Lucerna
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271540/bmid_lucerna-qJD-271540.jpg
4
298
42
Divadelní hra o čtyřech dějstvích Hra spadá do historického období, kde se sedláci dožadovali o zrušení nevolnictví a povinné roboty. Je to divadelní hra o čtyřech jednáních. Děj se odehrává na venkovském prostředí ve mlýně, na zámku, v lese a v lesním zámečku. Mladší mlynář Libor společně se svojí starou babičkou a schovankou Haničkou žijí a pracují ve mlýně. V mlýnském náhonu kromě toho žije i pohádková bytost vodník Michal, který byl do mladé Haničky zamilován.Kromě Michala se zde usadil i starý vodník Ivan. Mlynář Libor na Haničku často myslíval, ale nikdy své city nevyjadřoval. Na zámku panuje zlý správce panství, který také touží po Haničce ale v jiném smyslu slova. Chce si ji odvést na zámek s nekalými úmysly aby se stala služkou. Kromě toho chce porazit kouzelnou velkou starou lípu, ke které mají místní lidé velkou úctu. V kritickém okamžiku děje na zámek nečekaně přijíždí panstvo v podobě paní kněžny. Paní kněžna se nudí a tak si vymyslí že pojede cestou k lesnímu zámečku kolem Liborova mlýna. Mlynář Libor je svobodný muž, který nepotřebuje pracovat na panství, ale vůči vrchnosti má stále jednu povinnost. Požádá – li ho vrchnost o doprovod, je povinen vrchnost doprovodit přes les a svítit ji na cestu starou lucernou. Paní kněžna Liborovy nařídila aby svou povinnost splnil a šel ji doprovodit a na cestu ji svítil starou lucernou. Cestou k lesnímu zámečku se kněžna s mlynářem sbližuji. Kněžně se mlynář velmi líbí a proto mu nabízí aby s ní odjel do města. Na kněžnu nepůsobí jen mlynář ale i krásná česká příroda, život a city prostých lidí. Mlynář ale nabídku do města nepřijme. Vedlejší dějovou osu tvoří příběh učitelského pomocníka Zajíčka, který si stěžoval schovance Haničce o svém životě. Pracuje ve dvou školách, ale stejně má málo peněz a nemůže si vzít za ženu Dorotku. Napsal písničku společně s partou lidových muzikantů pro paní kněžnu, ve které jí žádá o pomoc ( aby ho jmenovala definitivním učitelem ). Písničku chtějí zahrát kněžně v lesním zámečku. Muzikanti se však v lese zabloudí a vzájemně se ztratí. Písničku Zajíček vytratil u staré lípy. Správce se snaží odvést násilím Haničku z mlýna. Hanička běží lesem a zastaví se u staré lípy, která se najednou otevře a schová Haničku. Ale zlý správce chce nechat lípu také porazit, to však bez vědomí paní kněžny. Mlynář dovede paní kněžnu na lesní zámeček. Mlynář se rozhodl, že půjde bránit starou lípu, nakonec mu pomáhají i muzikanti a učitelský pomocník Zajíček. Kněžna v závěru hry vše pochopí. Lípu samozřejmě porazit nenechá. Zajíčka jmenovala učitelem a rozbitím lucerny zrušila prastarou povinnost mlynářovu povinnost.... celý text
Přidat komentář
Za mne musím prohlásit : VÝTEČNÉ POČTENÍČKO! Ovšem NE pro jednoduchého čtenáře, který stále hledá jen napětí a akci. Tady jde o něco jiného, je k tomu třeba daleko hlubší a srdečnější přístup - představa té doby.... Celou tu cestičku od bývalého Louhovického mlýna po ,,lesní" zámeček Mendryka jsem si prošel a zastavil se na každém pozoruhodnějším místě. Třebas u rybníka se starým mrzutým vodníkem.....Pro mne nejmilejší počteníčko od Jiráska.
Svým způsobem nudné, ale lehké k přečtení... Chtěla jsem si hlavně přečíst na základě toho, že jsem hru viděla a radši zůstanu v tomto případě u té hrané verze
Jiráska obecně moc nemusím, i když jde o jedno z nejvěhlasnějších jmen 19. století mezi realisty. Jeho rozsáhlé x dílné romány mě prostě nijak za srdce nechytly. Ale tohle pohádkové drama, které do jeho tvorby jinak moc nezapadá, se mi líbilo. Možná právě tím, že je jiné, než jeho ostatní knihy. Jirásek-historik se v Lucerně sice nezapře, ale nehraje tu hlavní slovo. To má lidskost a vztahy mezi lidmi. To vše doplněné o hezké prostředí, trochu pohádkových motivů a zajímavý námět.
Dějově není kniha nijak komplikovaná, ale miluju to zpracování. Postavy jsou úžasně rázovité, Jirásek skvěle zpracoval motiv poddaní X vrchnost a jejich typické vlastnosti a k jakým omylům může docházet - to, když nahlížíme do myšlenek jednotlivých postav z jednotlivých společenských vrstev, kdy ty myšlenky jsou často jiné, než to, co postavy nakonec říkají. Navíc ta atmosféra je taková mystická a pohádková (čemuž částečně také trochu napomáhají postavy dvou vodníků), prostě kouzelná! Doufám, že se mi někdy poštěstí vidět Lucernu i jako divadelní představení.
Vybrala jsem si Lucernu jako povinnou četbu a kupodivu se mi zalíbila. Myslím, že s výběrem mi pomohlo, že jsem viděla filmovou adaptaci. :)
Tak tato kniha mě vážně překvapila. Byla první knihou od Aloise Jiráska, u které jsem neusnula. Obrazně i doslova. Její čtení mě velmi bavilo a domnívám se, že je to snad způsobeno hlavně tím, že se jedná o divadelní hru a není tady tudíž tolik prostoru na popisné pasáže, které byly například v autorových Starých pověstech českých nejvíce zdlouhavé a pro mě také nejvíce – promiňte mi to slovo – nudné. Leč zde tomu tak nebylo, a tak mi nezbývá, než tuto hru vřele doporučit. :)
Povinná četba, do které se mi moc nechtělo. Ale velice mile mě překvapila a i mě bavila. Doporučuji jako nekomplikované a zajímavé čtení...
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z povinné četby, a co se našich autorů týče, tak jednoznačně vede :-) Milý, tajemný příběh, spousta sympatických postav. Moc se mi také líbilo představení v Horáckém divadle Jihlava.
Toto dílo jsem si vybrala dobrovolně (ne v rámci povinné četby), protože jsem nikdy nic od Jiráska nečetla a chtěla jsem si tak vyplnit mezeru v klasice. :D Příběh mě velmi mile překvapil, čekala jsem, že to bude spíše nuda. Chvílemi jsem se sice trochu ztrácela v postavách, protože jednou běžela jedna skupinka tam, druhá skupinka zase sem a měla jsem trochu potíž se v tom vyznat - kdo kam jde a proč. Nejvíce se mi asi líbily části, kdy šla kněžna s mlynářem přes les - její "flirtování" Jirásek podal velice mile. :) Moc ráda bych se šla někdy podívat i na divadelní představení.
Tato kniha mě překvapila. Myslela jsemsi, že je to další nudná knížka, kde nebude žádný děj, ale je to přesný opak! Konec je docela i dramatický a také spravedlivý. Jsem ráda, že jsem si Lucernu přečetla
Podle mě je divadelní hra mnohem, mnohem lepší než kniha - myslím tím že, je lepší tento příběh vidět (a slyšet) než-li číst :D
Dramata se prostě NEMAJÍ číst, ale mají být viděna na jevišti! A ZROVNA Jirásek je toho důkazem. Scénář jsem přečetla, ale odnesla si jen "povinnost na maturu splněna". Doufám, že se někdy dostanu na představení, abych plně ocenila tuto hru :)
Milá a nevtíravá divadelní hra, která umí příjemně zpestřit nudný čas. Množství pohádkových bytostí by možná někoho mohlo odradit, ale mně v Lucerně nevadí. Dokonce jsem si oblíbila dvojici vodníků.
Viděla jsem i přímo divadelní představení a bavila jsem se stejně dobře jako při čtení, i když to může záležet i na hereckém obsazení.
Typ knížky, kterou si přečtu, ale po nějaké době už si budu jen těžko vybavovat děj. Souhlasím s komentářem od Violetti, i mně se hra zdá celá taková roztahaná, zdlouhavá... Viděla jsem ukázku z představení v Národním divadle a možná kdybych měla šanci hru vidět a ne pouze číst, můj názor by byl jiný... :)
Taková milá pohádka... Viděla jsem i divadelní představení v Národním divadle a byla jsem nadšená!
Tak nevím, jsem poněkud rozpačitá. Celá hra mi přijde trochu moc ukecaná a roztahaná, zápletka trochu vyznívá do ztracena. Postavy nejsou nijak extra sympatické, nejvíc se mi líbili vodníci. Zas ta jednostrannost osob byla v té době normální a běžná a aspoň vidím na některých osobách (Kněžna) snahu o více stran osobnosti.
Jo a má to promyšlenou nádhernou výpravu!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Toto je sice Jiráskova nejznámější a nejhranější divadelní hra, ale na divadelní hry o husitských představitelích to nemá.