Král Havany
Pedro Juan Gutiérrez
Havana konce devadesátých let. Všude špína, smrad a hlad, hroutící se domy, nefungující služby, potkani, zlodějíčci, vyžírkové, veksláci, kšeftaři, děvky a prostituti všech sexuálních orientací, dementi a poloblázni… Do takového světa je vržen šestnáctiletý protagonista Reynaldo, když uteče z polepšovny, kam se dostal po brutální smrti všech členů své rodiny. Nic neumí, ani přemýšlet, nikam nesměřuje, nežije ze dne na den ani z hodiny na hodinu, ale z vteřiny na vteřinu. Věčně špinavý, zavšivený a hladový ví jen jedno: svou Havanu miluje, jaká je, a má rád život, byť „plnej sraček“. Jako ostatní muži a hlavně ženy v knize se řídí kubánským příslovím – co jsem si užil, to mi už nikdo nevezme. Protlouká se městem od ženy k ženě a jeho jediným kapitálem, na Kubě zjevně vysoce ceněným, je nadstandardní sexuální výbava. Děj, založený na skutečných událostech z černé kroniky, autor líčí velmi syrově, až brutálně lakonickým stylem. Využívá pohled jednoduchého kluka, který svou přímočarostí čtenáře často šokuje nebo zhnusí, ale místy i dojímá. I v nejhorším marasmu může problesknout něha a láska…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2009 , GaramondOriginální název:
El Rey de La Habana , 1999
více info...
Přidat komentář
Doporučuji všem, kteří si i dnes myslí, že Kuba je socialistický ráj. Příběh je bohužel realistický, vím co píši, vím o Kubě mnoho, dlouhodobě, osobní zkušenost je nepřenosná. A dnes jsme o 25 let dál, Kuba se propadla ještě více a hlouběji, než v době "Krále Havany". Život na Kubě je bezvýchodný, dnes je tam hladomor, není co jíst a i kdyby bylo, tak lidé nemají peníze si potraviny koupit, stejně tak jako ve Venezuele či v Severní Koreji. Zde ztvárněno uměleckým způsobem, byť ne každý tuto knihu unese. Čtu Gutiérreze ve španělštině.
Není to tak dávno, co jsem četl Než se setmí a ta energie, kterou kniha cákala do všech stran ve mně vyvolala zájem o další příběhy z tohoto socialistického ráje.
Osud mi do rukou mrsknul Krále Havany a...
Do píči.
To byla jízda panečku.
Rád si nechám od literatury občas profackovat obličej, ale tato útlá kniha mi naložila tak moc, že můj mozek ještě teď odpočívá na JIPce.
Nastíním začátek.
Dva předpubertální bratři na střeše masturbují nad sousedkou, která věší prádlo v tangách. Přistihne je jejich polodementní matka, starší bratr se s ní popere, na cosi jí napíchne a tím usmrtí. V šoku skočí ze střechy a tomuto výjevu přihlíží ještě jejich babička, kterou z toho trefí. Rodinná apokalypsa a začátek příběhu mladšího z bratrů.
A je to v podstatě příběh jeho velkého penisu, který miluje Havanu, smrad špinavé kundy a nesnáší mytí. To jsou ingredience jak víno, nebo spíš jak pančovanej rum.
Tento dvaadvaceticentimetrový penis brouzdá Havanou, na útěku před zákonem, s prázdnou kapsou a s pérem co pronikne i do řitě roztomilé transky. Nádhera.
I když to může znít prvoplánově, Gutiérrez nám tímto něžným příběhem skvěle vysvětlí, jak strašně zkurvenej je komunismus a jak v prdeli na tom na Kubě jsou. Hodně přátelé, Krále Havany doporučuju na 10 000%, už jenom proto, že za celou dobu nepoleví a jak nádherně to začne, tak to taky skončí.
Co napsat k této knize...dává člověku možnost náhlednout do světa, kde násilí, chudoba, bída a prostituce je na běžném pořádku a myšlenka dostat se do lepší společnosti je jenom vidina ze snu. Autor popisuje příběh chlapce, který ve 12 letech přišel o vše a musí se poprat s krutostí života na Kubě. Knížku jsem nesčetněkrát odložil kvůli vůlgárnímu až nechutnému popisu děje, ale vždy mě něco přitáhlo zpět....asi to tak má být a je jenom na nás, jak s tímto faktem naložíme a uvědomíme si, že máme možnost žít v kultivované a hlavně demokratické společnosti.
Skipe, myslím, že jsi to vystihl naprosto přesně: "Gutiérrez píše strohým stylem, žádné kudrlinky na ozdobu, všechno hezky přímočaře a veškerou bídu a hnus života hlavního protagonisty nám prakticky chrstne do ksichtu jako kýbl plný sraček."
Četla jsem krátce po Nabarveném ptáčeti, na který by se podobný komentář hodil jakbysmet, a takhle koncentrované - to byl tedy mazec.
...zprvu jsem knížku četla jako letní oddychovku, ale příběh graduje a od poloviny čtenář tuší, že si moc neodpočine. Surově popsaný život havanské spodiny, přežívající ze dne na den, z minuty na minutu...dává tušit, že tohle nemůže dobře dopadnout.
Tato kniha rozhodně není pro citlivky. Jde o jedinečnou ukázku tzv. špinavého realismu. Gutiérrez si vůbec nebral servítky a jeho explicitní popisy špíny, chudoby, všobecného rozkladu, divokého sexu a redukce všeho lidského až na úroveň jakési prvotní primitivnosti vyvolávají chvílemi až fyzické pocity nevolnosti, přičemž intenzita, četnost a délka trvání těchto pocitů závisí na nátuře toho kterého čtenáře. Já jsem vcelku otrlý, ale byly momenty, kdy i mě autor dostával do stavu, že jsem se necítil moc příjemně. Gutiérrez píše strohým stylem, žádné kudrlinky na ozdobu, všechno hezky přímočaře a veškerou bídu a hnus života hlavního protagonisty nám prakticky chrstne do ksichtu jako kýbl plný sraček. Jde o velmi nepříjemnou knihu, zaznamenávající jeden život z mnoha, které jsou žity v místech, o nichž si jen těžko dokážeme my, celkem v pohodě si žijící lidé, něco představit, a proto je dobré dostat alespoň čas od času takovouhle facku v podobě velmi kvalitní literatury.
Štítky knihy
Kuba prostituce komunismus chudoba, bída úpadek 90. léta 20. století kubánská literatura hispanoamerická literatura Havana
Král Havany
Příběh z "ostrova svobody", který se s ničím nesere.