Malajsko

11.05.2020

Tohle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, a řekla bych, že i jedna z nejlepších, které byly kdy napsány. Nejsem ji schopná komentovat z odstupu, proto ocituji zápis ze čtenářského deníku. Bylo mi tehdy sedmnáct a objevila jsem román během školní praxe ve „svém“ antikvariátu:

„Malajsko“ je vlastně krátký, pestrobarevný, krásný sen, který člověk sní v horečce. Připadala jsem si stále jako v neskutečné vidině; nechápala jsem, jak jsem se v ní ocitla, ale nepřestala jsem se bát, že skončí.
Uvědomila jsem si, jak ztuhlé je moje myšlení: četla jsem znovu a znovu slova, která tím nabývala dalších významů, až se mi nakonec text rozvlnil před očima jako proměnlivé moře nekonečné tvárnosti – –
Překlad mě okouzloval, skoro dojímal. Překladatelka totiž umisťovala čárky nahodile: často scházely, čímž vytvářely bloky slov, jež byla v dané souvislosti neočekávaná, překvapivá, půvabná. Jako neinterpunktované verše avantgardních básníků. V té anarchii byl kus umění – nevyměnila bych překlad za žádný jiný na světě, ba ani za originál.
Netušila jsem během četby zhola nic o autorovi ani o knížce. Bylo možné si nanejvýš dovodit, že „Malajsko“ vzniklo mezi válkami a že Fauconnier sám žil v Malajsii – nic víc. Zprvu mě to dráždilo, ale pak to naléhavé neznámo dokreslilo nezapomenutelnou atmosféru.
Byla to tak zvláštní četba, že už nemám chuť číst nic dalšího.