Klenoty lesa
Jaromír Ráb , Jozef Šabo
Krátká zamyšlení starého lesníka nad lesem a jeho obyvateli, ilustrovaná celostránkovými barevnými fotografiemi Jozefa Šaba.Kniha je dárkově vypravená. Úryvek: Skvrnitý klenot Karpat Kdesi v zapomenuté chatce divokých Karpat jsem hledal samotu a ticho. Bylo to v pozdním podzimu, hory byly tiché,jak bývají po jeleních námluvách. Jen laně bloudily lesem jako chudé vdovy. Vzduch svítil čistotou a rána jiskřila jinovatkou. Měl jsem nádherný pocit doteku lesní moudrosti, bez cíle jsem chodil osamělými stezkami pocukrovanými prvním sněhem. Doprovázely mne jen velké kočičí šlápoty. Rysí. Krásná šelma stejně jako já milovala samotu a ticho. Celé dny jsme věděli o sobě, s napětím jsem sledoval její spády a jednou mi dobrý lesní duch dovolil dlouhou minutu pozorovat šelmu ve večerním slunci na skalnatém pahorku. Ta minuta se mi zdála věčností, než se zvíře znovu ztratilo v lesním podrostu. Zůstalo mi nejkrásnější pozdravení i rozloučení z klenotnice lesa. ...... celý text
Přidat komentář
Nadšení a předpona nej- jsou namístě. Kniha je opravdu krásná. Zhltla jsem jí kus včera, kus dnes cestou do práce, a snad právě, že obklopena rozespalou civilizací a jejími příznačnými všude přítomnými čtyřkolovými vymoženostmi, jsem k ní v duchu utíkala, vítala a nechala se okouzlit. Co na tom, že nevím, jak melancholicky trylkuje brávník či jak hovorné je suché listí, když na něj padá sníh. Z těch stránek sálá klid, radost a spolu s nimi i veliká moudrost. To není málo.
Ukázku textu máte nahoře, já vím, přesto bych si sem z knihy zvlášť opsala ještě tohle:
,,Lesní architektura svislých, rovných a lomených čar je přece tak dokonalá, že musí navozovat harmonii těla i duše. (…) Každý má jiný čas svého probuzení, jen zákonitost je pro všechny stejná. Něco z toho, co sám prožíváš, procítí občas i ten druhý či třetí, možná, že se to v nich jen vteřinu zachvěje a už nikdy nevrátí. Lidé se bojí být svými…“ – str. 23