Loď

22.12.2023

Když jsem se v anotaci dočetl, že se tato space opera zabývá ovládnutím antihmoty, moje sci-fi srdéčko zaplesalo. I takoví titáni jako Isaac Asimov totiž předpokládali, že v daleké budoucnosti Galaktické říše bude vrcholem techniky atomová energie. Možnost že by někdo v roce 1950 přišel s myšlenkou civilizace založené na anihilaci tedy působila jako zjevení. Bohužel ani Jack Williamson nepřekročil stín své doby. Jeho myšlenka je zpropadeně přízemní - postavit z antihmoty elektrárnu a v ní vyrábět elektřinu štěpením antiuranu. Což je asi tak efektivní využití antihmoty, jako kdyby spálil Alexandrijsou knihovnu a na tom ohni si ohřál párky. Nehledě na to, že je to na provoz stejně bezpečné, jako polít se benzínem a skočit do vroucí sopky. Dobrodružství obalující tuhle mimózní zápletku je hodně fajn, a rád bych si z vesmíru Mandátu přečetl něco dalšího, ale jak říkám, čekal jsem větši vizionářství.

04.09.2023

Pokus o spoutání antihmoty, která by poskytla obydleným planetám a především asteroidům dostatek levné energie pro budování infrastruktury a k dalšímu rozvoji. Vysvobození ze závislosti na korporacích, majících monopol na nerostné bohatství jednotlivých světů, by však bezpochyby vedlo i k politickému osamostatnění, vždyť už teď se ozývají hlasy, volající po nezávislosti a revolučním boji. Jack Williamson patří ke spisovatelům, kteří se zásadním způsobem zasadili o popularizaci žánru space opery a román Loď patří k jejím základním kamenům. Samozřejmě rok 1951, kdy dílko vzniklo, je už dnes hluboká minulost a za tu dobu se změnil nejen žánr samotný, ale i spousta dalších věcí. Přesto je příběh novopečeného kosmického inženýra Ricka Drakea stále čtivý a podnětný. Williamson se v něm snaží o vysoce technokratické vyprávění (dnes ve světle vyspělé kybernetiky a učící se umělé inteligence už notně úsměvné, viz třeba periskopy na hvězdných křižnících), dozdobil jej červenou knihovnou, přidal hrátky s časem, nějaké ty záhadné artefakty a idealismus, postavy vybavil energií a nezlomným nadšením (byť poněkud školometského typu), a Loď se mohla vydat na svou podivuhodnou cestu. Při jejím čtení jsem zažíval opravdovou nostalgii...

13.08.2023

Nápad je to celkem dobrý a na dobu vzniku i originální, ale z provedení nejsem až tak nadšen. Dialogy jsou zvláštní a umělé (hlavně v první polovině), na autorův styl psaní je třeba si zvyknout a s korekturou si také nikdo moc starostí nedělal. Na druhou stranu, zaujalo mě rozřazení planet podle národnosti (Mars je německý, Jupiter sovětský) a vize, že budoucnost bude patřit korporacím.

21.03.2018

Výborně napsáno, pestré a zajímavé postavy. Líbilo se mi to moc.

13.12.2017

Taková podivná záležitost. Kniha popisuje budoucí závody o zkrocení antihmoty, kterýžto námět sám o sobě špatný není, ale vypravěčský styl mě nějak zvlášť nepřesvědčil. Kromě toho mi připadá, že kniha snad ani nemohla projít nějakou korekturou? Množství různých překlepů v celém rozsahu knihy je alarmující.

12.08.2016

Williamsova Loď je takový malý, zapomenutý asteroid s nákladem svetry pletoucí babičky, přísedícího děděčka a misky slepených bonbónů pro nás, pro vnoučata.
Svým způsobem milá, naivně napsaná, starosvětská sf za 3 ***
Ale jako sem rád, že jsem si jí přečet, ne, že ne..

16.03.2016

Lod' - základ tvoří povídky, které Williamson publikoval pod pseudonymem Will Stewart v Astoundingu v letech 1942 a 1943:
Collision Orbit (Astounding, červenec 1942),
Minus Sign (Astounding, listopad 1942),
Opposite – React! (Astounding, leden a únor 1943).

03.06.2015

výborné, opravdu výborné čtení. Četl jsem téměř jedním dechem. Postavy, které konečně autor prokreslil a dodal pestrou charakteristiku. Děj zajímavý, občas trošku předvídatelný a nerovnoměrně dynamický, ale přesto perfektní. Konec Byl excelentní a každá část do sebe zapadla. Cením si i dobře zpracované problematiky ohledně hmoty a antihmoty, i když některé informace o vesmíru byly částečně úsměvné, jako obyvatelé Jupiteru a podobně, ale v době, kdy dílo bylo vydáno si lidstvo mnoho informací neobjevilo.

Pro každého fandu scifi doporučuji 92%