Koně se přece střílejí
Horace McCoy
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7803/bmid_kone-se-prece-strileji-oiU-7803.jpg
4
254
45
Přestože o zfilmování novely Koně se přece střílejí měl již ve třicátých letech zájem Charles Chaplin, McCoyovo svižné dílko se převodu na stříbrné plátno dočkalo až roku 1969, a to zásluhou režiséra Sydneyho Pollacka. Vyprávění nás zavádí na taneční maratón — na zvláštní velkoměstskou zábavu, mezi válkami oblíbenou diváky, organizátory i účastníky. Těm prvním přinášela frenetickou zábavu, když na parketu vyčerpáním umdléval jeden pár za druhým, těm druhým finanční zisk a pro ty třetí znamenala vidina vítězství v soutěži východisko z neutěšených sociálních poměrů hospodářským propadem zmítané Ameriky. A právě takoví jsou hlavní hrdinové prózy, Gloria a Robert — s nasazením všech sil se upínají k tomu, aby v maratónu obstáli, neboť jedině klamný cirkusový úspěch jim může přinést dosažení životních snů. Avšak čím větší je jejich naděje, tím drtivější je tragické vyústění, kterým příběh končí. Navzdory tomu, že autor se ve své knize zaměřil pouze na prostředí jedné podivné atrakce, shodují se vykladači jeho díla, že taneční maratón, který lze v mnohém považovat za předobraz moderních televizních reality show, dal McCoyovi záminku k vykreslení něčeho mnohem obecnějšího — lidské potřeby bavit se a touhy po obyčejném, a přesto nedosažitelném štěstí.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
They Shoot Horses, Don't They? , 1935
více info...
Přidat komentář
Už dlouho jsem nezažil, aby mi po dočtení knížky přebíhal mráz po zádech. Úžasné, přesné. Občas jsem slyšel lidi srovnávat tuhle novelku se Steinbeckovými Myšičkami, ale je to podle mě trochu složitější. Zatímco u Steinbecka je celkem jasný nevyhnutelný (a poněkud ufňukaný) konec, tady to zdaleka tak samozřejmé není. Do poslední chvíle moc netušíte co se odehraje na posledních pár stránkách. Ale McCoy dokonale vystihl tu jednoduchost myšlení ve stavu totálního vyčerpání. Ve stavu kdy se vám nechce ani přemýšlet a maximum, které ze sebe dostanete je jednoduchý výběr mezi ano a ne. A je vám vlastně i jedno jak to dopadne. Hlavně, že výsledek bude jednoduchý a rychlý. Brilantní.
Brilantní překlad Jana Zábrany, Poprvé jsem tu četl české sloveso "zbantošit", které jsem do té doby absolutně vůbec neznal. A Zábrana tu také používá slovo "romanciérka", které také nebylo a není běžné...
Kniha se mi smývá s filmem, ale nejspíš proto, že obé bylo vynikající. Taneční maratón, to byl takový mikrokosmos pro pobavení, kdy zoufalí účastníci byli vmanipulovávání do ještě většího zoufalství, které se stávalo zadostiučiněním pro odpočaté přihlížející. Dovedu si představit, že Robertovi bylo jedno, zda jeho čin někdo odsoudí - na dně absolutní únavy vždy leží odvaha a zvláštní víra v opak existence jednotlivce, tedy právě makrokosmos, kde do sebe vše zapadá, má své opodstatnění a nemá cenu se trápit s malichernostmi jako je lidský zákon.
Štítky knihy
americká literatura Hollywood tanec chudoba, bída
Autorovy další knížky
| 2005 |  Koně se přece střílejí |
| 1983 | Měl jsem zůstat doma / Koně se přece střílejí |
| 1999 | Dej zítřku sbohem |
Kniha Koně se přece střílejí je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 359x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 127x |
| Chystám se číst | 103x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 4x |
Velmi zvláštní příběh, trochu mi kniha připomínala Dlouhý pochod od Kinga - stejně omezený prostor k vyprávění, stejně absurdní soutěž. Na omezeném prostoru krásně vykreslené charaktery postav a to co vám na začátku přijde absurdní a nemyslitelné, není tak překvapivé na konci. Jak málo někdy stačí. Velmi mne také zaujalo "odpočítávání" - rozsudek vepsaný mezi kapitolami.