Cesta nožů 2
Robert Jordan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30279/kolo-casu-cesta-nozu-30279.jpg
4
29
1
Seanchané se zmocnili Ebú Daru. Nyneiva, Elain a Aviendha míří do Caemlynu, aby Elain mohla poprávu usednout na trůn, ale cestou narazí na nepřítele mnohem horšího než Seanchané. V Illianu Rand přísahá, že Seanchany zažene, jako to už jednou udělal, třebaže se mezi asha'many začínají projevovat známky šílenství. V Ghealdanu Perrin čelí intrikám bělokabátníků, Seanchanu, rozprášených Shaido Aielů i samotnému prorokovi. Perrinova milovaná žena Faile by mohla zaplatit svým životem a Perrin sám možná bude muset zaprodat svou duši, aby ji zachránil. Mezitím vzbouřené Aes Sedai pod velením své mladé amyrlin Egwain z al'Vereů stojí proti vojsku, které se jim snaží zabránit v cestě do Bílé věže, ale Egwain je odhodlána svrhnout samozvanou amyrlin Elaidu a sjednotit Aes Sedai. Jen ještě neví, jakou cenu za to budou muset ostatní – i ona sama – zaplatit.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , NávratOriginální název:
The Path of Daggers , 1998
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2012 |  Oko světa |
| 1998 | Oko světa 1 |
| 2019 |  Kolo času 0–14 (komplet) |
| 2016 | Bouře přichází |
| 2017 | Vzpomínka na světlo |
Jsem rád, že po několika předchozích, vyloženě marných dílech bez špetky nápadu či dramatu, mohu Kolo Času zase trochu pochválit. Protože jestli tu někdo četl moje minulé komentáře, jistě musí nabýt dojmu, že jsem zamindrákovaný blb, který si svoje komplexy léčí urážením "velkého génia", který stvořil největší ságu epické "High fantasy" všech dob. Avšak můj názor na to, jaké kvality v Jordanovi dřímají a jak tyto kvality pohřbil až na dno odpadní mísy, jsem už mnohokrát rozebral v komentářích na předchozí částí téhle telenovely pro fantasy čtenáře.
Sám před sebou už si připadám blbě, že téhle sérii věnuji tolik času, ale velká čtenářská zkušenost, kterou tato lopota přináší, osobní výzva i vědomí, že v RJ-ovi ten potenciál (byť zásadními chybami utlučený a zabitý) třímá a v neposlední řadě moje natěšenost na poslední díly ságy, které napsal skutečný mistr high fantasy Brandon Sanderson, mi dávají sílu pokračovat ve čtení a také mi dávají důvod věřit, že to není zabitý čas. A jsem tudíž vážně rád, že mohu aspoň něco jednou taky vyzdvihnout.
Zhruba od poloviny totoho dílu totiž Jordan zcela magicky opustil svoji nutkavou potřebu seznamovat čtenáře s barvou a počtem mraků na nebi, výškou a šířkou skleniček na stole a historií tkalcovských technik, z nichž jsou utkané suknice vedlejších postav a začal psát trochu k věci.
Aby nedošlo k omylu - děj se samozřejmě skoro vůbec nikam neposune, to by čtenář asi chtěl moc, nicméně stojaté vody přešlapování na místě aspoň dostaly věcný popis a některé dialogy a pasáže měly sílu a mezi určitými postavami se v zajímavé rovině objevil i prvek konfliktu, který díky vynechání vatových pasáží a opuštění bezpečné zóny hašteřivého naturelu, kdy o nic nejde, získal lesk určitého napětí a dokázal upoutat moji pozornost tím stylem, že mě to i bavilo číst.
Tohle jsem zaznamenal poprvé během Egwainina jednání s armádou, jenž ji zastoupila cestu na tažení do Tar Valonu a poté to vydrželo až do konce knihy.
Sice se celkem nic moc k lepšímu nezměnilo, ale vyhodit značnou porci vaty prospělo čtivosti, plynulosti a celkovému dojmu ze stále ospalé telenovely.