Mach a Šebestová

30 13. února

O tuto českou nesmrtelnou klasiku, která vznikla díky autorskému duu M. Macourek a A. Born, projevila zájem před dvěma dny i naše dcera. Vlastníme vyřazenou z knihovny. Čtení Macha a Šebestové jsme si s dcerou neskutečně užily. Barča hltala každé slovo, oblíbila si zejména Jonatána a Micinku a nejvíc ji oslovil asi příběh o vzorném chování. „…, tak si tedy pamatuj, Horáčku, že muž se k ženě nikdy nechová neurvale jako nějaký Kanaďan při hokeji, ale vždycky jemně, ušlechtile a galantně, za což mu žena odplácí čím? No Čermáková? No přece svou roztomilostí.“ (s. 127) … Miluju jazyk, kterým jsou příběhy žáků 3. B napsané. Dlouhé věty, v nichž se klidně několikrát změní osoba mluvčího, krásně zní, bylo potěšením je předčítat. Ale bez Bornových obrázků by to samozřejmě nebylo ono, ty k textu neodmyslitelně patří.

Při čtení jsem zavzpomínala na naše knihovnické herecké listování touto knihou určené sice dětem, ale nejvíc jsme se u něho vyblbli samozřejmě my knihovníci… Já si zahrála Šebestovou a manžel Macha:-)

22 11. února

Kdo by neznal Macha a Šebestovou! Provázeli dětská léta mého syna a dcery, bavili jsme se nad jejich příběhy i my, rodiče. Geniální spojení Macourek-Born-Nárožný je v televizním zpracování nesmrtelnou klasikou...a teď žasne nad jejich tak normálními a přitom fantastickými příběhy i můj vnuk! A stejně jako jeho táta i on už definitivně převzal hlášku "doba ledová je doba ledová"...

Mimochodem, jaká byla vlastně křestní jména Macha, Šebestové, Pažouta nebo Kropáčka?

Samozřejmě plný počet a doporučuji.

19 06.09.2019

Knižní zpracování mě jaksi asi vzhledem k mému věku minulo, televizní i filmové zpracování jsem absolvoval se svými dětmi a napadá mě jen samá chvála. A vnoučata? Přestože jejich jednička byl a je Harry Potter, tak Macha a Šebestovou ovládají překvapivě dobře, což svědčí tom, že se to panu Macourkovi opravdu povedlo a dokázal upoutat děti napříč generacemi. A za sebe? Některé hlášky si pamatuji i já a k tomu hlas pana Nárožného, ne to prostě nemá chybu.

11 17.05.2019

Skoro vše zde již krásně popsali Ryon Mathrin a Metla, včetně národního "sqostu", ve 2.polovině 70-tých let a kulturní bídy. Šlo o zázrak vytvořený autorem,ilustrátorem a spíkrem. Dnešní generace 40-50-níků byla odchována Machem, Šebestovou - ti horší - novodobé Bratrstvo kočičí pracky- myšleni Horáček a Pažout. K tomu neskutečný psík Jonatán paní Kadrnožkové a kouzelné sluchátko, jehož zásluhou mohli M+Š vyléčit angínu spolužáka Kropáčka. Žádný doktor ! Pouhé kladivo a buch-buch do palic bacilů ! A samozřejmě z toho kvanta dobrých skutků, ještě uvedení pračlověka pana Humla do tehdejší současnosti. Školník nebyl špatný flek a k tomu služební bejvák. Žádná ledová jeskyně .
Je mi divné, že zasloužilé a národní umělce rozdávali "souzi" mnohým nýmandům a panové Macourek, Born a Nárožný byli jaksi opomenuti.

37 16.05.2019

Tenhle skvost jsem naordinoval dětem schválně. Říkal jsem si: tohle prostě musíte znát, to je pecka, jeden z top večerníčků a zároveň knižních pohádek. Kdo tohle nezná, ten jakoby nebyl... prostě tak. No řekněte, z kolika pohádek zlidovělo tolik hlášek jako z Macha a Šebestové: Doba ledová je doba ledová... Haló, haló, proč je koček málo... Napij se pořádně, takové cucání nemá smysl... atd.
A víte co? Dobré zboží se chválí samo, ani jsem je nemusel moc přesvědčovat. A podle komentáře Metly zjišťuji, že nejsem sám, kdo instinktivně při čtení napodobuje dikci pana Nárožného, protože to k tomu prostě sedí jako máslo ke chlebu nebo skořice ke štrůdlu (nebo zvolte podobnou neoddělitelnou libou kombinaci). Rozhodně kvalitě dost přispívají i nádherné obrázky pana Borna. Díly jako Kropáček má angínu nebo M. a Š. mezi piráty jsou samozřejmě nejoblíbenější, ale překvapilo mě, že si potomstvo oblíbilo i příběh o slušném chování, a to právě díky dvoustránkové ilustraci, kde je zobrazeno co je správně a co ne.
A teď se to vše pokusím shrnout dvěma slovy: Národní poklad.
Takže za mě plná palba, tehdy i dnes.
PS: a z večerníčku bych ještě vypíchl Žlababu a její nepřekonatelné: "Ahoj"...

32 01.05.2019

Domácí knihovna ani obecní knihovna nezvládají plnit normu každý večer nový příběh a tak jsem sáhla do vyšší police pro malinko náročnější pohádky. Doufala jsem, že alespoň bohaté ilustrace cácorku obměkčí, pokud ji zatím nezaujmou peripetie Macha a Šebestové. Přilepila jsem pár uvolněných listů v kdysi hojně užívané knize a pustila se do předčítání. Neskutečně dlouhé věty plné spojek, v tom přímá řeč bez uvozovek, svatá makrelo, co to je? Ale ono to fungovalo... Přistihla jsem se, jak se zápalem napodobuji Petra Nárožného a po nějaké obvyklé větné skladbě jsem ani nevzdechla. A hlavně dcerku to také docela bavilo, i když ještě nedosáhla správného věku, aby trampoty Macha, Šebestové, Jonatána a vůbec všech okolo plně docenila.
Mohla bych zaremcat nad zcestnou logikou, vždyť problémy způsobené praštěnými nápady žáků 3.B byly přece snadno a ihned řešitelné právě tím všemocným sluchátkem. Ale uplatněním prosté logiky by se vytratila veškerá sranda a zábava. Tady není o čem: haló, haló, haló, proč je tu hvězd málo, a tak štěkám jako hrom, dala bych hvězd milión!

6 11.04.2019

Mám radost, že se příběhy líbí dětem i dnes a žádají si další knihy s Machem a Šebestovou. Ilustrace Adolfa Borna a humor Miloše Macourka milují. Je to správně ujetý a pořád zábavný, takže to nezestárlo ani po tolika letech. No a mně to baví číst (samozřejmě to nejde číst normálně a Nárožný se hlásí o slovo). Líbí se mi ta dlouhá souvětí, kde věta nekončí, stále pokračuje a Mach říká něco jako, člověče Šebestová, to je bezvadnej nápad, vytáhl sluchátko, hned s ním všechno zařídil a než bys řekl švec, byli s Šebestovou někde na opačném konci vesmíru. Jo a do 3.B jsem taky chodil, aby bylo jasno!