M Train: Vzpomínky

13.03.2024

Je úžasné zjištění, že s člověkem, kterého vůbec neznáte osobně a je slavný, sdílíte tolik společného. Miluji, hlavně, tu část, která je věnovaná Murakamimu, protože mám stejné pocity, když ho čtu

04.11.2023

Kromě lásky k saku sledujeme obě seriál To je vražda, když je nejhůř.:) Je krásné tvářit se zhnuseně nad neomylnou genalitou Jessici Fletcher a vědět, že to samé cítí i Patti Smith.

03.04.2023

Miluji atmosféru knih Patti Smith, prostě mě uklidňuje (asi to nahánění a pití kávy). Líbí se mi její styl a psaní o běžném životě, myšlenkách, žádné velké rozuzlení, žádný příběh plný obratů. Prostě jen příjemné nostalgické povídání o sobě, o místech, o spisovatelích a lidech, které často ani neznám, ale vůbec mi to nevadí.
A po této vzpomínkové knize i mnohem více rozumím záznamům z poslední Knihy dní.

Som vďačná, že som túto knihu dostala darom, inak by som sa k nej pravdepodobne nedostala. Patti Smith je poetkou a umelkyňou každou bunkou a preto aj obyčajné a rutinné zážitky v jej podaní oplývajú atmosférou a životom. Rada som sa ponárala do jej príbehov a vôbec som knihu nechcela dočítať. Výborná záležitosť, plná života, chutí, vôní, spomienok, snov... :) Doporučujem všetkým snílkom a ľuďom, ktorí majú radi život.

05.01.2022

Patti Smith je asi jediný člověk, který může napsat knihu o čtení knih a pití kávy a stále vás to bude po 275 stránkách bavit.

15.07.2021

Zamilovala jsem si tuto knížku naplněnou obyčejnými dny plnými kávy a cest. Díky Patti Smith za to, že jsem se na svět mohla podívat jejíma očima. Bylo to krásné!

11.01.2021

Bohužel slabší překlad a redakce. Hned první strana nastaví atmosféru nedůvěry překladem “... ty dva centy jsou moje”. Jde zjevně o doslova přeložený idiom, který znamená "... ale to je jen můj skromný názor." Also, your eyes September.

15.05.2020

výborná knížka

09.09.2019

Není nijak snadné psát o ničem, říká paní Patti postava z jejího snu. Jistě ne náhodou se jedná hned o první větu, určuje totiž tón celé knihy. Opravdu se nedozvíme žádné „něco“, žádné spektakulární události nebo šokující odhalení. Ale to vůbec nevadí, protože to „nic“ v jejím podání je moc příjemné a přirozené. Je to jako poslouchat vyprávění dobré přítelkyni nad šálkem kávy (nebo čehokoli jiného :-), kdy je vědomí přítomnosti blízkého člověka a vzájemných sympatií snad i důležitější než informační hodnota sdělovaného.
Z Patti Smith přímo vyzařuje její otevřenost světu, její ochota se nechávat překvapovat, okouzlovat, udivovat. Jako by byla o půl století mladší, jako by byla čerstvé dospělé děvče na své první dovolené bez rodičů. Jako by právě přišla na to, a rozhodla se dosvědčovat, že sny se nemají snít, ale že se mají prožívat. To mi bylo opravdu velice sympatické.
Patti může někdy působit až příliš jednoduše, ale v jejím podání je to odzbrojující. Třeba nad výrokem „Cokoli, co jsem shledala dobrým, budu uchovávat, a proměním v dobré to, co ještě dobré není.“ bychom měli tendenci se cynicky ušklíbat a kroutit hlavou nad její naivitou, ale ... od paní Patti to prostě beru.

Ocenil jsem Pattin přístup ke svému psaní, který vypadá, že je prost jakýchkoli póz a sebeprezentačních retuší. Když medituje, vzpomíná na zesnulé blízké nebo čte náročnou literaturu – píše o tom. Když je nervózní z toho, jak dopadne její oblíbená televizní detektivka – píše o tom. Když krmí své kočky – píše o tom. Působí dojmem, že pravdivost jejích zápisků je pro ni podstatnější než pěstování si vlastního obrazu, to je velmi vzácné a doslova osvěžující – kéž by nám tím byla vzorem při našich častých snahách o všelijaké sebestylizace.
Nemám toho s Patti Smith mnoho společného. Její spontánní změny programů, intuitivní nákupy, její záliba v magii a spiritualitě věcí – to vše je mi cizí. Ani moje kafé s mlékem by jí asi nechutnalo :-). Přesto jsem se v jejím světě cítil dobře – protože jsem cítil, že je to svět pravdivý, upřímný a dobrý.

„V době, kdy toto čtete, uplynul další čas. Nový měsíc. Další úplněk. Pascha. Velikonoce, které strávím se svými dětmi a se svým vnukem. Budu spát v pokoji, který pro mě připravili, sedět v otočném křesle jako z detektivovy pracovny. (...) Budu myslet na Freda, díky kterému se tohle všechno mohlo stát, když se mě zeptal, jestli spolu počneme syna, a pak dceru, aniž si kdy uvědomil, že nebude svědkem jejich růstu a dospívání, ani že nepřivítá svého vnuka, který se narodil v den jeho úmrtí a má jeho sklíčené, bleděmodré oči.
Velikonoční modlitby se odříkají, barevná vejce naleznou, chlapeček na klíně mého syna se bude dívat na Mašinku Tomáše. Bude pršet. Nejspíš vstanu, připravím kávu a pak se tiše vytratím. Vylezu po schodech nahoru, a jak jejich utěšující náklonnost měkce ustoupí, zavřu dveře a posadím se do svého detektivního křesla, otevřu počítač a začnu psát něco nového.“

Měla jsem během čtení pořád chuť na kávu, olivový olej a cestování. Oblíbená kombinace Patti. Fascinuje mě šíře jejího záběru. Kolik lidí potkala, s kolika se přátelila a přátelí, jak hluboce dokáže být pro něco zaujatá, všímavá. A přesto se z každé stránky line osamělost. Tiché meditativní přemítání o minulosti, nostalgie. Patti má smysl pro detail, dokáže si všímat nepatrných momentů, věcí, vůní... a to vše s citem oživit svou poezií.

18.12.2017

Další kniha, ve které Patti zprostředkovává svůj svět těm zvědavým čtenářům/obdivovatelům, kteří dychtí po tom si z něj ukrást alespoň kousek magie, spontaneity, schopnosti nalézat krásu a kouzlo v drobnostech. Patti žije uměním, cestováním a objevováním a její největší koníček je zřejmě vyhledávání a následné nasávání různorodých, ale vždy jedinečných atmosfér, společně s dovedností vdechovat život maličkostem všednodenního života, které by kdekdo jiný přehlédl, ale při kontaktu s Patti se z nich stávají poklady znamenající pro svou majitelku nezměrné bohatství, artefakty mající téměř lidské vlastnosti a potřeby. Pro mě je Patti velkou inspirací a jednotlivé kapitolky jejích knih používám jako portály přenášející mě na její cesty a zážitky spolu s ní.

13.11.2017

Velmi mě ruší krkolomný překlad. Chápu, že překládat Patti určitě není snadný úkol a pokud by přeložené věty "jen" postrádaly to kouzlo a lehkost, které mají v originále, asi bych neměla potřebu to komentovat, ale přeložit "Hairy balls, cocks with wings, the prime organ of Genet´s angels" jako "Vlasaté koule, ptáci s křídly, základní orgány Genetových andělů" mi přijde nejen jako absence talentu na přeložení textu tak, aby v něm byla co nejvíc zachována atmosféra a nálada původního textu, ale jako velký přešlap značící buď neporozumění jazyku nebo prudérnost, která zamezuje tomu, aby byla textu ponechána autentičnost a autorkou zamýšlené vyznění.