Ladič
Anna Vovsová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345442/bmid_ladic-yz2-345442.jpg
4
146
54
Píše se rok 2001. Ivan přijíždí z emigrace do Čech. Ne však aby se vrátil, na to už v Novém světě příliš zakořenil, ale aby překvapil svou matku a ve starém bytě, který si pronajme, oslavil její osmdesátiny. Ivan povolá Ludvíka, aby naladil matce klavír, jako to dělával kdysi. Vyhledá svou dětskou lásku Alici a oba chvíli předstírají, že je možné vrátit čas. Minulost ale nejde zkopírovat a přesadit do současnosti. Stejně jako ji nelze vytěsnit, škrtnout, utéct před ní na druhý konec světa nebo kamsi hluboko do svého nitra.... celý text
Přidat komentář
Ze zacatku me to nebavilo, pak uz to šlo. Ale ze by se mi to líbilo, se říct neda.
Kniha zaujme osobitým stylem psaní - velmi zdařilé je vykreslení prostředí a postav. Pointa je odhalena až na samém konci a vypravěč si se čtenářem dokáže pohrávat až do konce, i přestože později již čtenář tuší, kdo nebyl tím hledaným udavačem.... V knize je předestřeno téma nepochopení situace, která se v Československu odehrávala za minulého režimu, ze strany emigrantů, již se vracejí po letech do Prahy..... Kniha se velmi dobře četla a mohu ji jen doporučit...
Průměrné hodnocení mě mrzí. Kniha je napsaná vytříbeným jazykem, který se v dnešní literatuře vidí už jen málokdy. Příběhová linka je taky zajímavá, jen se to všechno četlo zdlouhavě a místy jsem se nemohla pohnout ani k dalšímu čtení přinutit. Škoda.
Súčasná česká scéna (hlavne autoriek) ma baví. Navonok do prostredia síce všetky postavy pôsobia plytko, bez duševného života a potom príde spisovateľka, a celý náš názor prekope. Pretože pod povrchom sa toho deje oveľa viac, ako sa na prvý pohľad javí. Možno len výnimkou drahého Ivana a Claude, ktorí svojou plytkosťou fičia v živote ďalej...
Ze začátku jsem se nemohla začít, bylo pro mě nepřehledné zorientovat se v postavách, snad i kvůli členění textu. Druhou polovinu jsem už dočetla raz dva. Zajímavý příběh, dokážu si knihu představit i jako filmovou nebo divadelní předlohu.
Jsem ráda za každý kus nové současné české literatury. U této knihy mě zaujala i obálka. Je to jediný příběh z doby útěků/návratů z Československa kamkoliv a o udavačství, co jsem kdy četla a bude to mít určitě vliv na mé hodnocení. Toto téma v literatuře nevyhledávám, není mi blízké, čtu spíš jako lit. faktu. Pěkné prolínání minulosti a současnoti, krásná komediální zápletka, co clověk udělá pro "hubu plnou nových zubů" ve chvíli, kdy je mu skoro všechno jedno z důvodu věku. Vysvětlení půjčky / lichvy asi nejlepší část knihy, vč. jiných Ludvíkových úvah. Ostatní postavy mě nenadchly, jako lidi bych je ráda minula. Taktéž mi vadil zmiňovaný vulgarismus, nehodil se mi tam, ale podlě mě autorčin záměr - rvát uši. Chvílemi jsem se těšila, že bude střih a opět se dostanu k postavě Ludvíka, chvilkami nepřehledné, ale orientovat se dá. Trochu temné, pomalejší, beze spádu, ale netřeba číst pořád jen drásáky nervů, že. A poučení? Nevracet se (ke komu čemu?), v 99% to nestojí za to.
Na pozadí dvou tak diametrálně odlišných historických období kniha postupně odhaluje naší podstatu: ať už je doba jakákoli, stále zůstáváme stejní – sebestřední, sobečtí a plní předsudků, falešných očekávání a mylných domněnek, kterými postupně, bohužel tak často s dobrými úmysly, otravujeme své okolí i sami sebe. Nikdo nejsme nevinní. Všichni jsme se nějak provinili na sobě i na druhých a jednou spáchaná vina se už nijak smazat nedá.
Celkově vzato je to příjemné a docela hezky napsané vyprávění příběhů, které stojí za to vyprávět. Podle mého se nicméně ničím nevymyká od běžného průměru a není důvod jí číst podruhé, nebo jí komukoli nějak výrazněji doporučovat. Viditelně zmiňované ocenění Literární ceny Knižního Klubu (ať už je to ve skutečnosti cokoli) knize dělá rovněž celkem medvědí službu (mnozí z nás, mne nevyjímaje, si jí koupili právě kvůli němu) a očekávání jsou pak odpovídajícím způsobem vysoká. Zklamání o to větší…
V mém okolí jsem postřehla spíše nepříliš nadšené ohlasy na tuhle knihu. Já jsem přesto byla zvědavá, ocenění by mělo o něčem svědčit, že ano.
A musím uznat, že tentokrát se moje názory od názorů mého okolí liší. Jak stylem psaní, tak i tématem se autorka trefila do mého vkusu. Lidské osudy a jejich vzájemné proplétání, minulost propojená s přítomností...Ano, to já můžu.
Chvílemi jsem se však, hlavně zpočátku, ztrácela v množství postav. Ke konci se však vysvětlilo, proč tam všechny ty postavy byly, měly svůj smysl. Co mi tam ale malinko nesedělo byla linie se zadluženým Ludvíkem...
Ale vcelku vzato jsou mé dojmy pozitivní a jsem jen ráda, že jsem se negativními reakcemi nenechala odradit.
Od knihy jsem čekal asi trochu více. Stylisticky byla na dobré úrovni, ale určitě u mne nedosahuje více než 70 %. Kniha byla oceněna cenou Knižního klubu za rok 2017.
Líbilo se mi např., když "ladič" promlouval se svou mrvou ženou, některé vnitřní monology byly vtipné.
Trochu mne zarazil jeden vulgarismus, který se v knize párkrát opakuje. Z jedné strany chápu autorku, proč jej použila a je pochopitelný v kontextu toho, co se událo, ale do jejího ušlechtilého slohu se mi to slovo nehodilo, trochu mi to trhalo uši.
Z této knihy vyplývá poučení, které by si každý čtenář měl uvědomit po přečtení této knihy.
Tyhle knížky s jemnými detaily popisu běžných pocitů hlavních postav, s citlivými zápletkami, tajemnými tajemstvími a mnohými přirovnáními ve vnímání skutečnosti mě velmi přitahují a lákají. Už samotný název je sám o sobě velmi tajemný. Zoufalství starce, kdy dny už hrají jenom na černějších klapkách klavíru odkrývá další jeho životní události, které postupně s plynutím času mizí. Neuchopitelnost, niternost, samota...pro mě dobré!
Knížka mě pohltila hned od začátku. Bavilo mě postupné odkryvání osudů jednotlivých postav. Tušila jsem, kam to směřuje, ale stejně mě zvědavost hnala ve čtení dál.
Strašně jsem se na knížku těšila, podle námětu vypadala zajímavě.
Nemohla jsem se ale začíst, zorientovat se v postavách a knížka mě moc nebavila.
Na to, že získala cenu Knižního klubu, bych čekala více.
Tak jo, současnou českou prózu čtu každým rokem víc a mám čím dál větší přehled... Neříkám, že jsem vybíravá, ale člověk tak nějak kvalitu nebo super oddechovku odhadne... Když jsem se do této knihy pouštěla, tak jsem moc nevěděla, jestli to bude relax nebo náročná četba... A po dočtení pořád tak nějak nevím, kam knihu zařadit... Ze začátku jsem se vůbec nemohla začít a na konci jsem úplně nevěděla, co bylo autorčiným cílem... Ach jo, ocenění KK moc nechápu, ale jsem si jistá, že někomu sedne kniha více, než mně...
Příběh 20.století v Československu a Kanadě. Kdo udal Ludvíka, který chtěl emigrovat do ciziny?
Rok 2001. Ivan přijíždí z emigrace do Čech na oslavu osmdesátin své matky.
Dobrá kniha. O míjení se a o vytváření domněnek.
Kniha mě zklamala.
Knihu jsem si koupila protože mě nadchl námět knihy.Chtěla jsem si už dlouho přečíst něco o životě českých emigrantů.Nelíbil se mi ale styl vyprávění ale určitě si knihu ještě někdy přečtu.
Co se týká námětu, vlastně nihil sub sole. Na druhu stranu je potřeba o minulosti mluvit a připomínat ji, jinak se lidé nikdy nepoučí. Chvílemi jsem se v první polovině knihy ztrácela, asi je lepší ji přečíst na jeden zátah, ale stojí to za to.
Na začátku jsem měla trochu problém rozeznat co je minulost a co přítomnost. Pak už to bylo v pohodě. Doufala jsem, že se nakonec dozvím, kdo je ten udavač a to se splnilo.
Zlákaná tematikou jsem očekávala strhující příběh, což se ovšem nekonalo. Kniha nenadchne ani neurazí, čte se relativně dobře, ale myslím, že téma by šlo daleko lépe využít.
Štítky knihy
česká literatura 20.-21. století mezilidské vztahy vystěhovalci, emigranti udavačství klavír, piano rok 2001 prolínání minulosti a současnosti
LadičKniha Ladič je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 194x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 55x |
| Chystám se číst | 87x |
| Chci si koupit | 15x |
Zajímavý příběh, vracející postavy do naší nedávné minulosti. Jistou roli v příběhu má klavír, takže snad by kniha mohla být použitelná do výzvy roku 2019