Chromý bůh
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139469/bmid_malazska-kniha-padly-139469.jpg
5
285
47
Malazská Kniha padlých série
< 10. díl
Lovci kostí táhnou do Kolanse vstříc neznámému osudu. Jsou na pokraji sil a vzpoury, ale pobočnice Tavore se nehodlá vzdát. Aby zachránila svět, musí přejít vražednou Skleněnou poušť a postavit se děsivým nepřátelům. Forkrul Assail hodlají zbavit svět všech lidí a znovu nastolit řád, zatímco starší bohové chtějí zpět své bývalé výsadní postavení. Magie a touha po moci, kterým bude muset pobočnice a její spojenci čelit, jsou strašlivé. A zatím v Charkanas, dávno ztraceném městě Tiste Andii, hrstka obránců pod velením Yedana Derryga zoufale bojuje s nenasytnými Tiste Liosan toužícími po ovládnutí Kurald Galain. Toto je poslední kapitola neobyčejné Malazské Knihy padlých.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , TalpressOriginální název:
The Crippled God , 2011
více info...
Přidat komentář
Důstojné ukončení pro mě úžasné série knih.
Příběhy všech hrdinů mě provázely doslova roky na cestách a teď už vím, že mi budou scházet.
A je to tady. Konec. Na posledních 200 stránkách jsem měl třikrát v očích nějak mokro. To nejlépe hovoří o tom, jak je kniha napsána. Je to parádní završení téhle objemné série a i když nedostanete odpověď na všechny otázky, které vás trápí (prostor pro další knihy tady rozhodně je), tak epický závěr opravdu stojí za to. A paliči mostů a lovci lebek si teď zaslouží opravdu dlouhý odpočinek.
Za pár let totiž přijde chvíle, kdy je znovu povolám do akce, druhé čtení už bude určitě jiné, detaily které teď zapadly budou vyplouvat na povrch a doplňovat tuhle neobyčejnou skládačku.
Nebudu tvrdit, že nyní rozumím všemu co mi Erikson nakládal na talíř, některé myšlenky ostatně nepochopím asi nikdy, stejně jako chování některých postav (asi nejvíc protivná a zbytečná postava pro mě byl, je a bude Icarium). Rovněž se mi nelíbí, že některé postavy se ztratily a o jejich dalším ostudu nevíme už nic (příkladem za všechny je třeba císařovna, Leoman nebo Besana), ale ono to prostě jinak asi nešlo. Udržet v ději takové množství postav je zkrátka nemyslitelné. Erikson to "skoro" zvládnul.
Jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto Malazského světa, našel jsem v něm totiž hodně paralel se skutečným světem, který nás obklopuje. Je čas se zamyslet nad vlastními životy a prožívat je tak, aby ani jeden den nebyl promarněnou šancí na to ukázat, že si zasloužíme tady být. Pro mistra Kápě, nechtějte přeci, aby dorazili další Forkrul Assail!
Nejlepší knihy v sérii:
-----------------------------------
VZPOMÍNKY LEDU
PŮLNOČNÍ VLNY
CHROMÝ BŮH
Celá dějová linie se spojila. Při 10 dílech a 7.000+ stranách (odhad) je to fantastické.
Chce se mi dát 10 hvězd, protože toto je nejlepší sága, jakou jsem kdy četl. Teď mě tak nějak mrzí, že už to nemohu číst dál.
Ale někdy ji dám znova :)
Musím se přiznat, že ve mně momentálně převažuje takový divný pocit. Je to asi smutek, že to skončilo. Že už si o svých nejoblíbenějších postavách více nepřečtu. A tak nějak si v současné době ani neumím představit, že bych ve světě fantasy mohl najít něco, co by bylo aspoň zdaleka tak dobré jako Malazská kniha Padlých.
Ale teď k samotné knize. Říká se, že autor by si měl nechat to nejlepší nakonec. A Erikson to podle mě rozhodně udělal. Téměř celou dobu jsem četl se zadrženým dechem a slzami v očích. Chromý bůh je zkrátka jednoznačně nejlepší knihou série a jejím naprosto strhujícím závěrem.
Kdybych měl jednu možnost dát místo pěti hvězdiček šest, dostala by je právě tahle kniha.
Ač jsem velký fan J.R.R.T. a G.R.R.M., vedle ságy pana E., vypadá jejich dílo jako stručný manuál u sedací soupravy z IKEA. Pro mě absolutní top a ten přesah v podobě paralel a kritiky současné společnosti, byl už jenom třešničkou na parádním, deseti patrovém dortu. Neskutečný zážitek, který v mých očích už těžko někdo trumfne.
P.S. kdybych si mohl vybrat, kým se stát, tak bych prosil napsat do občanky Karsa Orlong.
Než jsem si sednul ke psaní komentáře, nechal jsem si dva dny na to, aby se ve mě všechny dojmy a pocity trochu usadily. Celý příběh je famózní, propracovanost detailů a originalita celého příběhu má můj obdiv. Jedno je mi jasné už teď, MKP jsem nečetl naposledy - určitě je toho tolik co si člověk uvědomí, když ví, co má hledat.
A teď k poslednímu dílu. Jedno očekávání se mi splnilo - a to, že to skončí úplně jinak, než co mě v průběhu celé série napadalo....a že mě toho napadalo opravdu hodně a někdy jsem si dával záležet na tom, když jsem vymýšlel ty nejabsurdnější scénáře. Poslední díl má podobnou filosofii jako ten první, jen obráceně. Stejně, jako si Erikson nedělal velkou hlavu s uvedením do děje v Měsíčních zahradách, tak úplně stejně se nenamáhá s tím, aby všechny osudy a příběhy uzavřel a vysvětlil. "Nedošlo ti to čtenáři?", "Čekal jsi, že ti všechno vysvětlím a ještě k tomu namaluju obrázek? SMŮŮŮLA, HAHA" Na jednu stranu škoda, ale na druhou - o to víc toho mě zůstalo. Přemýšlím, jestli to bylo tak, nebo onak, nebo úplně jinak. Jak říkám, chce to repete.
Hodně jsem ocenil, že závěr jako takový vypukl někde kolem 400 stránky a pak to s občasnými TimeOuty pěkně frčí.
No a samotný závěr ..... huba dokořán, pokrčené čelo a skleněné oči.
Jádydádydádydá.....That´s all folks!
Tady funguje klasická malazská vojenská struktura, ženská. Krátka, násilná debata a hotovo. My jen tak nepostáváme. - Bouřňák na Kalyth
"Myslí si, že slunce každej večer zapadá do její prdele a každý ráno jí vychází z huby. Je mimo, Gesi. Je šílená jako pětioká kočka s jedním vousem -" - Bouřňák o Krughave.
"Žvýkání sušeného masa vybudí nějaké ty šťávy, ale je to jako polykat bhederiní placenty deset dní ležící na slunci" - Pores v rozhovore s Faradan Sort
Spoilers
-------------------------------------
Posledná časť tejto epickej fantasy série a ja cítim smútok. Nie len preto, pretože príbeh skončil a s nimi aj moji obľúbení hrdinovia ale aj preto, že posledných sto stránok bolo jednoducho smutných. Rozlúčkových. Autor sa lúčil s malažanmi, s Paličmi mostú, Lovcami kostí, s Imassmi, Jaghutami a všetkými ostatnými rasami. Najkrajšie na tom bolo, že konečne dal priestor Ganoesovi a Tavore sa stretnúť a objať a na konci nechal prejaviť aj city lásky ďalších postáv, čo u neho nebolo zvykom a mňa hrialo u srdca. To bolo pre mňa najdôležitejšie, toto gesto. Keby sa neboli stretli (a Erikson by to urobil podobne ako u Tavore a Felisín - vtedy mi tretíkrát zlomil srdce / 1. Whiskeyjack, 2. Coltain), zostal by len ten prvý smútok, že skončil príbeh ale nebola by žiadna rozlúčka. V momente, keď Tavore padla na kolená a vykríkla, zasiahla ma do srdca tak silno a presne ako Očkov šíp Coltaina a ja som si zavspomínal na jej dlhé a ťažké ťaženie a čo všetko prežila za tých množstvo strán a rozumel som jej. Konečne som ju aj ja pochopil, keď sa mi prv zdala chladná a nijaká. A odľahlo mi, že už je koniec aj pre ňu, pretože som si ju obľúbil.
Keďže postáv bolo v celej sérii neuveriteľne veľa, nie na všetky moje obľúbené postavy sa dostalo veľa priestoru. Napríklad by som chcel viac čítať o Paranovi a čo sa dialo v Sedmiměstí, keď sa dostal do pozície pěsti a ako sa do pekla dostal ku Kolanse (nehovorte mi, že vytvoril megaportál a presunul celú armádu cez tisíce kilometrov mora), Karsa Orlong mi strašne chýbal, v poslednej časti sa ukáže len raz (ak sa nemílim), no zmení celý priebeh boja (ale vôbec som nepochopil prečo sa tam ten boh ukázal a prečo ho mal Karsa zabiť?!).
Tretí diel je pre mňa najlepší. Keby som mal čítanie ukončiť, tak štvrtým dielom, pretože ukončuje druhý diel a pretože piaty je úplne iný svet, rozprávanie, pohľad, atď.
Každopádne, začiatok desiatej kapitoly je legendárny. Stačí si ho prečítať a prechádza mráz po chrbte. Eriksonove posledné slová v knihe a tejto sérii sú: "Nezapomeňte na nás". Ja na nich určite nezabudnem...
-------------------------------------
"Dnes pújdu mezi vojáky, pobočnice, protože musím vyprávět jeden příběh. O dvou dětech a pytli s hračkami." - Ruthan Gudd
Tento popis pobitvovej scény mi zlomil srdce: "Mezi mrtvými a umírajícími byly dvě dívky, klopýtaly od těla k tělu. Od hlavy k patě byly karmínové. Jedna vřískala, jako kdyby se snažila roztrhat svúj hlas na kusy, navěky ho zničit. Druhá vrávorala mezi mrtvolami s rukama na uších."
Miluji Malazskou knihu padlých - hned po přečtení 10 dílu jsem začala číst znovu se všemi znalostmi , které teď mám. Chtěla bych další díly . Nejúchvatnější fantasy jakou jsem kdy četla .
Celých posledních 400 stránek jsem téměř probrečela .Jasně nebylo vše dořešené úplně .Stále přemýšlím , kdo byl doopravdy Rychlej Ben ( matka noc ? ) . Moji oblíbenci Šumař , Rychlej Ben , Anomander , kapitan Paran , Tehol a jeho fantastický " sluha " Mael , jeho bratr Brys , Kruppe , Karsa ,
Icarium , Kotilion ,Korlat a její velká láska seržant W. Doufám , že při druhém čtení této série ještě něco pochytám , co mi poprvé uniklo . Již po opětovném přečtení Měsíčních zahrad - jsem zjistila , že mi nějak unikalo , že Kalam , Rychlej Ben a Anomander ( u toho ani ne ) jsou černí - ha ha . Tak si jdu užívat druhého čtení , abych se s nimi nemusela loučit :)
Došel jsem až na konec cesty. Byl to moc pěkný příběh. Moc se mi nechtělo tuto knihu číst, protože je poslední, ale příběhy musí být prostě dopovězeny. Čím víc o tom přemítám, tím víc zjišťuji že si tuto serii bude muset přečíst minimálně ještě jednou a z větší pozorností, neboť si myslím, že mi něco uniklo a já to nepochopil...
Veľké finále série je tu, všetky otázky budú konečne zodpovedané a všetky diely skladačky zapadnú na svoje miesto. Alebo aj nie. Každopádne aspoň príbeh Lovcov kostí dôjde do svojho cieľa, pred masívnym niekoľko fázovým bojom v závere si ale užijeme ešte veľa pochodovania a zamýšľania sa nad nesmrteľnosťou chrobáka. Ale pekne poporiadku.
Chromý boh začína tam, kde Prach snov skončil. Tavorine armády zdĺhavo postupujú každá svojou cestou smerom do Kolanse, kde budú čeliť „spravodlivosti“. Áno, hlavným antagonistom série nie je Chromý boh ako to vyzeralo až do konca siedmeho dielu (a ktorý odvtedy absolvoval zvláštny obrat o 180°), ale niekto, kto doteraz v deji vôbec nefiguroval a bol len na pár miestach zmienený v kryptických náznakoch. Tento krok nevnímam ako veľmi šťastný, ale budiž. Vedľajšou líniou knihy je třasská obrana Charkanas pred vpádom Tiste Liosan. Vskutku heroický boj pri Svetlopáde je jasným highlightom knihy optimálne kombinujúcim pátos s epickými scénami sebaobetovania.
Naprieč knihou je jasne viditeľná snaha autora uzavrieť čo najviac dejových línii, čo je ale vzhľadom na rozsah série a množstvo zapojených postáv sizyfovská práca. Vysvetľuje sa veľa, no chápe sa stále primálo, lebo príbeh je aj naďalej prekombinovaný a neprehľadný. Väčšina postáv dostane svojich päť minút slávy, no častokrát len zažiaria a zmiznú, ako by len ospravedlňovali svoju prítomnosť v knihe (napr. Badalle, Sinn, Draconus... celý zoznam by bol pridlhý). Na konci som aj tak dostal odpoveď len na zlomok pálčivých otázok a o množstve postáv opustených v predošlých knihách neviem absolútne nič (jeden príklad za všetky – kde ostal trčať Leoman?). Skrátka samotné finále funguje dobre ako záver knihy, ale ako zakončenie série ma neuspokojilo (napr. línie z Dane pro ohaře neboli ani len spomenuté). 7/10
PS: Asi som nepochopil genialitu plánu Tavore, ktorá už ako dieťa porážala v taktike a stratégii ostrieľaných generálov, lebo jej samovražedný pochod púšťou mi prišiel absolútne nezmyselný. A ani na konci som nechápal prečo za ňou jej armáda išla a spojenci sa len hrnuli.
Bylo to úmorné. Do konce jsem to zvládnul jen pro to, že je to v mnoha případech zmiňováno jako referenční dílo.
Pokud by se to zkrátilo celkově na půlku, tak by to mohla být pecka. Takhle to je prostě příšerně utahaný a na plno událostí, které se musí stát a většinou je jasné, jak zhruba dopadnou, se často čeká tisíce stránek... a k tomu ty desítky vedlejších postav, které mi byly úplně ukradené.
Jasně, umí psát, o tom žádná, ale to tempo a často zmatek. Nehledě na to, že si zřejmě několikrát rozmyslel, jak bude příběh vypadat dál a vadí mě i změny stylu vyprávění.
Prostě mi poměr čas/zážitek připadá dost nevýhodný pro čtenáře a k přečtení bych nedoporučil. :)
Tak konečne som dočítal aj tento posledný diel. Na konci sú moje pocity z Eriksona trochu rozporuplné. Chromák mal v podstate všetko to, čo má výborná fantasy mať ale nemôžem si pomôcť, určité negatívne "príchute" som pocítil. Nemyslím len samotného Chromáka, v ktorom nemal na začiatku série úplne jasno asi ani sám autor, inak by jeho postavu v tomto epose nezačal vykresľovať tak ako ju vykresľoval. Na môj vkus tam bolo strašne veľa pátosu a gumáckych žvástov. Na celej sérii je badať posun od epickosti a temnosti, čo mi sedelo viac, k military literatúre, to už menej. Malo to však zádrhel. Logika samotných stretov pokrivkávala. "Deus ex machina" u Eriksona funguje úplne. Veď autor mal z čoho ťahať pri toľkých postavách.
Tak už len v skratke:
Od genocídychtivých Forkrul Assail som očakával viac, čo sa týka ich počtu aj prejavu - sklamali.
K'chain Che Male - v závere už vyludzovali u mňa úsmev, tiež som od nich čakal viac. Chromáka som čakal temného, nie to rozprávkové torzo, ktoré z neho napokon autor vyrobil. Rôzne tie druhy Tiste tu boli dosť nevýrazné. S T'lan Imass akoby autor nevedel čo spraviť, uhral to s nimi veľmi nepresvedčivo. Karsa splnil svoj účel a mihol sa v pár odstavcoch, ale nič viac. Atď atď...
Ten pressing, ktorý autor od začiatku hral na svojich čiateľov uťal na niekoľkých posledných stranách. Pýtam sa, načo to plytvanie slov cez niekoľko tisíc strán, keď sa to dalo aj trochu inak... Napriek všetkým mojim výhradám, hodnotím knihu nadpriemerne. Iný autor by asi dostal odo mňa plný počet hviezd za takýto počin, nie však Erikson.
Právě jsem dočetla a už teď vím, jak moc se mi po tomto příběhu bude stýskat. Více jak 8 300 stránek a cca rok čtení si vybere svou daň. V zakončení této skvělé ságy se čtenář dozví o spoustě věcí, které mu nedávaly smysl a které nyní do sebe jednoduše zapadnou, až se nestačíme divit. I přes to všechno musím říct, že například Lovci kostí, Daň pro ohaře, Vzpomínky ledu a další, mě bavili více než tato kniha. Je dost dlouhá a dost natažená, někdy autor popisuje věci zbytečně detailně a přiznám se, že třeba linie Rutta, Držány a spol. mě moc nebavila a rychle jsem jí bezmyšlenkovitě přečetla. I přes to ale sága patří k tomu nejlepšímu ze světa fantasy a určitě se k ní zase vrátím.
Skvělé zakončení nesmírně komplexní fantasy série, kterou považuji za jednu z nejlepších kdy napsaných. Poslední díl pospojuje jednotlivé dílky skládačky a až teprve v něm člověk dokáže ocenit Ericsonova génia. Budou mi chybět ty nezapomenutelné charaktery (Tehol, Šumař, Rychlej Ben, Trull, Karsa, Kruppe,...) a ještě dnes se uculuji, když někdo řekne, že si jde pořídit "koťata" :)
Zakončení své skvělé ságy rozložil Erikson do dvou knih. Předchozí jednotlivá tažení Paličů mostů či Lovců kostí byla vždy zakončena v jedné knize. Poslední válku Malažanů a jejich spojenců s Forkrul Assail v Kolansi protáhl do dvou knih a poněkud ten příběh natáhl příliš. Přestože Erikson umí výborně vyprávět, přistihl jsem se, že se v první polovině až dvou třetinách knihy začínám místy nudit. Popisy únavného tažení vojáků přes poušť, probírání životů jednotlivých (v příběhu nevýrazných) postav, neustálé vracení se ke strastiplné cestě dětského Hada, či další odbočky k mnoha vedlejším příběhům - občas mě kniha tolik nebavila a musel jsem se do čtení nutit.
Třetí třetina knihy byla opět mistrná - vylíčení bojů snad všech lidských i nelidských ras bylo úžasným vyvrcholením knihy.
Přestože byl závěr ságy poněkud zbytečně natáhnut, dočetl jsem celou sérii s velkým potěšením. Je to velkolepé literární dílo - především pro skutečné milovníky a znalce žánru fantasy.
31.5.13 - i po pár měsících od dočtení mi stále Eriksonova Malazská říše leží v hlavě a předpokládám, že se k ní brzo vrátím a vychutnám si ji znovu.
18.9.2020 - tak jsem celou sérii přelouskal podruhé a musím konstatovat, že mě bavila snad ještě více než poprvé. Dokonce i ten závěrečný díl se mi líbil více a vylepšil jsem hodnocení na 5 hvězd - 90%. Tahle série je dokonalé dílo a vím, že se k ní ještě budu opakovaně vracet.
Štítky knihy
kanadská literatura dark fantasy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Znáte ten pocit, když dočtete knížku? A znáte ten pocit, když dočtete celou sérii, když jedna část vašeho života skončí, když vaši milovaní už nejsou, nikdy nebudou, nebo naopak zůstávají, ale vy si o nich přečtete znova až za dlouhou dobu? Jedna část mýho života právě skončila. Žádná série mě ještě neohromila tak jako Malazská kniha padlých. Žádnou postavu jsem ještě nemilovala tak moc, jako miluju Whiskeyjacka, Šumaře, Křováka, Nimandera, Kotiliona, Parana, Líto, Kruppeho, Karsu a další. Konec. Konec všeho a začátek něčeho dalšího, ale to už si budeme muset domyslet sami. Bezkonkurenčně a jednoznačně nejlepší fantasy série, kterou jsem kdy měla možnost přečíst.