Lacrimae rerum
Slavoj Žižek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273812/bmid_lacrimae-rerum-9Ar-273812.jpg
4
17
3
V knize Lacrimae Rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie. Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl, a dále především vztahem mezi materiálností a teologií, konkrétně jak lze chápat symbolické zobrazení Božského Desatera v různých epizodách filmu. U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše předurčený význam. Zároveň si klade otázku, jak by mohl vypadat remake některého z jeho filmů. Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu. V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá tím, do jaké míry jsou tímto postmoderním snímkem prostoupena filmová klišé, a jak naopak vážně je potřeba chápat Lynchovo univerzum. V neposlední řadě autor věnuje pozornost sexualizaci a zobrazení sexuálního aktu v kinematografii.... celý text
Literatura naučná Filozofie Umění
Vydáno: 2015 , Akademie múzických umění (AMU)Originální název:
Lacrimae rerum , 2005
více info...
Přidat komentář
Žižek je pan myslitel, o tom žádná. Tato kniha má však dva problémy. Zaprvé pokud chcete opravdu porozumět tomu, o čem Žižek píše, musíte se velmi dobře orientovat ve filmech v knize probíraných. Zadruhé jde o fakt, že pokud máte zájem o autorovi překvapivé analýzy slavných filmových děl, najdete je srozumitelněji a zábavněji podané jinde a to ve filmech nazvaných Perverzní průvodce po ideologiích (po filmech).
Lacrimae Rerum není zdaleka první česky vydanou knihou Slavoje Žižeka. Je ale první, která se točí výhradně okolo filmů. Přestože jde o soubor textů napsaných Žižekem již poměrně dávno (v letech 1997 až 2004), zabývají se především obecnými psychoanalytickými tématy, nikoli aktuální sociopolitickou situací. Žižek provádí zdánlivě totéž co Martin Škabraha ve Vyhnání do ráje o tvorbě Terrence Malicka – filmů od slavných tvůrců (v jeho případě Kieślowského, Tarkovského, Triera nebo Hitchcocka) využívá pouze jako podkladu k přemítání nad Bohem, exkrementy, perverzí, subverzí a nevědomými silami, které nás ovládají. Jeho popkulturní záběr je ale mnohem širší (takže k tomu, co chce říct nezneužívá pouze jednoho filmu, ale širokého spektra mediálních sdělení). Vůči svébytnosti filmového jazyka je mnohem vnímavější (ačkoli se od konkrétních záběrů a scén svými úvahami vydává daleko za meze interpretace) a hlavně je ve svých interpretacích nehorázně drzý, originální a vtipný (těžko říct, kdy záměrně). Přiznávám, že jsem se v jeho myšlenkových vývodech nejednou ztratil a ve výsledku mi tak uniklo, co chtěl říct, ale téměř vždy mě bavil způsob, jakým se té které myšlenky snaží dobral. Také v textech, které mi svými závěry, majícími jen naprosto minimální oporu v tom, co film skutečně sděluje, přišly přes čáru (tj. většina), jsem si vždy našel alespoň jeden dva podněty k zamyšlení (nejednou v poznámkách pod čarou, které se v tomto případě rozhodně vyplatí číst). Společně s Perverzním průvodcem filmem a Perverzním průvodcem ideologií (a krátkou, ale hutnou předmluvou Petry Hanákové) jde o vhodný úvod do Žižeka, kterému by však prospělo více editorské práce - minimálně rejstřík obrovského množství jmen a názvů.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška |
| 2013 | Násilí |
| 2008 | Humanismus nestačí |
| 2014 | Požadujme nemožné |
| 2012 |  Besy kapitalizmu alebo Začiatok novej éry? Rozhovory s kritickými intelektuálmi |
Kniha přináší analýzu filmových děl světových režisérů, kteří jsou dnes již klasiky, z méně obvyklého pohledu. Autor se zaměřuje zejména na etiku, jako ústřední téma, a je to tak čtení určené především filmovým znalcům a "fajnšmekrům". Musím se přiznat, že jsem některé hodně obtížné pasáže přeskočila, ale i tak to byla kniha velmi zajímavá a objevná. Doporučila bych ji především těm divákům, kteří rádi navštěvují filmové kluby.