Kronika Bratrstva Kočkovy pracky

Paoubkovi šibalové v akci. 60 politických komentářů ostrých jako břitva. Paroubkův sobotní povolební projev vstoupí do novodobé české historie. Připomeňme si ho: předseda vlády neuznává vítězství demokratické opoziční pravicové strany, hřímá o modré diktatuře a výsledek svobodných voleb přirovnává k Únoru 1948. Asistuje mu u toho celé vedení ČSSD. Paní Zuzana se po jeho boku usmívá, stejně jako opilý místopředseda Škromach s plyšovým lvem. První místopředseda Sobotka tradičně po hujerovsku snaživě kýve hlavou na znamení souhlasu. Všichni jsou zpocení jak pučisté z nějaké latinsko-americké banánové republiky. Většina komentátorů, ať už z řad novinářů, politologů či politiků, to vyhodnotila, že Jiří Paroubek neunesl volební porážku. Jenomže to je poněkud chybný závěr. Všichni tito pozorovatelé přehlédli dvě drobné – leč podstatné – skutečnosti. Paroubkův projev nebyl nějakým improvizovaným hnutím mysli, ve kterém smyslů zbavený, pokořený politik plácá, co mu zlá slina zrovna přinesla na jazyk. Paroubek svoje poselství četl z papíru. Jeho projev byl předem připravený, vykalkulovaný. Druhý postřeh je možná ještě podstatnější než ten první. Paroubek do kamer hřímal a vyhrožoval v okamžiku, kdy byl přesvědčen, že volby vyhrál. Ve svém projevu totiž zmiňoval stojedničkovou většinu ČSSD a KSČM. Paroubkův svérázný „statement“ proto nebyl projevem poraženého, nýbrž projevem vítěze. O to je to ovšem horší. V neděli se Paroubek v Otázkách VM nádavkem ještě chvástal, že bez ČSSD si pravice ani ruce neumyje. Zřejmě mu nějak nedochází, že to platí i naopak. To je při všech těch rozpacích nad patovým výsledkem ta nejlepší zpráva z proběhlých voleb. Goodbye, válcovací rudá stojedenáctko! Podívejme se proto na celou věc ještě z té lepší stránky. Jiří Paroubek se dokonale odkopal. Každý televizní divák mohl v koncentrované podobě a na vlastní oči spatřit, jak by vypadala vláda levicové většiny KSČSSD.... celý text