mám ráda, když hrdinové detektivek mají nějaký osobní život, ale zde je to na úkor příběhu. Přistihla jsem se, že mě ani nezajímá kdo a proč vraždil, spíše jestli se sebedestruktivní Malin přestane litovat, vykřikovat do světa svá protikladná moudra a konečně přestane chlastat první ligu. Ten konec to trochu vylepšil, za něj jedna hvězda navíc.

11 12. dubna

Na hlavní hrdinky alkoholičky mám poslední dobou štěstí (Dívka ve vlaku, Ostré předměty, Vůně ďábla) nebo možná naopak smůlu. Hysterická švédská Harrynka Malin Holeová, závislá navíc ještě na svém gigolovi, po psychické stránce troska, po fyzické vysportovaná gazela, zde kráčí (často se i potácí a padá) Bangkokem po stopách svého norského slavnějšího kolegy (Švábi) a řeší daleko od domova bestiální (jakou jinou) vraždu. Chová se nevyzpytatelně, neprofesionálně, nespolehlivě, hloupě, sebedestruktivně.
… Pokouší se nepít, ale přesto pije…
… U dveří se válí prázdná láhev od whisky. To jsem ji vypila celou? …
Do další četby mě poháněla zvědavost, jaký že to zázrak jí dokáže pomoci. Autorův styl je originální, většina jeho vět jsou výkřiky a povzdechy. Některé posouvají děj, další přecházejí ich formou do myšlení hlavní postavy, ale nejčastější výkřiky vyjadřují zoufalství. Z aktuální situace, z horka, z žízně, z nedostatku lásky, z nevyřešených případů, ze života, ze všeho…
Řešení trochu zvedá celkový dojem.
65% (zatím 10 hodnotících s průměrem 84%).

04. dubna

Mám tuhle sérii moc ráda. Doufám, že budou ještě další díly...tak bych přála Malin, aby konečně definitivně unikla démonu alkoholu.

2 02. dubna

Zeměbouře a Lovci ohně byly hodně slabé, bál jsem se, že panu Kallentoftovi docházejí nápady, ale Vůně ďábla předčila moje očekávání konečně to bylo něco pořádného. Doufám, že takový restart vydrží další knížky.

2 01. dubna

Tak já asi půjdu proti proudu, za mě celá série jde dolů. Malin, věčně v lihu, věčně vzdychající po Tove, po lásce, přesto stále sahající po láhvi, platící si thajského prostituta, kterého "miluje" a idealizuje, pak za dva dny vystřízliví a vyřeší případ. Aspoň že "hlasy mrtvých" tady tak nezněly, protože to už se mi zdá jako překonaný scénář.