Korektura

Román patří k vrcholným dílům Thomase Bernharda. „Ve skutečnosti jsem nakonec zděšen z toho, co jsem dosud napsal, protože vím, že vlastně vše je úplně jinak, takže když se dostaví ta pravá chvíle, musím vše neustále korigovat, a tak vše jen opravuji, až pak opravuji, už i co jsem jednou opravil,“ říká hrdina románu architekt Roithamer. V knize se zrcadlí lidská velikost i ubohost, proměňující se vztah ke krajině i vlasti, rodině i institucím. Hluboká tragika lidského úsilí po dokonalosti, tragika touhy po životní a umělecké pravdě se jako v jiných autorových dílech pojí s komičnem a ironickým nadhledem ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32027/korektura-32027.jpg 4.810
Originální název:

Korrektur (1975)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Prostor
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
puml
13.08.2013

Korektura byla prvním románem Thomase Bernharda se kterým jsem měl tu čest se před již skoro deseti lety seznámit. Pamatuji si, že jsem kolem té knihy chodil v knihovně asi rok, s tím, že jsem si ji půjčil především proto, že mě zaujalo řazení neskutečně dlouhých vět bez odstavců, a pak taky proto, že ji přeložil Miroslav Petříček, kterého jsem v té době zrovna četl. Kniha mě ihned pohltila svou atmosférou a ironickým pohledem na svět kolem sebe. Hlavní protagonista Roithamer připomíná v lecčems samotného Bernharda (jako většina misantropických a zahořkle-ironických intelektuálů z jeho románů a her), ale skutečným zjevením byl styl jakým Bernhard hlavního protagonistu nahlíží a jakým způsobem (formou monologu) rekonstruuje jeho takříkajíc životní ztroskotání. Snaha dát věcem řád a zasadit je do pevných souvislostí; snaha se vymanit z času a nalezení nějakého definitivního smyslu života a duševní rovnováhy. Symbolem tohoto bernhardovsko-donkichotského záměru je stavba jakéhosi podivného stavení pro sestru, ke kterému upíná Roithamer v jednom momentě veškeré své síly se snahou tak aspoň částečně ospravedlnit svůj život. Stavba, jako by představovala samotného vypravěče: chlad a pevný řád na jedné straně, ale i snaha o porozumění a přiblížení se druhým, které ale vyústí v tragédii a nepochopení. Stavba, která zdánlivě působí jako šílenství a cynismus, je tak zároveň tragickým pomníkem samotného vypravěče a jeho touhy po řádu, dokonalosti a duševní rovnováze.

Bolkonská
20.07.2012

Trochu jiný Bernhard; méně cynismu, více citu. Pro ty, co Bernhardovu tvorbu znají, to bude milé překvapení, pro ty, co neznají, dobrý úvod do jeho tvorby.