Dům s matracemi

Velmi chaotické a depresivní. Kniha mne nebavila, ale dočetla jsem ji až do konce, jako vždy všechny knihy. Mezi detektivky bych jí určitě neřadila.

02.11.2016

Severské detektivky vs Dům s matracemi 1:0

Omrzely vás už severské detektivky, ale stále máte žánr detektivek rádi? Mám tu pro vás řešení. Zkuste knihu Dům s matracemi od Rakušana Pauluse Hochgattnera.

Nemohu si pomoct, ale mně tento příběh přišel ohromně zdlouhavě vyprávěn, i když má kniha jen 255 stran. Možná jsem také zdeformovaný právě severskými detektivkami, ale tato knížka mi přijde jako taková „detektivní pohádka“. Také mi vadilo, že se na první vraždu čekalo vcelku dlouho a kapitoly před ní byly takové mdlé. I nějaká samotná akce se v knize objevuje až po delší době. Vyloženě mě vytáčely ty zlověstné náznaky v různých kapitolách, ze kterých se pak nic nestalo a já si pak jen řekl, proč? Proč ty zlověstné náznaky nedotáhl autor do konce. Kniha má mimo jiné ohromně tíživou atmosféru. Takovou atmosféru, až jsem z ní skončil v depresi. Neříkám, že kniha je vyloženě špatná, ale proti severským detektivkám prohrává na plné čáře, a to snad ve všech ohledech.

Knihu bych doporučil těm, kdo hledají nějakou knihu na zaplnění času (např. při cestě vlakem) a nehodlají číst delší dobu. A také znalcům a milovníkům detektivek a to už jen z důvodu toho, že to detektivka prostě je. Kniha je mimo jiné dobrá třeba právě pro srovnání s jinými detektivkami. V poslední řadě ji doporučuji těm, kteří se rádi ponoří do tíživé atmosféry alespoň sepsané na papíře.

12.01.2016

Hodně netypická detektivka důsledně se vyhýbající žánrovým klišé a připomínající spíš psychologický román. S případem se seznamujeme pomalu, střípkovitě a prostřednictvím různých postav. Matoucí jsou i vedlejší dějové linie a motivy. Přesto mě kniha dokázala strhnout. Každá další drobná osvětlená ploška příběhu zvyšuje napětí a hlad po vysvětlení, které je nakonec rovněž náznakové, ale dostačující. Kromě toho kniha nutí přemýšlet i třeba nad povahou "normálnosti" a šílenství. Cením si detektivního románu, který vyvolává otázky i po něčem jiném, než je identita pachatele. Nejde o četbu do MHD, ale je to originál.

04.09.2014

Kniha spíše než detektivku připomínala psychologický román. Spousta postav, jejich propojování a snad každý měl svůj problém.
Kniha Sladkosti životqa se mi četla i líbila o něco lépe.

10.06.2014

I mně se četla kniha velmi obtížně, několikrát jsem musela celé pasáže i stránky číst znovu, abych pochopila, jak to vůbec autor myslel. A bohužel jsem ve třetině knihu odložila... prostě to nešlo.

09.02.2012

Těžce se mi četlo, i proto, že na tak relativně krátký příběh bylo přelidněno. I na konci knihy jsem se vyznala jen v hlavních postavách a u některých jsem i pak netušila, proč se tam vlastně objevily. Psáno podivně chladně, nevtáhlo mě a dočetla jsem jen silou vůle. Příběh mě nedonutil k tomu být pozorná, tak skoro zpětně nedokážu říct, o čem byl. Ale možná i proto, že autor rád naznačuje a nedoříkává - aspoň mi to tak přišlo.