Lord John a důvěrná záležitost
kniha od: Diana Gabaldon
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88404/bmid_lord-john-a-duverna-zalezitost-O4K-88404.jpg
3.6
165
Lord John Grey série
1. díl >
Historický román odehrávající v Londýně v druhé polovině 18. století, v době, kdy Velká Británie bojuje ve Francii o nadvládu na třech kontinentech. Hlavním hrdinou je Lord John Grey, major armády Jeho Veličenstva. Stane se svědkem šokujícího odhalení, které se týká Josepha Trevelyana, snoubence jeho sestřenice Olivie. Greyovo úsilí zabránit skandálu, který by mohl zničit jeho rodinu, je přerušeno naléhavým příkazem k vyšetřování brutální vraždy Greyova druha ve zbrani podezřelého ze špionáže. Lord John sleduje oba případy najednou a pátrání ho přivádí na nejrůznější místa, od salonů anglické šlechty až po nevěstince. Snaží se zachytit stopu zmizelého komorníka a zjistit, kdo je záhadná dáma v zelených sametových šatech. Tam může být klíč ke všemu – anebo také ne.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 2011 , Plejáda
Originální název:
Lord John and the Private Matter , 2003
více info...
Komentáře (50)
Komentáře 50 Recenze 5
Docela dobrá historická detektivka z prostředí georgiánské Anglie. Dokonce pěkně popsaná i ta oplzlá stránka ,,lepší" společnosti.
Právě jsem dočetla a troufám si říci , že se to nedá srovnávat s Cizinkou , kterou mám ráda . Sice tam jsou narážky na Jamieho Frasera , které nejsou nijak dotažené do konce . On sice měl obchod s vínem a kořalkou , ale v této knize mi to připadlo divné . Knihu jsem dočetla , ale moc nadšená z ní nejsem .Ještě mám Lord John a bratrstvo čeple , tak jsem zvědavá , zda bude také tak slabá
Autorka na začátku píše, že to napsala jako povídku, ale rozsahem to dalo na román. Myslím, že jako k povídce se k tomu musí přistupovat. I tak mě to začalo bavit až tak v půlce, kdy se detektivní vyšetřování pěkně zamotalo a já byla prostě zvědavá, jak to dopadne, jak se to teda všechno stalo. Souhlasím s ostatními názory: s Cizinkou se to nedá srovnat, není to tak dobré; s hlavní postavou se člověk tak nějak nemůže ztotožnit a je taková ... nepatřičná (možná jenom mi nesedí, že žena se snaží vyjádřit mužské myšlení a pocity, ale ženským způsobem, ale na druhou stranu neznám myšlení gayů); a je tam nějak hodně mužů se zálibou v jiných mužích - člověk má pocit, že snad každý druhý muž v příběhu má tyhle zvláštní sklony (ale to může vyplývat z prostředí, kde se hlavní postava pohybuhe - stejné přitahuje stejné). No, dočetla jsem to, chvíli to napínavé bylo, ale něco mi tam nesedělo a nepřesvědčilo mě to číst další příběhy Johna Greye. A teda vadily mi narážky na Jamieho Frasera, protože mi připadalo, že mi něco uniká (což klidně může, protože mám přečtenou jen Cizinku), ale rozhodně jsem se nechtěla dozvědět nějaký spoiler. Přišlo mi to jako laciný trik, jak tam dostat populární postavu.
Příběh se mi líbil. Bylo vidět, že autorka má téma a prostředí, o kterém psala nastudované. Styl psaní se četl snadno a byl konzistentní. Zvraty v ději byly dobře napsané a umístěné. Avšak u českého překladu věty někdy trochu nedávaly smysl.
S většinou zdejší kritiky se neztotožňuji, četla jsem novější vydání, tam jsem problémy s korekturou nezaznamenala. Téma homosexuality mi vůbec nevadí a navíc znám postavu Lorda Johna ze série Cizinky, odkud jsem už na jeho orientaci zvyklá :)
Kniha se četla dobře, příběh mi hezky plynul. Detektivní příběh zaujal, ale nebylo to takové to, že člověk nemůže přestat číst.
Celkově hodnotím knihu jako ucházející, ale není to hold žádný klenot. I tak se těším v budoucnu na další knihy z této série :)
Musím souhlasit s komentáři, ve kterých je zmíněna kritika korektury. Ale i tak mě čtení bavilo.
Opět nevím, jak tuto knihu hodnotit. Téma znovu zajímavé, ale zvláštně pojaté. Autorka se opravdu vyžívá v dlouhých popisech všeho. Ačkoli je to oproti Cizince rozsahem ,,jednohubka”, jak už tady někdo psal, poloviční počet stránek by asi byl lepší. Ale i přesto, má zvědavost je velká, a tak si asi přečtu i další díly, tedy až za nějaký čas :)
(4. 1. 21 - 760 - 2)
Kniha mne svým obsahem nezaujala, nelíbilo se mi téma homosexuality, vůbec mi kniha nepřišla jako historický román. Dočetla jsem ji jen proto, že nerada nechávám nedočtené knihy. V sérii s Lordem Johnem pokračovat nebudu!!
Svěží jednohubka rychle odsýpá, lord John trousí své vtipné sarkastické poznámky a s pomocí inteligentního personálu a trochou štěstí všechno nejen odhalí, ale i zdárně vyřeší. Pobavila jsem se a byla bych spokojenější, nebýt místy odfláknuté korektury.
Knihu jsem četla již před několika lety. Byla jsem zvědavá na příběh Lorda Johna, který se objevoval v sérii Cizinka. Oproti cizince to byl jiný šálek kávy, ale dobré kávy. Docela mě překvapují předešlé komentáře ohledně překladu, protože jsem nezaznamenala oproti Cizince změnu. Četla jsem však 1.vydání v ČJ.
Tahle knížka bohužel má jednu zásadní chybu, a tou je nekvalitní a kostrbatý překlad. Některé pasáže jsem musela číst víckrát, abych pochopila. Pokud někdo čeká, že děj bude plynout podobně jako v Cizince, musí být zákonitě zklamaný. Přesto se mi detektivka líbila.
Také jsem se na tuto knihu těšila, ale bohužel putovala do seznamu Nedočteno. Vůbec mě to "nechytlo".
Těšila jsem se na ni, ale celkem mě zklamala. Doufala jsem, že se dozvím více detailů o Lordu Johnovi, ale celá kniha se točila kolem jedné detektivní zápletky a v některých částech děje jsem se musela hodně přemlouvat, abych ji vůbec dočetla.
Kniha ze začátku byla nezajímavá,pak sem se začetla, občas sem se ztrácela,přečetla sem ji do konce,znova bych po ni nesáhla.
Není to romance, je to detektivka. Lord John vede současně hned dvě vyšetřování - ukradené dokumenty a osobní problém nastávajícího své neteře se syfilidou. Autorka opět dokazuje, že umí vystavět pěkné scény a vést příběh, i když její flashbacky byly už otravné. Vrcholem celého díla je pak procházka po teplém Londýně 18. století, která je natolik sugestivní, že patrně jen ona sama stojí za to, aby si kniha zasloužila čtyři hvězdičky.
Tahle kniha ovšem trpí nízkou kvalitou překladu a redakce. Gabaldonová si dala neuvěřitelně práce s tím, aby doladila nejjemnější detaily svého příběhu - a o českém překladu pak čtenář pochybuje, jestli ho vůbec četly dvojí oči. Ani nevím, kde začít. Největší problém je, že v knize jsou věty, nad nimiž zůstává rozum stát a člověk je musí číst znovu a znovu a stejně nedávají smysl. (Příklad: Nedalo vůbec málo práce přesvědčit von Namtzena a Toma Byrda, že je schopen samostatného pohybu. - četl jsem tuhle větu snad třicetkrát, a pořád mi není jasné, jestli to dalo málo, nebo hodně práce. Jak je možné, že si tohohle nikdo nevšiml při redakci?) Ano, v anglické zdvořilé konverzaci se pořád opakuje "I suppose", "I guess" apod., ale když se každé tohle hedgeování převede do češtině, zní to hloupě, místy vysloveně nepatřičně. Spojení "reverend pan XY" taky tahá za oči. Všechny postavy mluví v češtině tak šroubovaně, že to překračuje i očekávání úzu anglické šlechty, přesto si téměř všichni tykají (proč proboha? - v době, kdy si v téhle společenské vrstvě v českých zemích netykali ani manželé). Překládání "ing"-ových participií přechodníky je zvěrstvo. Sloveso "communicate" patrně může použít anglický šlechtic 18. století, v češtině "komunikovat", ale už smrdí úplně zbytečně 20. stoletím. Obdobně působí jako pěst na oko, když se v tomhle šroubovaném textu objeví výrazy jako "pták" (=cock) - tady se měla překladatelka zamyslet nad českou a anglickou normou v popisování sexu v románu.
Pár perel:
"Není způsob, jak informovat, (sic!) ty pořádné autority." (patrně byly myšleny "příslušné úřady" - pokud ne, jaké autority jsou pro překladatelku dostatečně pořádné?)
"Doma předené kalhoty" - Omlouvám se, ale žil jsem v domnění, že se přede vlna. Těžko si dovedu představit, jak někdo upřede kalhoty, i když doma je patrně možné všechno:) Home-spun trousers by mohly být kalhoty z podomácku upředeného sukna.
Reinhardt byl majitelem majestátního nosu a aristokratického zamračení. (Ano, tuším, co se chce říct, ale působí to nepřirozeně).
Když se postava jmenuje Francine, asi není nejlepší nápad nechat jejího muže, aby na ni v českém překladu volal "Francie, Francie", když by mohl volat mnohem méně zmatečně Francinko, Francinko!
Abych zase jen nevytýkal, pravopis je na tom lépe než překlad.
já musím jít dolů...fakt se mi nelíbila a nebavila mně..lord John jakožto hlavní hrdina je takový nijaký...a i když nemám ráda porovnávání a srovnávání knih autora (viz všechny komenty u Mornštejnové, kde lidi srovnávají o dušu), tady mi to nedalo, protože před pár lety jsem zhltla Cizinku,a nyní mě cosi motivovalo vrátit se do toho světa trochu jinak...Johna Greye jsem si vůbec z Cizinky a spol. nevybavovala...(a nebo byl až v díle, který jsem nečetla ?? :D) a ostatní postavy - bez jakéhokoliv seznámení a úvodu jsem byla vržena do dějě, kde jsem se solidně motala a něvěděla, kdo co proč a jak....asi chybí ta souvislost - jak píše tatjana1737 - nemám načteno...
navíc - jak byla Cizinka zejména v prvním díle neskutečně zajímavá a čtivá, tady autorka něco uvařila z vody...slabý odvar z osvědčeného prostředí..z neznámého důvodu opět musela zakomponovat do dějě homosexualitu a všelijaké jiné úchylky, jako by historická detektivka nemohla být s "klasickými" postavami - asi má pocit, že jiné čtenáře nezaujme...nebo má sama nějakou zvláštní zálibu v této skupině ?
děj nudný, chaotický, zápletka šroubovaná krkolomně a působící násilně. Jména postav jako Stapleton, Stubbs, Scanlon, Stokes se mi pletli a občas jsem se vracela zjistit, kdo je kdo...
zaujala metoda léčby syfilitidy pomocí malárie...
a jinak už asi nic....snad jen, že jak jsem byla v prvním momentě na knihu natěšená a dokonce jsem nabrala chuť i na další díly Cizinky a postav ze světa Diany Gabaldon, tak lord John mě spolehlivě zase utlumil a odradil...další díly zkoušet nebudu.
Čtivě napsáno. Všechny ty historické detaily byly dokonalé, doslova jsem cítila zápach a špínu londýnských ulic i jejich obyvatel. Jen jsem se nemohla rozhodnout, zda čtu historický román, historickou detektivku nebo červenou knihovnu. Nejvíc mě dostalo líčení dobíjení zraněných vojáků po bitvě. Tuhle hroznou scénu asi dlouho nedostanu z hlavy.
Tak nějak jsem od Diany Gabaldon čekal více. Chvíli mně to připadalo takové zmatené, ztrácel jsem se, ale nakonec jsem se vymotal a konec už byl trochu lepší. Dám šanci ještě dalšímu dílu.
Lord John je úžasný, sice mi chvilku trvalo než jsem se začetla, ale poté to už rychle ubíhalo a nutilo mě to číst neustále dál. Za mě má tato kniha určitě ano.
Tentokrát jsem se syfilitickým vředem v úvodu nenechala odradit a pustila se do čtení. Těšilo mne o to víc, že jsem tentokrát v dlaních nesvírala výtisk z knihovny, ale vlastní knihu, kterou mi v rámci 50% slevy u KD koupil manžel spolu s ostatními vyšlými díly a komplet Cizinkou. (Tohle není reklama, jen dík, protože mi to značně ušetřilo dilema i finanční výdaje, a manžel byl prostší o lámání si hlavy s vymýšlením narozeninového dárku.)
Gabaldonová psát umí, takže jsem byla rychle vtažena do děje a každý den se těšila, až knihu opět vezmu do ruky a budu pokračovat. I když druhý svazek považuji za lepší (četla jsem na přeskáčku), Důvěrná záležitost nebyla špatná. Trochu mi chybělo hlubší představení jednotlivých postav pro ty, co třeba touto knihou začínají, a sama jsem měla trochu problém se zorientovat ve jménech a titulech, což je pro pochopení zápletky a její rozuzlení klíčové. Na konci jsem tedy trochu nepobírala, což mému zážitku mírně ubralo, ale svědomitě bych řekla, že to byla valem moje vina, protože jsem se příliš nesoustředila. (Ti malí škůdci, co máme doma a zoveme je svými potomky, totiž mají radar na chvíle, kdy si maminka chce zalézt do knihy, a neustále mne vytahují zpátky do rodičovské reality.)
Kdybych hledala negativa, nejvíc mi vadilo vizuální vylíčení Quarryho. Nevím proč, na základě jiných povídek a knih jsem ho ve své hlavě viděla jako vysokého štíhlého zrzka, něco na způsob Calluma Turnera ve Fantastických zvířatech. (Stejně tak si Johnova bratra Hala představuji jako komodora Norringtona z Pirátů, a ne jako toho fuj herce, co ho vybrali do seriálu.) Ovšem popis "Hezkého" Harryho mi ubral chuť se k této postavě ještě někdy v duchu obracet.
Druhou záležitostí, za níž bych autorku kritizovala, ale která mne spíše příjemně vydráždila, než rozhořčila, byla neuzavřenost osudů "hlavního záporáka". Gabaldonová má ve zvyku všechny své dějové linky a motivy vždy na konci hezky uzavřít, ovšem tenhle konec tentokrát zůstal otevřený. Nejsem až takový znalec série, vše jsem četla 1x, a i když jsem písmenka hltala, dost věcí jsem určitě přehlédla, takže tu možná bude někdo, kdo ví, jak to dopadlo, a zda se inkriminovaná postava někde v ději v jiné knize a na jiném místě ještě neobjevila minimálně formou zmínky. (Pokud ano, napíšete mi to sím sím do SZ??) Neb jsem si kupříkladu jistá tím, že taková Nessie v hlavní sérii ještě vystupuje.
Plusem pro mne naopak bylo vysvětlení, kterak Lord John k Tomu Byrdovi přišel, protože na jeho komorníka jsem narazila ve všech dalších povídkách a příbězích, v nichž John vystupuje. A protože v několika ohledem vím, co bude, potěšil mne výskyt některých dalších postav, jejichž budoucí osudy mi jsou již známy (Stubbs, Olivie, Johnova matka, mladík z Lavender House, ...). Na druhou stranu, v knize jsou zmíněny události, které Gabaldon popisuje až v Klubu pekelného ohně, který v češtině vyšel teprve nyní (Lord John a Ďáblovy ruce). Tudíž mám nyní v úmyslu sáhnout právě po "čtyřce" a Skotského vězně si nechat na konec...
Na to, že kniha vznikla původně vlastně omylem, protože mělo jít jen o povídku, to nebylo špatné :-). Čtení bylo velmi příjemným zážitkem i díky dobrému překladu, který má ode mne všechny palce nahoru. (Jen ten odkaz na google ve vysvětlivkách mne pobavil.)
Ve srovnání s Bratrstvem čepele (Ztracený deník) bych dala 3,5 *, jinak knize dávám poctivé čtyři hvězdičky.
Autorka opět dokázala, že umí psát. Její Cizinku miluji a tak jsem samozřejmě chtěla vědět, co vymyslela pro lorda Johna. Tento román možná nebyl tak napínavý jako Cizinka, ale určitě byl stejně dobře propracovaný. Začátek rozhodně sliboval napínavý námět. Greyovo odhalení ohledně snoubence jeho sestřenice je dosti pikantní i ošemetné.
Je evidentní, že Dianu Gabaldon baví psát. A mě baví její romány číst.
Kniha byla tedy velké překvapení, nečekala jsem, že mě to chytne. Historická detektivka nebyl úplně můj šálek kávy, celkově ta zápletka mě nějak extra nezaujala, ale líbilo se mi to prostředí, reálie a pohled do pokleslé společnosti Londýna. Prostitutky, homosexuálové, trans... prostě něco pro mě. Lord John je úžasná postava, komplikovaná, plná tajemství a zajímavých vzpomínek. Kniha mě bavila více než Cizinka, i když tam se chystám teprve na druhý díl. Autorka umí zajímavě psát. Jsem nadšená, další díl si dám ráda, bez zaváhání.
Jakoby se k nám autorka dostala jako Claire z dávných dob Lorda Johna. Tak znale působí její popis této doby, se svými smrady, oplzlostmi a podivnými šlechtici a jinými postavami starého Londýna. Hemží se tu ale nějak více sodomitů, než já považuji za možné, ale kdo ví - jistě si autorka dala hodně práce s důvěryhodnými prameny i v této otázce. Detektivní příběh je opět zvláštní, zajímavé je, s jak malými možnostmi se dá vypátrat tak mnoho, až všechno. Užil jsem si a jistě to není má poslední kniha od této autorky.
Nenáročná detektivka z horkých letních dní Londýna roku 1757 přináší epizodu ze života lorda Johna. Víc než pátrání po ukradených písemnostech mě zaujalo vykreslení "gayklubu".
Postavu lorda Johna jsem si oblíbila v autorčině sérii Cizinka. Z knihy Lord John jsem se chtěla dozvědět něco víc o jeho životě, lépe ho poznat, chvíli s ním být :-) Ale musím říct, že jsem dost zklamaná. O Johnovi, jakož i o jeho životě, jsem se nedozvěděla téměř nic nového, řekla bych, že ta kniha ani o něm nebyla. Evidentně detektivní žánr nebude mým šálkem kávy. Ztrácela jsem se v ději, příliš mnoho mrtvých, příliš mnoho podezřelých, příliš mnoho vyšetřujících. Popravdě mě ani nezajímalo, kdo koho a proč zabil. Příběh mě nebavil, světlé chvilky jsem nacházela jen v okamžicích, které se zaobírali soukromým lorda J. No, třeba bude druhý díl lepší :-)
4 hvězdičky dávám proto, že si nemyslím, že je kniha špatně napsaná, já prostě jen čekala něco jiného...
Diana Gabaldon se prosadila romantickou ságou Cizinka, na kterou jsem ovšem nikdy nesebral dostatek odvahy - počet stran versus ústřední téma vytvářejí na můj vkus až příliš smrtící kombinaci. Nicméně krátký román Lord John a důvěrná záležitost sliboval méně něhy a více děje, takže moje zábrany šly protentokrát stranou. Chyba lávky.
Špionážní zápletka se v rukou autorky chtě nechtě mění v láskyplnou tragédii, která by mě možná dojala, nebýt chromozomu Y, co mi koluje v těle. Ovšem když už nic jiného, je v tom znát tvůrčí nadšení pro aktéry i historické reálie, jen by bylo fajn poslouchat při psaní víc diktát rozumu, než hlas srdce. Současný výsledek totiž s detektivkou moc společného nemá, ale myslím, že to stejně nebylo prioritou. Bohužel, prostor nevyzbyl ani na rafinované intriky, protože vyprávění se ubírá jednoduchou cestou k řešení, a spíš, než napnout, se snaží dojmout. Naneštěstí u mě nezabodovala ani postava samotného Lorda Johna, takže počítám, že jsme se viděli naposledy.
Štítky knihy
Anglie homosexualita Londýn 18. století historické romány
Autorovy další knížky
| 2010 |  Cizinka |
| 2011 | Vážka v jantaru |
| 2011 | Mořeplavec |
| 2013 |  Hořící kříž 1 |
| 2012 | Bubny podzimu |
Kniha Lord John a důvěrná záležitost je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 246x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 274x |
| Chystám se číst | 113x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 4x |