Kudlanka bezbožná
Simona Monyová (p)
„Proč bezbožná?“ divil se Honza, když jsem mu před dávnými lety darovala textík Kudlanky. „Protože Kudlanka bezbožná je mnohem horší než kudlanka nábožná,“ pravila jsem záhadně. „Horší? Co může být horšího než se nechat po sexuálním aktu sežrat samičkou?“ „Oženit se s ní,“ odvětila jsem.
Přidat komentář
Knížka byla poutavá,četla se dobře,myslím si,že je v ní mnohé negativní z autorčina života,ostatně takový pocit mám z více jejích knih.Škoda takové skvělé autorky,myslím si že mohla ještě mnohé svým čtenářům dát.
Velmi příjemná oddechovka zaměřená na rozdíly ženského a mužského světa - vděčné téma. Osobitý styl autorky s častým používáním velmi trefných přirovnání a metafor a zároveň vládnoucí uměním lehké sebeironie a potřebného nadhledu mě prostě dostává do kolen. Vůbec mi nevadí, že jsou všechny knihy ve formě "jednohubek" na jedno odpoledne, naopak, nikde žádný balast, každá věta je potřebná a přesně sedí, většina příběhů mě nadchla a ráda se k nim vracím.
Moje první kniha od autorky.Pro mne čtivá,v některých situacích se s hrdinkou asi ztotožní každá žena.A já sama si jen dokreslila svůj příběh,proč jsem schopná teď víc brát,než dávat.
Přečetla jsem zatím čtyři knížky od S. Monyové, tato se mi z nich líbila nejméně. Je až moc plná negativních emocí. Nelíbí se mi ani obálka - ani obrázkem - ani kombinací barev, ale k té knížce docela dost sedí. Stejně by ale mohla být nějak méně dramatičtější. I ta knížka. Ze života knížka je, to ano.
Přečetla jsem ji po letech znova. Jsem o něco starší, ale úsměv na rtu mně tedy nezpůsobila ani předtím, ani teď. Četla se mi hůře než ostatní monyovky, byla plná negativních emocí, které sice taky k životu patří, ale neměly by převládnout. Nicméně to, že je ze života, se jí upřít nedá. Hodnotím průměrně a potřetí se k ní vracet nebudu.
Pravdivá kniha o odcizení manželů, o hledání ztracené lásky a důvěrnosti. Snaha udělat ten správný krok pro sebe samu. Vzhledem k osudu autorky s myslím, že se snažila dát svým hrdinkám odvahu ke krokům které sama udělat nedokázala.
Možná by se hodilo namítnout: proč muž čte literaturu pro ženy?
Odpovím snadno: protože jim chce porozumět.
A protože paní Monyová byla výborná spisovatelka, tak muž, který tápe v ženských srdcích a touhách, pochopí.
Jako já jsem se smutným srdcem pochopil, že tato kniha byla určitým voláním o pomoc, jistým přáním, stát se takovou ženou, jakou byla v románu paní Roberta. Tou se paní Monyová nikdy nestala, protože její osud známe. Je velice politováníhodné, když zemře tak krásná žena, navíc rukou muže.
Kudlanka bezbožná není návodem na to, jak opustit muže, který ženě nenaplňuje srdce, ale je sondou do duše člověka, který hledá lásku a touží nalézt důvody odchodu a zdůvodnit si priority svého života.
Možná je banální popisovat rozchod dvou lidí, ale právě na něm si může každý z nás uvědomit, zda dává svému protějšku po x letech vztahu stále lásku, porozumění a naplnění .
Zkusím být také takovým mužem. Děkuji, paní Monyová. Je velice nešťastné, že již nejste mezi námi...
Kniha se mě líbila,byla to moje první od této autorky a jsem spokojená.Příběh realistický,ze života.Nic těžkého,příjemné,jednoduché čtení.
Ačkoli má kniha pouze 150 stránek,byl to neuvěřitelný porod ji zdolat.Mezi tím jsem stihla přečíst dvě jiné.Druhá kniha od opěvované autorky a zase nenadchla.Stále dokola omílaný partnerský problém podávaný nezáživnou formou.Ještě to nevzdávám a mám v záloze ještě jednu k čtení,tak si snad poopravím názor.
Nějak si nejsem jistá, co by mi takhle kniha měla dát. Nijak mě nepoučila, nepobavila, nedojala... Ale na druhou stranu ani nepohoršila. Od začátku do konce stejné, pořád omílání stejného problému dokola. Opravdu docela zbytečná věc...
Také mě mrzí, že nejsou knížky obsáhlejší. Člověk se sžije s hrdinkou, párkrát obrátí list a je konec...Opět velmi čtivé, nechyběl humor, ale i prostor k zamyšlení.
Rychlovka, která se čte dobře a řada žen se v knížce může najít. Já mezi ně také patřím, s některými pocity jsem se velmi lehce ztotožnila, řadu starostí a problémů i já řeším s životním nadhledem, ale po pravdě, zase až takový humor a vtip na mě nesršel, spíš naopak. Po dočtení knížky na mě padla spíš taková sklíčenost a beznaděj, ale asi je to možná i tím, že jsem jí četla v době, kdy autorka sama už není mezi námi a já v tom příběhu hodně cítila a nacházela právě ty její zoufalé a nespokojené osobní pocity... Knížka se rozhodně přečíst dá, moc se mi tam líbily některé slovní obraty a hříčky s jazykem, ale jinak mi asi v paměti nezůstane až tak trvale jako jiné silnější příběhy...
Tahle kniha byla zvláštní. Pořád jsem čekala, jak se s tím hlavní hrdinka vypořádá a najednou byl konec.
Nevím proč, ale mě se tato knížka líbila zatím z autorčiny tvorby nejméně. Při čtení jsem se nudila. Knížka mi nepřišla ani vážná ani veselá, taková nijaká.
Obsahově byla knížka taková průměrná. Nicméně se četla velice dobře, taková oddychovka na večery.
Sice ze života, pravdivé a dnešní ženy se v tom najdou, ale stále se strašně opakující.. Nevím, jestli takhle kniha byla horší než ty předchozí, ale bavila mě opravdu málo. Pouhý deník manželky, na kterou kašle její manžel a ji to trápí, snaží se na něj řvát, snaží se být milá, snaží se od něj odejít.. Jenže on se za těch 25 let trochu změnil a nejspíš vůbec nic nechápe.. Četla jsem už opravdu lepší knihy, například Deník citového vyděrače, Srdceboly, Krotitelka snů nebo Zítra vyjde slunce. Ale tahle kniha se strašně opičí po některých ostatních :) Po celou dobu se nestane nic závratného a hlavní hrdinka je opět spisovatelka!
Tahle je ta nej :) Tohle je knížka, kterou by si kdokoliv, kdo chce Monyovou číst a ještě nečetl měl přečíst dle mého názoru jako první, aby věděl, s kým má tu čest :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Zatím jedna z těch nejslabších, co jsem od autorky četla. Moc mě ničím neoslovila a postavy mi sympatické taky nebyly. Nějak jsem se tam neměla čeho chytit.