Legenda Suchý

20.12.2022

Souhlasím s Iki1, že Hvížďala klouže po povrchu. Je zřejmé a přiznané, že je to jakýsi mezibilanční rozhovor, že už před tím vyšly dva a možná ještě za života Suchého dva vyjdou, ale to je přesně věc, která tomuto rozhovoru ubližuje. Probírá se Suchým jen některé věci, ale aby tam bylo všechno, tak se ptá na všechno, ale nestejně hluboce. Jeho neustálé otázky, kteří papaláši chodili do divadla jsou na hranici otravnosti. Dokonce tím dosahuje určitého paradoxu - on se Suchým mluví jako s neustále zakazovaným autorem, ale v odpovědích to vypadá, že to zas tak zlé se Suchým nebylo - samé večírky, zvláštní projekce amerických filmů na ministerstvu kultury, rozvážení šestsetrojkama apod. Historky tu vytvářejí představu celku, který ovšem není pravdivý. Naštěstí Suchý je natolik svébytná a originální osobnost, že zůstává svůj, ať se ho Hvížďala zeptá na cokoliv a tlačí ho do čehokoliv. To je asi můj největší zážitek - Suchý je prostě konzistentní celek, uvědomuje si svoje slabiny, dokáže s nadhledem sám sebe kritizovat, a i když to může být trochu póza, myslím, že mu je (vzhledem k tomu, co skutečně pro českou kulturu znamená) možné ji prominout. Suchý přinesl do českého divadla a hudby originální poetiku a dokázal rozvinout V+W. Ano, jako každý umělec je excentrik a egocentrik zároveň, muselo být těžké s ním v Semaforu prosazovat jiný typ humoru a divadla (Šimek, Grossman, Sobota, Krampol, Dvořák...), nakonec posledních 30 let je to skutečně divadlo jednoho muže a jedné ženy. (I v tomto partnerství je to originální dvojice.) Takže je to přelétavý a koncepčně naprosto neuchopený rozhovor, přičemž je důkazem, že osobnost zpovídaného může naprosto převálcovat dotazujícího, jakkoliv se mu dotazující snaží být partnerem, ale marně. Jako učebnice, jak koncipovat rozhovor, určitě (bohužel) sloužit nemůže. Je to jedna z mnoha rozhovorových knih, která vyniká jen zpovídaným. Ale on pan Suchý má taky 3 premiéry ročně, takže nemůže být všechno vybroušený diamant. A to se právě přihodilo i panu Hvížďalovi. Jakkoliv si ho v tomto žánru vážím.

04.02.2022

Rozhovor Karla Hvížďaly s Jiřím Suchým. Jak jsem pochopil minimálně jeden rozhovor už knižně vyšel, takže tady se Hvížďala spíše doptává na věci, které minule nestihli a baví se také hodně o věcech, které se děly v poslední době. Oba jsou kamarádi, takže Suchý mluví otevřeně a nebojí se promluvit i o méně příjemných tématech jako: "Proč vlastně děláš už 60 let pořád to samé, když publikum, je dnes jinde?" Každopádně příjemný rozhovor na jeden příjemný den.

09.06.2021

Nevím, jak je možné, že mi tato kniha unikla - přitom osobnost Jiřího Suchého se pro mne v době dospívání stala jednou z určujících a dost si toho pána sleduji... Rozhovor vzniklý před více než pěti lety je parádní; nejen proto, jak díky Karlu Hvížďalovi plyne, je informačně bohatý a při tom zábavný - ale také proto, že vzpomínání veselé i smutné pochází od člověka, který je talentovaný a celoživotně schopný svůj talent (své talenty :-) ) rozvíjet, je vyrovnaný, i když umí "s životem se prát" (a zároveň ví, kdy ho nechat, ať si dělá, co chce) - a při vší své proklamované "sebestřednosti" vnímá bystře a obvykle bez soudů lidi kolem sebe. Díky, pánové. A prosím pěkně - urychleně potřebuji knižní rozhovor o tom, jak Semafor zvládal lockdown...

15.08.2020

Rád čtu rozhovory Karla Hvížďaly a Jiřího Suchého. Dobře se znají, pěkně si popovídají, navzájem se uznávají, nemusejí jeden druhému podlézat a naopak si mohou dovolit jeden s druhým tu a tam i nesouhlasit. Je to zajímavé, chytré, příjemné a samozřejmě i vtipné čtení.

18.10.2019

Zajímavé příhody a vzpomínky, líbí se mi, že se pan Suchý snaží na události i lidi ze své minulosti dívat střízlivě a s pochopením, nikoho a priori neodsuzuje, ale spíše se snaží pochopit jeho motivace. Některé vzpomínky jsou zábavné, jiné dojemné, mnohé moudré. Útlá knížka, která určitě stojí za přečtení.

27.05.2018

Jiřího Suchého mám rád . Dlouhodobě. Když jsem si přečetl rozhovory Karla Hvížďaly s Arnoštem Lustigem, zaujalo mne, že si obdobně vyprávěl i s Jiřím Suchým. Kniha není "Bourák" , jde o příjemné rozjímání úspěšného a zejména vtipného člověka o jeho "přežívání s režimem po r.1968" a také o tom, co bylo potom.
Namátkou uvedu jednu roztomilou příhodu - setkání s bývalým velkým komunistou i ministrem Václavem Kopeckým (v té době již pouze poslancem), muselo jít zřejmě o polovinu let šedesátých. J.S. byl na vojenském cvičení, ale potřeboval něco zařídit s výjezdem divadla Semafor v Liberci . Jako padríno mu byl doporučen právě V.K. (pro mladší generaci: míněn Václav Kopecký - nikoli Václav Klaus st.).
J.S. - on jen mávnul rukou a první na co se zeptal bylo : a máte tam hezký holky ? Přikývl jsem, že jsme tím vyhlášeni.
V.K. - Víte, měly by být holčiny míň voblečený. Lidi to maj rádi . A mohly by mít bikinky, to je pokrokový. Slunce může ke kůži a k celýmu tělu. Lidi se na to dívají všelijak, ale je to zdravý... tak pravil zasloužilý člen strany.
A na konci knihy úryvek z rozhovoru klauna s Bohem:
"Co svět světem stojí, vedou se disputace o tom zda existuješ nebo ne. Někdo soudí, že ano, někdo, že ne. Co si o tom myslíš Ty ! (Ptá se klaun Boha),
A ten odpovídá : " Se mnou se to má následovně - já neexistuju."
Klaun zůstane ohromeně zírat. Ale On hned dodal vysvětlení :
"Neexistuju ! Já to totiž nemám zapotřebí. "
Tolik k věčné otázce lidstva na tomto světě.
A já jsem hned klidnější...