Lunovis

19.11.2019

Dobré, umné, ale líbilo se mi to? Toť otázka.
Obecná čeština básně vulgarizuje. Jistě, pohoršuje mě možná to samé, co dobového čtenáře prokletých básníků, ale z nějakého důvodu to působí rušivě, až nepatřičně. Ale možná jen takový jazyk nejsem zvyklý slýchat, a tak mi připadá, že autorův styl je vypočítaný na efekt. Působí na mě, jako "poezie pro hustý intelektuálský mileniály (a mladší)" a jako taková je mi protivná.
Naopak se mi velice líbí ty básně, které se berou více vážně. To platí i o aforistických básních, zase se mi líbí spíš ty "prostě chytré" (narážím na to, čemu se říká "inteligentní humor"), než ty možná až šroubovaně obecně české a přisrostlé.

10.10.2017

Jak pěkné by to byly básně, kdyby autor užil spisovného jazyka a nehyzdil je výrazy hrubšího zrna. Labutí píseň: " Přimrzla labuť k hladině řeky, když v noci prošel krajinou mráz. Sedí tam chvíli. Sedí tam věky. Přimrzla labuť k hladině řeky. K ledu co dělí nás. Vidím tě jasně. Díváš se na mě. Chci se tě dotknout. Studená zeď. Dýcháme na led ve vlčí jámě. Vidím tě jasně. Díváš se na mě. Led chutná jako měď. Labutí píseň mění se v skřeky. Zbyla hrst peří. Zbyla hrst vět. Přimrzla labuť k hladině řeky. Labutí píseň mění se v skřeky. Voda se mění v led."