Kristus znova ukrižovaný

03.07.2023

Kazantzakisovy knihy o víře jsou vždy velmi zajímavé. Jeho spojení duchovna, mysticismu s jeho silným sociálním cítěním (které pramenilo Kazantzakisovým obdivem Lenina) je vždycky zárukou skvělého příběhu. Kristus znovu ukřižovaný je příběh pašijový. Jenže tentokrát se pašije neodehrávají v Jeruzalémě, ale v Lykovrisi. Za mě jde o jednu z nejlepších Kazantzakisových knih, která se hluboce věnuje vztahu s Bohem a jeho vlivu na život člověka. Kniha kritizuje hrabivost a zatvrzelost mocných, kteří půjdou přes mrtvoli, pokud jim někdo naruší zavedné pořádky.

01.12.2022

Čítala som ako mladá pubertiačka a bola som knihou uchvátená. Toto dielo sa podarilo, mala som pocit, že som ocitla v Lykovrisi, na Sarakine a okolo mňa hrmel dav obyvateľov gréckych dedín. Snáď som počula aj krik agu, nárek Magdalény a hlavne som ocenila psychológiu, správanie postáv a ako autor vylíčil malovernosť a falošnosť predstaviteľov bohatej vrstvy. Ku knihe som sa vrátila pred časom a jej kúzlo sa dostavilo znovu. Doslova ma kniha očarovala.

17.11.2021

Jedna z nejhezčích knih které jsem četla. Nechybí jí vůbec nic.

12.01.2017

Na "Krista znova ukřižovaného" mne nalákal profesor a spisovatel Stanislav Komárek, který dílo označil za jeden z nejlepších beletristických textů, které kdy četl. Což bylo slovo do pranice. Po dočtení poslední stránky souhlasím:-)))
Pro řekofily body navíc.

„A ještě něco: necháváme mnoho úrodných polí ležet ladem, protože nám nezbývá čas je sklidit. Není to hřích? Dejme je uprchlíkům, aby je a polovinu sklizně zorali a osili; vesnice si přijde na své a hladoví budou mít co jíst. Běda Lykovrisi, která jí dosyta a nestará se o děti na Sarakině! Každá lidská bytost, kterou necháme umřít hladem u našich dveří, se nám celou vahou věší na krk a strhává nás do plamenů věčného zatracení. Kolik je nás, občanů lykovriských? Takové dva tisíce. Na každou lidskou bytost, která umře hladem na Sarakině, to znamená dva tisíce mrtvol, které se každému z nás pověsí na krk. To budeme mít věru čím se chlubit, až s takovým náhrdelníkem předstoupíme před Hospodina!“

17.11.2013

Asi jsem od knihy (po přečtení hodnocení i tady na databázi) čekala víc. Náročné čtení.

08.05.2013

Kniha podává neradostné svědectví o tom, že Kristus je symbol, který nesnese opakování; a přestože tu máme řadu oslavných ód na lásku a porozumění s druhými, není z řad církevních i světských elit o další "chudé" zvěstovatele a rádoby proroky lásky a porozumění přílišný zájem.
Několik vybraných občanů jedné řecké vesnice na turecké straně má za úkol sehrát oblíbené Pašije. Vybraní představitelé se ale sžívají se svými rolemi, s pro některé, až děsivou autentičností, a tak se zas jednou minulost opakuje a neblahé události na sebe nedají dlouho čekat. Výborná psychologická kresba s množstvím biblických souvislostí a reálií, filosofickým přesahem a zamyšlením se nad odkazem a povahou institucionálního křesťanství hájícího v Kazatnzakisově podání především své "politické zájmy". Doporučuji.

PS - Jako zajímavý dodatek a studie náboženského fanatismu mi k této knize připadá četba vynikajícího románu současného řeckého spisovatele a dramatika Pavlose Matesise s názvem Starý dnů.