Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století. Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem.... celý text
Přidat komentář
Čistá surovost. Bála jsem se ji vytáhnout, abych se před komisí nerozplakala. Cítíte jednu velkou bezmocnost. Bezmocnost malého chlapečka, bezmocnost čtenáře. Jako byste byli spoutaní a mohli jen křičet nebo plakat.
Příběh byl tím nejemotivnějším, co jsem zatím četla. Pět hvězd a doporučuji přečíst všem, především rodičům, ať už budoucím nebo současným.
Tahle knížečka je jako balvan, který na vás bude ještě chvilku po přečtení pořádně ležet. Dočteno včera večer na jeden zátah, bohužel před spaním. Těžko se mi usínalo, trochu jsem si pobrečela, pořád ještě rozdýchávám.
Skvělý citát:
Jedině teď se jí zabýval, celou svou nesmírnou láskou dával jí zadostiučinění za spáchané křivdy,k ní chtěl, "kéž by tu byla ona, maminka," volal v něm hlas, a maminka, maminka, pronikalo celou jeho bytostí.
Měla jsem dnes hodně cestování MHD, takže jsem se rozhodla, že konečně otevřu tuto knihu.......Byla jsem rada, že hned po přečtení jsem běžela sportovat, protože jinak by mne asi kleplo........Bylo to opravdu děsivé.......pociťovala jsem tu úzkost a bezmoc, smutek a ještě nějakých pár hodin po dočtení je mi těžko.........tak tomuhle se říká naturalismus.........
Krátká knížka, která je skvělou ukázkou naturalistické tvorby. Četla jsem ji asi tři večery, přestože má kolem sta stránek. V některých chvílích už jsem prostě nemohla číst dál. Stejně naléhavým, drásavým dojmem na mě působila snad už jen Kafkova Proměna.
Asi nikdy předtím jsem nečetla knihu, u které mi bylo špatně, chtělo se mi brečet a zároveň jsem si říkala, jak je to vlastně krásně napsaný příběh.
Je to takové zvláštní. hodně pasáží je přeskočitelných. Knížka je krátká a čtivá, děj zajímavý a dokážete se do něj vžít. Starší čeština vůbec nevadí. Určitě stojí za přečtění.
Příběh malého chlapečka mě opravdu dostal do kolen, ten realistický přístup psaní, ta determinace lidského prostředí... samotný čtenář musí cítit pocit těžkosti a smutku, není dokonalejšího naturalistického díla!
Kniha poprvé vydána v roce 1889. Co se dnes po více jak sto dvaceti letech změnilo? Pochybuji, že jsou lidé schopni se někdy dostatečně poučit ze svých chyb. Spíše jsou nuceni je bez ustání opakovat jako Sisyfos tlačící v podsvětí svůj balvan do strmého kopce a neustále začínat od začátku. Jako by na své chyby zapomínali, nebo je přehlíželi, aby své myšlení nezatěžovali těžkými otázkami a přemítáním nad řešením.
Kuře melancholik je kniha, kterou by si měl přečíst každý, komu není lhostejný život ostatních lidí.
Kdyby nebyla povinná četba, tak bych se k této knize vůbec nedostala. Kniha je krátká, ale přesto ve mně zanechala hluboké pocity. Závěr knihy byl hrozně smutný a dlouho jsem takhle smutnou knížku nečetla. Doporučuji maturantům i ostatním.
K této knížce jsem se dostal jako k povinné četbě k maturitě a shodou okolností jsem si ji i vylosoval. Poměrně poutavý a ne příliš náročný děj. Navíc je to kraťoučká knížka. K maturitě doporučuji. Akorát si nastudujte něco k naturalismu!!
SPOILER!
Příběh je velmi smutný, i když nemůžu říct, že jsem nic smutnějšího nečetla. Svým naturalismem mi Šlejharova novela připomíná povídky z venkovského prostředí od Maupassanta.
Obsahově je příběh velmi jednoduchý, chlapci zemře matka, otec si najde novou ženu a macecha pak dělá dítěti ze života peklo na zemi a spolu s děvečkou a čeledíny ho týrá psychicky i fyzicky, až ho utrápí k smrti. Otec pod vlivem své nové ženy se dítěte nezastane a ignoruje ho stejně jako všichni ostatní. Dítě je postupně izolováno od okolí a stává se na statku nejposlednější z posledních, jako slabé a nemocné kuře, které ostatní slepice odstrkují. Chlapec ho přijme za svého kamaráda, jedinou spřízněnou duši.
Šlejhar zde poukazuje na naprostou absenci soucitu, empatie, slitování a odhaluje zlo v jeho čistě krystalické podobě a nízké pudy, které ovládají člověka. (Odstěhovat nemocné dítě do kůlny plné krys a nechat ho tam bez pomoci zemřít jako psa). Archetyp zlé macechy se objevuje v povídkách, básních a pohádkách často. Viz. balada Osiřelo dítě, kde sirotek prosí, aby si pro něj mrtvá matka přišla, protože macecha ho týrá.
Útlá kniha, kterou člověk přečte za chvíli, ale pocit bezmoci ve vás zůstane velmi dlouho.
Větši drsňárnu jsem z české literatury asi nečetla. Už je to dávno, co jsem měla tuhle knížku v ruce, ale dobře si pamatuju tu směsici hrůzy, hnusu a slz, které mi tekly po tvářích. Filmové zpracování sice fajn, ale předloze nesahá emocionálně ani po kotníky. Jdu do knihovny, abych si tu citovou smršť mohla zopakovat...
Je to drsný příběh, tolik bezmoci a křivd v tak malé knížečce. Bylo mi z toho úzko. Brilantně vykreslená psychika dítěte a potřeba porozumění v podobě malého kamaráda - kuřete.
Štítky knihy
zfilmováno venkov naturalismus domácí násilí týrání sirotci
Část díla
- Kuře melancholik 1889
Autorovy další knížky
2008 | Kuře melancholik |
1989 | Vteřiny duše |
1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
1972 | Zátoka smrti |
2017 | Cvrček mého krbu |
Asi nejkrutější kniha, jakou jsem vůbec kdy četla. Nejen že zanechala neskutečně silný dojem, hodně ovlivnila i mé vnímání světa. Úžasné!