O hlavu jednoho člověka

O hlavu jednoho člověka https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98403/o-hlavu-jednoho-cloveka-98403.jpg 4 13 5

Komisař Maigret série

< 5. díl >

Psychologická detektivka s hlavní postavou komisaře Maigreta.

Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: , Prostor
Originální název:

La tête d'un homme , 1931


více info...

Přidat komentář

Hellboy
01.08.2021 3 z 5

25/2021 Z knihovny náhodně vylovená knížečka s jedním z mnoha desítek případů komisaře Maigreta - a hned zajímavý zvrat: jedním z protagonistů je Čech, přesněji teda Čechoslovák, jménem Jean Radek. Jinak zápletka stojí na prapodivné a stěží uvěřitelné premise: dojde k vraždě bohaté americké vdovy, policie na základě docela přesvědčivých důkazů okamžitě zajistí podezřelého chlapíka jménem Joseph Heurtin a bleskově ho odsoudí k trestu smrti, jenže Maigretovi se to celé nezdá, protože Heurtin podle něj neměl žádný motiv, takže ho - se svolením ministerstva - tajně osvobodí z cely smrti (!). Jakože OMG?! A to nešlo prokázat nějak jinak? Jakože Maigret snad mohl hledat skutečného pachatele i když Heurtin seděl ve vězení ne? Stačilo vykonání trestu smrti odložit, ne. (Tohle není spoiler, to je prvních pět stran knihy). No tak každopádně, když čtenář překousne tenhle WTF moment, který způsobí, že Maigret se snaží odhalit skutečného vraha vdovy, ale zároveň musí ještě neustále sledovat Heurtina, protože to je sakra podezřelej a nebezpečnej chlap, tak se rozjede zajímavá zápletka, která až do poslední chvíle vodí čtenáře za nos a celou dobu není NAPROSTO VŮBEC patrné, co se vlastně děje, ale nakonec samozřejmě Maigret vyrukuje s geniálním vysvětlením, které sice dává smysl, ale stejně jsem zůstal trochu zklamaný, protože se tu až moc pracuje s nějakou náhodou co se týče získávání klíčových důkazů atd. ___ Všiml jsem si, že byl tento příběh hned několikrát zfilmovaný, z čehož jsem úplně perplex. Tohle je tak strašně obyčejný, nezajímavý příběh - to si filmaři neumí vymyslet něco vlastního, že furt dokola točí tohle?? nerozumim.

mgeisselreiter
09.08.2020 4 z 5

Simenon ve své formě. Román napsaný v roce 1931 na nás dýchá starými časy. Autor vymyslel šikovnou zápletku, která čtenáře napíná, jak to asi celý bylo. Rozuzlení není sice bombastické, ale přesto zajímavé. Jako obvykle spisovatel neplýtvá zbytečnými řečmi, výborně líčí prostředí i postavy, a to s minimalistickými prostředky. 80%, 9. 8. 2020.


iceVS
27.08.2019 2 z 5

Smutné, přesmutné čtení...
Kostrbatý překlad, již zmiňované nepřesnosti autora, prapodivná zápletka, rozpačitý Maigret, který jako kdyby byl bez duše, bez elánu, bez života. Neskutečná postava nesympatického vraha, tam fakt nesedí vůbec nic.
Je pochopitelné, že tento příběh se k nám dostal až po revoluci, ale nebyla by žádná škoda, kdyby zůstal zapomenut úplně.

konicekbily
20.03.2018 4 z 5

Velice zajímavý úvod, ve kterém Maigret zorganizuje útěk odsouzence z vězení, aby se dopátral pravdy. Po mnoha komplikacích se pravdu nakonec dozví, ale čtenář si klade otázku, zda mu to stálo za to. Zajímavé, nadprůměrné a ke všemu velice krátké čtení.

honajz
08.12.2016 4 z 5

Mno, těžko říct. Je to postavené opět jinak, tentokrát jde o hru kočky s myší, jen je otázkou, kdo je myš, a kdo kočka... Samozřejmě člověka potěší, že jedním z hrdinů je Čech příjmením Radek, pocházející z Brna. Ale že by v roce 1976 jeho maminka dělala posluhovačku? A československé pasy byly šedivé? Podle mne zelené. A korektor by měl také dostat přes prsty, pustil tam pár nehezkých překlepů. Jinak samozřejmě člověka zajímá, co se vlastně stalo, postupně si také spojuje jednotlivé postavy a jednotlivé dění, jenže důležité věci jsou nakonec poněkud banálně podány ("v tlačenici jsem mu vyměnil revolver", "dopisy jsme zabavili" - to zločinec fakt nepředpokládal, že se tak stane, a byl z toho posléze vykulený?, "ve dvou třech chvílích šel poslat dopisy" - tomu říkám sledovačka apod.) Navíc ty motivy mi rovněž přijdou, že chvílemi haprují. Ale jinak ano, dobře se to čte, když se člověk nezamýšlí moc hluboce, tak se těší na závěrečné odhalení (i když občas je tady Maigret fakt za pitomce), určitá psychologie postav, vykreslení prostředí i zde fungují, pořád je to nadprůměr.