Lidé a sníh

21 povídek významného ruského realisty 2. poloviny 19. století, „neúnavného bojovníka s násilím a zlovůlí“ dožívajícího carismu. Autobiografické povídky „Mezi špatnými lidmi“, „V noci“ a „Paradox“ líčí dojmy z dětství. Fantastická námětem, ale realistická vylíčením je maloruská pohádka „Iom-kipur“ vysmívající se zaujatosti proti židům. Reportáž o pogromu v Kišiněvě roku 1903 „Dům č. 13“ líčí zrůdnost rasové a náboženské nenávisti. Povídka „Bez jazyka“ popisuje útrapy ukrajinského vesničana v Americe, „Les šumí" a „Píseň řeky“ líčí prosté, od přírody nadané lidi, kteří, i když nejsou bez nepříznivých povahových rysů, mají nezkažený cit, smysl pro lidskou důstojnost a jsou schopni hrdinství. Nejhojněji jsou ve výboru zastoupeny povídky, čerpající námět z autorových zážitků ve vyhnanství na Sibiři (Daremné město, Podivuhodná dívka, Čerkes, Zabiják, Sen ubohého Makara, Marusjino hospodářství, Tulák „Sokolinec“, Okamžik svobody, Mráz, At-Davan, Světla). Některé z nich, např. „Sen Makara“, vyprávějící o životě jakutského chuďasa, který se bouří proti křivdám na nespravedlivém posledním soudu, patří mezi nejvýznamnější díla ruské demokratické literatury. Výbor uspořádala Zdeňka Bergrová-Vovsová. Vysvětlivkami opatřil Karel Štrauch.... celý text