Krasojazdkyňa
Uršula Kovalyk
Neviem, kto je môj otec. Možno to nevie ani mama. Nepoznala som môjho deda. Nemala som brata ani strýka. V našej rodine sa muži normálne nevyskytovali. Iba mužské návštevy. Napríklad sused z piateho. Čo k nám chodil hrať žolíka. Keď som sa naučila rozprávať a môj mozoček šliapal na plné obrátky, opýtala som sa na deda. Babča sa vtedy záhadne usmiala a vytiahla fotku z šuflíka. Bol na nej vysoký pán s malými, čiernymi fúzikmi pod nosom. Mal mastné vlasy. V ruke držal klobúk. Opierala sa o neho mladá žena s dvoma čiarkami namiesto obočia. Aj ona mala klobúk. Zdobili ho nádherné kvety. Babča povedala, že môj dedo bol veľký fešáčisko a ešte väčší kurevník."A kde je teraz?" pýtala som sa. Vzala ma za ruku. Otvorila svoju skriňu a spoza kabátov vytiahla akúsi nádobu: "Tu!" Veľmi dlho som nádobu skúmala, ale babka mi ju nedovolila otvoriť. "Nechajme deda odpočívať", vzdychla a schovala ho za staré, naftalínom páchnuce čipky. Večer som zaspávala a predstavovala si, ako v urne, v malinkej posteli, chrápe malilinký pán v klobúku. Náš život bol srandovný. Babča hlavne varila, hrala karty so susedmi, pila barackovicu a kritizovala moju mamu. Vravievala, že má namiesto mozgu klitoris. Predstavovala som si, že má v hlave nejakú krásnu kvetinu.... celý text
Novely Literatura slovenská
Vydáno: 2013 , Divadlo bez domovaOriginální název:
Krasojazdkyňa , 2013
více info...
Přidat komentář
Hodně svébytné a neotřelé vyjádření autorčina pohledu na svět a život děvčátka, dívenky, ženy? To vše spíš optikou okraje společnosti. Zaujal mě styl a hodně dětský pohled Karolíny. Nejvíc vystižení dětské průzračností a vnímavosti pro pokrytectví dospělých. Ovšem vyznění nejen místy syrové, ale ve finále ústící do smutku, beznaděje až úchylné bezvýchodnosti mi vůbec není blízké . . .
2/3
Čítalo sa to ľahko, čitateľne, bavilo to a určite by som bola uvítala ďalšie a ďalšie stránky. Žiaľ, kniha po necelých 120 stranách končila.
V tomto prípade, mi tu nevadili ani vulgarizmy, ktoré nejako celkovo sedeli do kontextu knižky a dokonca som uvítala aj ilustrácie, ktoré sa teda vyskytovali v elektronickej podobe na začiatku a potom už nie (čo mi teda prišlo osobne škoda). Kniha prešpikovaná aj maďarskými slovami mala pre mňa naozaj pôžitok.
Veľmi ma však mrzia chyby- akoby kniha nebola prešla jazykovou korektúrou a okrem nesprávnych čiarok, sa tam vyskytovali aj dosť veľké gramatické chyby, napr. nervy napísané ako nervi a podobne.
Původně mě zaujala autorka, chtěla jsem knihu pro mamku, protože jsem si myslela, že by se jí postavy, mající blízko k Maďarsku líbily, ale nakonec jsem po přečtení od toho nápadu upustila. Kniha je určitě zajímavá, místy jsem sice měla problém s vulgarismy nebo některými situacemi, místy je kniha až syrová, ale po přečtení to všechno tak nějak do sebe zapadá.
Kniha, která nešetří vulgarismy, nepříjemnými situacemi a znepokojujícími obrázky. Že by se mi něco takového líbilo? Ano, všechno to tak dobře zapadá do příběhu, který přestože postrádá velkou gradaci či zápletku, tak je ucelený a silný. A ten kontrast krásy/vznešenosti a ošklivosti je výborným prvkem, stejně jako občasné skoro šokující události jsou vyprávěny z pohledu holky - outisdera.
Snad je to tím, že je mi z dětství známo prostředí jízdárny a typů lidí kolem (včetně Tamar, jen těch alkoholiků tam bylo více než jeden vrátný) i konec "Československé socialistické republiky"...
Krátká kniha, ale nezapadne v zapomnění.
"Wild Horses - The Rolling Stones"
Sice málo stránek, ale celkové poselství a vyznění knihy bylo strašně silné.
Kniha zabírá to nejdůležitější období života na největším prostoru, čili od prvního vstupu do jízdárny, dovršením všeho, útěku od toho doma. A je neskutečné, že na tak malém prostoru dokázala autorka popsat nejenom ty změny ohledně malá holka, větší holka a velká holka (vysvětlení proč jenom tu část, mě dostalo, a myslím si proto, že předělání do románu by příběh zabilo), ale i ty okamžiky v babičkou, která byla vlastně jako máma a všechny ty ostatní střípky. Bylo to náročné na čtení vzhledem tomu, v čem vyrůstala. Klasický vzorec "jsem na tebe teď sama, jestli to máme zvládnout, nepruď hledám nám tatínka" a potom to všechno, co měla chudák holka zjistit doma, ale zjistila, "až když bylo", a situace, kdy mají matky pomoct, kazí myšlenka, zda matkou někdy chtěla být, z toho mi bylo zle. Ostatně jako vždy.
Krásně napsané a hezké ilustrace. Mohlo jich být víc. Víc těch představ.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Krasojazdkyňa |
| 2002 |  Neverné ženy neznášajú vajíčka |
| 2005 | Travesty šou |
| 2006 | Obyčejný mrtvý otec |
| 2008 |  Žena zo sekáča |
Kniha Krasojazdkyňa je v
| Přečtených | 37x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 28x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 3x |
Syrová novela s řadou různorodých odkazů. Zajímavě pojatý příběh.