Lakuna, aneb, Hamlet na kolonádě
Milan Exner
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15137/lakuna-aneb-hamlet-na-kolonade-15137.jpg
3
2
1
Příběh muže, který se podobně jako pověstný „piano-man“, nalezený bez minulosti na břehu moře, vynoří ve světě, jehož souvislosti mu unikají, a snaží se teď v nervovém sanatoriu uprostřed Jizerských hor pochopit smysl svého příběhu. Odmítá však hovořit o sobě, a tak si čtenář musí jeho psychologický obraz sestavovat nepřímo, především z jeho četby Shakespearova Hamleta a příběhu slepé dívky, která svým způsobem života nabízí radikální proměnu pohledu na svět a sebe.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2002 |  Svatoušek |
| 1989 | A přece zázrak chtít |
| 2005 |  Oblast stínu |
| 2019 | Krajina našich slov 2019 / Landschaft unserer Worte 2019 |
| 1987 | Struktura štěstí |
Kniha Lakuna, aneb, Hamlet na kolonádě je v
| Přečtených | 2x |
| Chystám se číst | 1x |
Hledání styčných míst v paralele mezi Hamletem a banální lovestory z předměstské zahrádkářské kolonie. Aneb jak moc je svět a jeho význam záležitostí interpretace.
I když by bylo možno najít asi sto důvodů, proč Exnera nařknout z intelektuálské exhibice a manýrismu, je na něm cosi upřímného a uvěřitelného, co tomu brání a motivuje mě k tomu, abych se jeho myšlenkovými výlety zabýval. Snad za to může to, jak si rozumí s jazykem: používá ho sebejistě a trefně, má spoustu přiléhavých nazvání a metafor, dokáže načrtnout příběh tak, že pro něj zaujme. Je dokonce myšlenkově zajímavý, neomezuje se jen na líbivá klišé či rychlokvasné fráze jako 100% současných spisovatelů, ale jeho postřehy, byť visí ve vzduchu a nejsou nijak ukotvené, působí i přes občasnou unáhlenost poctivě.
Kapitolou pro sebe jsou také rozbory Shakespearova Hamleta, velmi hloubkové a zajímavé.
Všechna důvěra ale postupně vyprchává kvůli zvolenému stylu. Ten je tříštivý, chaotický, asociativní, upadající k otravné Becketovské absurditě. Motivy, příběhy i myšlenky se postupně rozpadají a rozbředají. Začíná výrazně převládat zmatek a nechuť slepovat si ty střepy dohromady (včetně ztráty důvěry v možnost to seskládat v ucelený obraz).
Takže ten manýrismus na konec možná zase tak nepřiléhavý nebude.
Každopádně by mě zajímalo, jak by vypadalo, kdyby napsal něco celistvého; vzhledem k ne právě průměrnému talentu autora myslím, že by to mohla být velká pecka.