Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72444/bmid_rikali-mi-leni-rXd-72444.jpg
4
1360
1360
V roce 1947 jsem jednou četla v novinách, že se vrátilo do vlasti české děvčátko Alena, které žilo dlouhá léta v německé rodině a kterému tam říkali Leni. Děvčátko prý zcela zapomnělo na svou mateřskou řeč. Stalo se prý melancholickým a nervózním, je prý velmi sklíčené a jen pomalu přivyká novému prostředí. Zamyslela jsem se nad těmito stručnými řádky a začala jsem si představovat smutný, strašný úděl tohoto dítěte a s ním i všech ostatních dětí, které ztratily domov a měly být "převychovány" v nacistických rodinách, daleko od vlasti. Napadlo mi napsat takový příběh. Napsat jej, aby lidé bděli. Vaše Zdeňka Bezděková... celý text
Přidat komentář
Věnovala mi ji maminka a je to kniha, ke které se moc ráda vracím, a kterou čtu opakovaně. Zcela pokaždé ji přečtu na jedno posezení. Víc netřeba dodat...
Měla jsem jako audioknihu, kterou čte Tereza Marečková, a bylo to naprosto výborné, její procítěný projev, mladistvý hlas, prostě bomba.
Knížku dostala dcera jako povinnou četbu,tak jsem si jí také přečetla a byla půvabná-dojemný příběh děvčátka,která to neměla vždy jednoduché...Byla to těžká doba,ale tento příběh dopadl dobře,bohužel ne každý měl to štěstí.
Knížka se mi moc líbila,byla slova a úryvky,které mi vysvětlovala mamka..příběh dopadl dobře a takové konce jsou nejlepší:o)
Nakonec dobrý konec holčičky poslané na převýchovu do Německa za 2. světové války.
Přečteno jedním dechem... Krátký příběh, který byl tuším i na seznamu doporučené četby, ale dostala jsem se k němu až v dospělosti. Formou i ideálním koncem je určen možná spíš pro školní čtenáře, ale určitě nezklame ani dospělé.
Moc krásná kniha o životě dívky jenž žila nevědomky s cizí německou rodinou kde jí má opravdu ráda pouze babička. prostě skvělá klasická knížka
DOPORUČUJI
Kniha se mi moc líbila ale je to těžké čtení držel jsem Leni palce ať to dobře dopadne doporučuji všem.
Velice dojemné, ale moc smutné vyprávění o životě 11.-leté Leni, která byla dána na převýchovu do německé rodiny. Pro děti si myslím, že je to náročnější čtení.
Dojemný příběh dětskýma očima. 2. Světová ale ne z koncentračního tábora.
Asi nutnost tohle si přečíst.
Velmi dojemný a poutavý příběh z válečného období...
Knížka poukazuje na hrůzy, jež byly dopuštěny na mnoha rodinách a zejména jejich dětech.
V knížce se seznamujeme právě s takovou dívkou, která byla nechtěně vyňata ze svého domova v Čechách a převzata do nové rodiny v Německu. Na konci se dívka vrací zpět do rodné země...
(SPOILER)
Pro mě neuvěřitelně silný a dojemný příběh - už poprvé, když jsem ho četla jako dítě, i podruhé, když jsem se k němu vrátila v dospělosti.
Do Leni se dokáže vcítit asi každé malé dítě, které si někdy připadalo ukřivděné a nemilované. V případě Leni se však nejedná jen o nějaký rozmarný vrtoch, ale hluboce zakořeněný, sílící pocit, že do své rodiny, třídního kolektivu ani komunity nezapadá. Sní o lepším, šťastnějším světě, do něhož kdysi patřila, ale jedná se o minulost (možná zidealizovanou v dětské mysli), anebo o pouhoprostý únik do fantazie? No, Leni se to dozví.
Dlouho se mnou zůstala poslední slova knihy: Neumím říci maminko! Jsou prostá, ale vyjadřují tak mnoho. Příběh skončil s nadějí: Leni se vrátila k těm, kteří ji zřejmě milují. Nic jim ale nevrátí všechna ta léta odloučení a přes všechny naděje mezi nimi zeje propast, kterou musí překlenout. Leni již jednu matku měla, chladnou Mutti, již by bylo opravdu těžké nazvat "maminkou". Vrátila se "domů", ale domov je v neznámé cizí zemi, jejímž jazykem nehovoří. Nový příběh tu začíná, ale ten my už s Leni neprožijeme.
Křehký a smutný příběh.
Při popisu snů a vzpomínek, které jí samotné nedávaly smysl, (košík s květinami, panenka a někdo, kdo jí zpíval), bych brečela.
Podobné knihy by se měly číst pořád. Každý čtenář, pokud není hlupák, v ní najde minimálně něco jako poselství. Maximálně by si mohl třeba uvědomit, co je v životě důležité.
Podarujte děti papírovou knihou.
Ne elektronickou, ničím, co by vyžadovalo modernější technologie. Hezky papír a večerní klid, společné čtení třeba :). Mně to přijde důležité, ale třeba jsem už moc stará :).
Moc hezká kniha, i když hodně smutná. Měli jsme ji jako povinnou četbu na základce a pochopitelně se nám do ní moc nechtělo. Nakonec jsme byli překvapeni, jak silný a napínavý příběh nám byl vybrán. ... moje doživotní vzpomínka na AS a fazolový dort.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Na tuto knihu jsem si vzpomněla, (jsem hrdá na svou paměť), četli jsem ji ve škole, před mnoha lety jako povinnou četbu. A na mysl mi přišla při čtení knihy Hitlerovy ukradené děti.
Je to stejné téma, dítě zavlečené za války do Německa, zde popisované malou dívkou Leni. prožíváme teď nelehkou dobu, ale s tímto to nejde srovnat.