Labyrint noci
Allen M. Steele
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39772/mid_labyrint-noci-Ytw-39772.jpg
3
9
9
Tvář. Město. Poprvé jsme je mohli spatřit v roce 1976, kdy sondy Viking kroužily kolem rudé planety. Co jsou zač? Hra světla a stínů na ledovém povrchu planety? Artefakty dávno mrtvé civilizace? Nebo předsunuté stanoviště mimozemšťanů? Otázky jsou nyní zodpovězeny… Průzkumníci se snaží odhalit tajemství rasy, která celý areál vybudovala. Neuvědomují si však, že největší nebezpečí na Marsu představuje lidská ziskuchtivost. Na projektu sice ruku v ruce spolupracují USA, Evropa a Rusko po perestrojce, ale jakmile nastanou první problémy a dojde k prvním objevům, následuje konfrontace… Zvítězí nakonec rozum nad mocichtivostí? Spojí se lidstvo s tajemnými staviteli labyrintu? -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Labyrinth of Night , 1992
více info...
Přidat komentář
Přímočařoučky jednoduchý, nijak zvášť dobře napsaný děj i postavy (zejména pak nezvládnutá proměna velitele L´ Enfanta), vše ozdobeno mírně pateticky vyznívajícím závěrem. Jako zabíječ času asi jo. Proč ale čas zabíjet? A navíc se vůbec nesetkáme s Marťany. Jen s roboty – vrcholem jejichž techniky “ útočící na samotné lidské chápání“ je nanotechnologie!!!Pff..No, aspoň si to na nic nehrálo. 3 slabé, suchohřibné *** definice práce
Jasný vzkaz z knihy - vláda a armáda smrdí. A ne, rozum nezvítězí nad mocichtivostí a lidstvo je nepoučitelné i v knihách :) Celkem reálné vyobrazení mocenských bojů o Mars.
Labyrint noci
V roce 1976 zachytila vesmírná sonda NASA Viking I při svém třicátém pátém obletu Marsu v oblasti zvané Cydonia na severní polokouli na okraji Acidalia Planitia do skály vytesanou Tvář člověka. Byla to pobídka, aby se člověk vydal rudou planetu prozkoumat. Ale nalezne zde odpovědi na své otázky? Spisovatel Allen Steele začíná svůj sci-fi román téměř dokumentárním způsobem a hned zkraje otevírá řadu zajímavých dilemat. Je nicméně obrovská škoda, že více nevyužil možností marsovského labyrintu, jehož zkoumání vzal pořádně zkrátka. Namísto postupného odhalování záhad a ukrytých tajemství, se tak rovnýma nohama ocitáme v bojovém režimu dobrodružného příběhu. Zápas s nelítostným cizím prostředím, mimozemskými entitami i paranoidním šílencem odsune intelektuální rovinu vyprávění kamsi hluboko do pozadí a popostrčí nás směrem k rychlým a jednoduchým řešením. Nic samozřejmě proti takovému postupu, jen trochu zamrzí ta spousta promarněných příležitostí, v nichž se mohl příběh rozvinout do netušených rozměrů (tím spíš, že na začátku měl k tomu slibně nakročeno). Ale netřeba plakat nad rozlitým mlékem, Steele vede svou loďku zkušeně a s přehledem. Drží mu to krásně pohromadě a na závěr vystřihl i parádní finále.