Konečně rozumné slovo
Jan Vodňanský
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60087/konecne-rozumne-slov-60087.jpg
4
11
4
Minipovídky, textové koláže a slovní hříčky vybrané z dvacetileté tvorby známého textaře. Vodňanský nakládá s jazykem bez ohledů a předsudků, naopak všemi prostředky ozřejmuje sklon jazyka k frázi i jeho podíl na křivém zrcadlení skutečnosti.
Přidat komentář
Jak už bylo řečeno... Některé krátké příběhy byly fakt dobré.... Ale jiným jsem absolutně nerozuměla....
Milo dadisticke texty. Jedine porovnanie ma napadne Daniil Charms. Potrhle, ale niektore mi prilis nesadli. Zda sa ale, ze je to len vec momentalneho pohladu a nalady. Celkovo si na citanie knihy spominam ako na prijemne straveny cas.
Kazdopadne Vodnanskeho texty su ZJAV :) Pisat podobne je vazne balancovanie na napnutom lane. Vyzera to ze pise o nicom, ze to dokaze hocikto, ze to tak pise lebo nema na nic vaznejsie. Ze nedokaze napisat nic co by malo hlavu a patu.
No pravda je taka ze lahko sklznete do nepochopenia, az do trapnosti, dada si musi najst "svojho citatela". Klucom je, nesnazit sa velmi byt vtipnym.
„Někdy něčemu rozumím, jindy ne. Třeba v tramvaji. Starší pán, inteligentní, vypasený, vyholený, a jak vlídně se na mě
usmívá. Usmívám se také, a najednou začne mě bít nepříčetně deštníkem do hlavy. A pak, zase se vlídně usmívá. Usmívám se také. Proč bych se také dlouho zlobil? Třeba si na něco ošklivého vzpomněl, a snad se mi teď omluví. Neomluvil se. Místo toho znovu ta zuřivost a údery deštníkem. Usmívám se a vše zůstává při starém. Třeba je chyba ve mně.“
Nonsensová próza. Místy mě to bavilo dost a místy zas moc ne. Někdy jsem měl pocit, že je to trochu na sílu. Při poslechu naživo by to zřejmě bylo působivější, ale příjemné literární setkání to bylo i tak – a vzhledem k tomu, že sbírku poskytuje jako e-knihu pražská knihovna volně ke stažení, nebyl důvod se nepotěšit.
„Lékař mi poradil, abych si našel děvče.
Našel jsem si tedy děvče.
Brzy nato si také děvče našlo mne.
Hledali jsme se s děvčetem.
A našli.
Lékař měl pravdu.
Později se z děvčete vyvinula žena.
Byl jsem rád.
Kdyby se z děvčete vyvinul muž, situace by se
zbytečně zkomplikovala.
I můj přítel si našel děvče.
Z děvčete se vyvinul lékař.
Poradil mu — aby si našel děvče.“
Autorovy další knížky
| 1990 |  Jak mi dupou králíci |
| 1975 |  Šlo povidlo na vandr |
| 1985 | Hádala se paraplata |
| 2007 | Moje tužka ušatá |
| 2004 | S úsměvem idiota |
Kniha Konečně rozumné slovo je v
| Přečtených | 14x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 18x |
| Chystám se číst | 3x |
Mám doma pradávnou desku Vodňanského a Skoumala se záznamem představení "S úsměvem idiota". Dodnes bych asi dokázala leccos z absurdních dada textíků skvělé dvojice odcitovat...
Pobavily mě i některé Vodňanského hříčky v této knize, i když občas jsem měla pocit chybějící pointy a samoúčelnosti.