Kra
Pavel Obluk
Vstupujete do světa, v němž mrazí… Kéž je vaše smrt rychlá. Židé Pavučinu nevytvořili, ba ani neobjevili. Jednoduše na ni narazili při někdejším zběsilém úprku ze Země. Jejich jedinou zásluhou je, že na ni narazili jako první. Ať již se jednalo o Boží záměr, či pouhou náhodu, dokázali toho využít s genialitou sobě vlastní. Monopol na užívání Pavučiny se stal strategickou zbraní i obchodním artiklem současně. Do její sítě nevkročí žádný gój. A každý, kdo do ní vkročí, je zvážen, spočten a rozdělen. V síti Pavučiny je i ledová planeta Hiber, nejmenší ze všech dvanácti terestrických světů. Co do rozlohy, nikoli do významu…... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s komentáři v tom, že první cca třetina knihy je nejlepší (vlastně opravdu velmi dobrá) a závěr je naopak nejslabší. Myslím, že autor měl dobrou vizi a ta se mu daří pokud netlačí na pilu. Jakmile děj akceleruje, přibývají nové velmi důležité skutečnosti jak mávnutím proutku, tak se z knihy cosi vytratí. Pokud by kniha pokračovala pomalejším a přemýšlivějším tempem první třetiny, tak by asi byla o 200 - 300 stran delší, ale působila by o řád uceleněji a místo v knihovně na hlavní polici "ve výši očí" by si zasloužila.
Ztráveného času ale nelituji. 4/6*
Velmi svižné čtení, které vás hned po pár stranách (doslova) hodí do rozbouřeného moře a jehož spád je výborný.
Kniha sestává ze tří částí, které jsou ale dohromady poněkud nesourodé. První je výborná a barvitě popisuje, proč je (i u nás na Zemi) nejlépe placená práce překvapivě rybolov za polárním kruhem. Konec této a celá druhá část je pak zřejmou parafrází prvních dílů Duny (planeta s ledovým oceánem = Kra, látka povzbuzující smysly apod.), kde však vyprávění nečekaně opustí hlavního hrdinu, který celý příběh vypravuje. Hrdina se opět vrací v části třetí, která mi zase okamžitě připomněla dějství Mass Effectu 3 - ale pal to čert, asi není nic jednoduchého vymyslet něco natolik originálního, že jsme to tu ještě neměli. Konec je však podobně useknutý a nepříliš uspokojivý jako v ME3.
Celkově vzato je to takový vědečtěji pojatý Kulhánek, avšak s menší dávkou humoru, ale mně to docela vyhovuje.
Skvelá knižka, dej pekne odsýpa, koniec je ale ušitý "horúcou ihlou" a koniec je úplne nedokončený = zbastlený :(
Celkový dojem 4/5 za ten koniec...
Podle komentářů níže jsem čekal, že to bude nějaká tragédie, ale nakonec jsem zjistil, že tomu tak není, ba právě naopak. První část brilantní, pak už to jde trochu dolů, ale nemyslím si, že by ta poslední, kritizovaná, byla nějaká zhovadilá, podle mě byla integrální součástí celého příběhu.
Nicméně stovku nedám proto, že kolega pode mnou má pravdu - jsou tam vojenské pitomosti. Teď budu trochu spoilerovat, ale popis, jak de facto parta neandrtálců přemůže vyspělé kolonisty hodně pokulhává. Hlavně kvůli tomu, že jsou ti kolonisti líčeni jako naprostí idioti a neschopáci. Navíc nechápu, proč kromě jedné vzducholodi a pár pušek nemají nějaké ničivější zbraně. To ta merkává nemůže ponorku sejmout nějakou raketou? Dalším hřebíčkem do rakve je nelogické chování postav. To vrcholí v třetí části. Zase budu spoilerovat, ale Sefonam a jejich vůdkyně věděla, jaké jim hrozí nebezpečí, a celá léta vůbec nic nedělala - proč nevyužila čas, dokud byli nepřátelé u ledu a celou horu prostě nevyhodila do povětří? Pomyslnou třešničkou na dortu je průzkumná mise Sefonam na Berešit. V okamžiku, kdy tam dojde k vraždění a nepřátelé jsou na svobodě, si jdou Sefonam prostě lehnout a čekají, až je přijdou ty entity zabít. Logicky bych čekal nějaký pokus o obranu, zajištění pozic a tak, možná ústup, ale tohle? Chvílemi jsem si říkal, zda to autor fakt myslí vážně.
Nicméně i přesto dávám osmdesát procent - už kvůli tomu, že mě příběh knihy zaujal, bylo v ní několik zajímavých nápadů a hlavně byla čtivá a já se u ní ani na okamžik nenudil.
První 10tina knihy je ucházející a slibující gradaci, ale dostaví se blbosti rozmělnění děje, chaos, vpravdě biblické vykrádání a totální vojenské pitomosti. Pěkný námět, ale autor ho svým amatérismem a neschopností pohřbil....
Mně se to naopak líbí přesně tak, jak to je. Tedy pokud autor míní v příběhu pokračovat, protože jestli mi něco na Duně vadí, tak to je písek, horko, červi a odkazy na náboženství jistýho pána, kterýmu někde mezi Mekkou a Medinou kdysi z horka ruplo v kouli. A tady je všechno co mám rád - zima, velryby a mlčenliví seveřani ;-) A Ráchel je sympatičtější než Irulán a...takže v tomto případě lepších 4* z 5...
Vyloženě zklamání. Po starším díle Leviatan, které na mě udělalo dojem, jsem si pln nadšení pořídil i novinku Pavla Obluka (k tomu se přidalo ještě nadšení z knih Evropské space opery autorů Hlávka / Vybíralová). Autor nevyužil potenciál svého vymyšleného světa. Čekal jsem nadupanou sci-fi techniku, space operu jak má být, ale jízda v útrobách velryb?
Nebylo to vyloženě dobrý ani špatný. Takový průměr. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem to už někdy nečetl, jen jiné prostředí. A konec? Ten mne vyloženě překvapil.
Po ucházejících Vlnách a Leviatanovi, kteréžto povídky nenadchly, ani neurazily jsem se rozhodl dát Oblukovi ještě šanci.
Předně, Kra je spaceopera, děj i roky v ní zkrátka ubíhají a nějaké hluboké psychologické rozborky nečekejte. Nicméně v rámci žánru si autor splnil své povinnosti na výbornou. Stvořil rozmanité, nápadité světy provázané funkčním dějem, kterým jsem si v pohodě proplul a navrch se dočkal překvapivě kvalitního závěru. Solidní 4**** Můžu doporučit.
Ani jsem nečekal, že by se mi to bůhvíjak líbilo. Koupil jsem si to spíše ze zvědavosti, protože rozpačité reakce, neznámý autor a nicneříkající anotace ve mě příliš důvěry nevzbuzovaly. Úplně špatné to nakonec nebylo. Teda jak se to vezme. Ze začátku je to parádní dobrodružná kniha, místy až horor, postupně se to rozvine v epickou scifi a je to opravdu zábava. Autor má parádní nápady, dokáže vtáhnout do děje, sice mi moc nesedl velice popisný styl s minimem dialogů, ale nebylo to nic, co bych nepřežil. Kdyby to skončilo okolo strany 220, byl bych nadmíru spokojen a knize bych udělil silné čtyři hvězdy. Bohužel poté následuje ještě dalších cca 120 stran, které tu knihu strašně táhnou dolů. To, co se na nich odehrává, se k předchozímu příběhu vůbec nehodí, navíc to působí strašně surrealisticky a odtažitě – vůbec jsem neměl pocit, že bych příběh prožíval spolu s hrdiny, všechno to působilo velice vzdáleně a vnímal jsem to jen napůl. Výsledkem bylo, že jsem se naprosto nudil a ve chvíli, kdy hlavní hrdina již po několikáte unikl už-už-opravdu-reálné smrti, mi bylo úplně jedno, jak to dopadne, a dočetl jsem to jen ze setrvačnosti. Hodně velká promarněná příležitost.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kra |
| 2006 | Morituri Te Salutant |
| 1999 |  Leviatan / Vlny |
| 2001 | Znamení duhy |
| 2019 | Milý Jidáši...: Dopisy očitým svědkům velikonočního příběhu |
Kniha Kra je v
| Přečtených | 44x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 26x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
„Víš, jaký je rozdíl mezi
kurevskou zimou
a velkou zimou?!
Ne.
„Nějakých dvacet stupňů.“
Když jsem přečetl první knihu v sérii „Evropská Space Opera“, Mráz a hry od Jana Hlávky a Jany Vybíralové, byl jsem totálně nadšený. Říkal jsem si, že pokud to bude takto pokračovat, budou to bomba příběhy. Hned však druhá kniha v této sérii mě zase srazila k Zemi. Tedy, ona se odehrává na jiné planetě, než je Země, ale příběh skoro vůbec není poutavý. Obsahuje strašně moc nelogických a nepřímých událostí, které jakoby uměle ženou hlavního hrdinu k jeho vytyčenému místu a úkolu.
Malá ochutnávka:
Moruše je nějakých dvě stě loktů dlouhá a padesát loktů široká. Má vyklenuté boky a širokou příď a vypadá zhruba stejně elegantně jako stejnojmenné ovoce. Pokud však mohu soudit podle jiných lodí, jenž jsem zahlédl v přístavu, jedná se o typický tvar vhodný pro plavbu v ledu . . .
Zhotovena je samozřejmě z plastoceli, univerzálního materiálu, který je zároveň dostatečně lehký i odolný.
A když už se tam teda jako konečně dostane, čtenář nedostane nic. Otočíte stránku a pět let je pryč a nikdo se nenamáhal nám říci, jak to hlavní hrdina vlastně celé přežil, krom toho, že si tam našel roštěnku. Také jsem se podivoval nad faktem, že Kra je krutá, lovení velryb je nebezpečné, ale pět let otřelá posádka ledoborce je najednou v koncích. A pan spisovatel nám vlastně ani nevysvětlí, proč nabírá vodu a jak skončili další čtyři ponorky, které loď vedou mezi útesy. Tak že nic proti příběhu, ale jeho obsah je tak na dvě hvězdy.
Citát: Nejhorší je první krok. Jakmile ho učiním, otevře se přede mnou celý svět.
PS – Možná snad ani nebudu polemizovat nad tvarem moruše . . .