Kouřové signály
Sherman Alexie
Mladý americký prozaik předkládá ve své knize dvacítku příběhů ze života současných Indiánů, převážně z prostředí rezervace kmene Spokane ve státě Washington. Jeho do značné míry autobiografičtí hrdinové se potýkají s nezaměstnaností, alkoholismem a dalšími obecně lidskými starostmi, jsou však nuceni čelit i specifické situaci lidí zbavených od vlastní minulosti a tradic a neschopných přijmout cele za svůj svět moderní Ameriky, jímž jsou obklopeni. Alexie sám označuje styl svých próz, pro nějž je typické míšení reálných a fabulovaných prvků a specifický, mnohdy hořký až cynický humor, termínem „rezervační realismus“ a zdůrazňuje subjektivitu svého pohledu; jak ale potvrzuje mimořádně nadšené přijetí jeho děl, o úspěchu jeho snahy zobrazit svět svých současníků s vnitřní lidskou i uměleckou pravdivostí nemůže být nejmenších pochyb.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2009 , PasekaOriginální název:
The Lone Ranger and Tonto Fistfight In Heaven , 2005
více info...
Přidat komentář
Byť patřím k příznivcům Karla Maye a Indiány mám ráda zidealizované z jeho knih, sbírka povídek o současných Indiánech bez budoucnosti (v niž nevěří), bez minulosti (s níž pouta jim byla násilně zpřetrhána), žijící - či přežívající pouze přítomností, mě dostatečně zaujala.
Různá témata povídek, vždy nahozena do trýznivého prostředí indiánské rezervace, ve kterých se hledá indiánská identita pro americkou současnost.
Štítky knihy
Indiáni americké povídky Pacifický severozápad
Kouřové signályKniha Kouřové signály je v
| Přečtených | 21x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 2x |
Asi je to i obdobím, ve kterém jsem se ke knize dostala, ale kniha mě neoslovila. Respektive... ona se mi dobře četla a nějak mi nešlo ji odložit a nedočíst. Ale obsah a hlavně forma... asi na tu etnickou literaturu nejsem. A nemám ráda ufňukaný pesimistický chlapy. Bylo by snad autorovi líp, kdyby se narodil jako běloch v některé ze zemí Sovětského svazu? Jako Tibeťan? Jako muslimka? V Africe? Kdyby aspoň napsal pořádný příběh. Míň umělecký. Ne jen naštvané výkřiky do tmy. A kdyby v tom bylo míň halucinogenů... Určitě to nenapsal pro nás, napsal to pro indiány a možná pro Američany. Asi chápu, co se na tom líbí ostatním. Ale já se k této knížce už určitě vracet nebudu.